close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pohoda v koňském sedle

28. září 2008 v 14:37 | Niki |  Rady pro krásu, módu a podobné věci
Miluješ koně, ale nikdy jsi na nich nezkusila jezdit? Na co čekáš? Je léto a ty máš spoustu času na to, abys svoje bláznivé sny uskutečnila. Myslíš si, že prázdniny v sedle jsou příliš drahé? Hloupost! Seznam se s holkami, jejichž srdce si tato nádherná zvířata také získala.
VERONIKA A JEJÍ SCHERZO
Když se Veronika blíží ke stáji, z boxu vykoukne Scherzova tmavá hlava. Kůň vesele zařehtá na přivítanou a tiskne se k rukám své chovatelky. Sotva by někdo věřil, že kdysi býval hodně smutný a neměl rád, když ho někdo hladil. Když se dostal do místního jezdeckého oddílu, setkal se s dobrovolnicemi, které byly připravené si tohoto koňského mrzouta zamilovat. Stačilo trochu času a lásky, aby se Scherzo změnil k nepoznání.
"Měla jsem ho ráda od samého začátku, i když to byl takový smutnílek," vzpomíná Veronika, gymnazistka z Hradce Králové. "Dlouho jsem se musela snažit, aby se naučil mé city oplácet. Začala jsem ho rozveselovat, vodit ho po výběhu, seděla jsem s ním ve stáji a hodně jsem s ním mluvila. Dojížděla jsem za ním celý rok, dvakrát třikrát týdně po škole. V létě jsem v oddílu každý den, pokud tedy zrovna nejsem na táboře. Od té doby, co se Scherzo otevřel lidem, má dokonce jiné oči než dřív. Je v nich hodně něhy. Je to zkrátka miláček."
OLINA S TATOO
Olinin svěřenec Tatoo, i když je miláček, bývá zlomyslný a tvrdohlavý jako osel. Ve výběhu zlobí ostatní koně a při jízdě dělá všechno pro to, aby se nepřepracoval. "Když k nám přišel, dokázal se zastavit s jezdcem na hřbetě uprostřed jízdárny a schválně zůstat stát," vypráví Zuzana, instruktorka jízdy na koni a vedoucí dospívajících dobrovolníků.
"Ovšem tím, že na něm Olina důsledně jezdila a držela se mých rad a pokynů, začala ho docela dobře zvládat," dodává Zuzka. "Každé zvíře má jiný charakter, žere něco jiného, mnoho z nich potřebuje speciální ošetření, třeba kopyt. Tatoo je vybíravý, ale od Oliny si vezme vždycky všechno. Má ji opravdu rád!"
ZAČÁTKY BYLY TĚŽKÉ
Veronika si hrozně přála starat se o nějaké zvíře. Čistit ho, krmit, chodit s ním na procházky... Nechtěla na něm jen jezdit, jako je tomu v jezdeckých školách. Náhodou uslyšela o nedalekém jezdeckém oddílu, mrkla se na jeho internetovou stránku a tam se dozvěděla, že tam může dobrovolně pomáhat a stát se jeho členem.
"Zavolala jsem tam a hned přijela," vzpomíná Veronika. "Nejdřív jsem z toho byla dost vystrašená, protože jsem viděla hromadu lidí a koní a všichni něco dělali. Jedni se chystali k jízdě, jiní čistili koně. Pro mě to byl pořádný zmatek. Každý se věnoval něčemu jinému. Pak se ukázalo, že to jsou všechno hrozně milí lidé. Přijali mě opravdu srdečně."
Veronika rozděluje své kamarádky na koňařky a na ty, které .... okamžitě vypnou, když začne o koních nebo o stájích mluvit. Nic si z toho ale nedělá. Kamarádky ji mají rády tak jako tak, a někdy jí dokonce závidí její nadšení a vášeň. Veronika totiž jezdí na koni od svých šesti let. Zkušenost s koňmi ale měla ještě dřív. Jezdila často za příbuznými na vesnici a pokaždé prosila strejdu, aby jí pořídil vlastního koně.
CO KŮŇ PŘINÁŠÍ? "Přátelství, zábavu, silný charakter," vyhrknou hned obě dívky. I když mají Olina s Veronikou každá jednoho svěřence, o něhož se starají, často si navzájem pomáhají při plnění povinností. Holky si skvěle rozumějí. Není důležité, že jedna má ráda barevné oblečení a druhá dává přednost sportovní pohodlné módě. Každá poslouchá naprosto jinou hudbu. Volný čas ale obě dvě tráví výhradně ve stáji. To hodně spojuje! "Díky koním jsem méně roztržitá a mnohem zodpovědnější. Také jsem díky nim poznala hodně nových kamarádek"
Stalo se ale i to, že kvůli své vášni brečela: "Nejhorší je, když si na nějakého koně zvykneš a on pak jde k adopci. To je totiž jeden z hlavních cílů našeho oddílu: najít zvířatům dobrý domov. Tak to bylo také s mojí oblíbenou Havanou. Když odjela do Kroměříže, nemohla jsem se vyrovnat s tím, že tu už není. Teprve časem jsem si zvykla. Začala jsem se věnovat Tatoovi, který tehdy neměl vlastní pečovatelku."
Pro Veroniku byl takovou těžkou chvílí pád z koně. "Trochu jsem se pomlátila. Měla jsem pak od koní měsíc pauzu a dlouho jsem se nemohla odhodlat k tomu, abych znovu začala jezdit. Docházela jsem do oddílu jen vypomáhat, ale bála jsem se sednout do sedla. Chtěla jsem ale jezdit tak moc, že se mi nakonec podařilo strach překonat. Nejdřív jsem to zkusila na malém plácku, v uzavřeném prostoru. Scherzo, i když to nebyl on, z koho jsem tehdy spadla, měl tou dobou taky malý úraz a přestávku ve výcviku, takže jsme spolu začali trénovat. Pomalinku a opatrně."
"Vrátila se k nám s dvojnásobným nebo snad trojnásobným nadšením," vložila se do hovoru Zuzana. Pod jejím dohledem se holky učí jezdit. Ty, kterým to lékař nebo rodiče nedovolí, mohou koně navštěvovat, aby si je pohladily, vyčistily nebo přitiskly nos do sluncem provoněné koňské hřívy. Mohou se také svézt na těch nejklidnějších koních, kteří jsou používáni k hippoterapii. V některých koňských oddílech žije také hodně zvířat, která není možné z mnoha důvodů vůbec osedlat, například koně, kteří měli zlomeniny, přestárlé koně nebo naopak hříbátka. V této stáji bývá většinou plný stav dobrovolníků, v jiných jich je ale nedostatek. Veronika už ví, že všichni koně nejvíc potřebují lásku. Nejlepší na tom je, že se koně dokážou odvděčit a taky nás milují.
Co potřebuješ do stáje?
1. Pojištění nejdůležitější výdaj. Olina s Veronikou se na samém začátku musely naučit, jak o koně správně pečovat. Jsou to přeci velká a silná zvířata, proto se o ně dívky starají pod dohledem dospělých. Rodiče nebo opatrovníci musí podepsat, že souhlasí s aktivitami dívek v oddílu, a také s tím, že dívky budou na koních jezdit. Je potřeba také uzavřít úrazovou pojistku. "Bez pojištění se do stáje nesmí ani vkročit," říká Zuzana.
2. Jezdecké oblečení Pro začátek není zvláštní oblečení ani potřeba, stačí tričko, volné dlouhé kalhoty nebo ještě líp legíny, a hlavně pohodlné boty - třeba tenisky. Ochrannou přilbu si lze většinou v každé stáji vypůjčit nebo požádat někoho z kamarádů, aby ti ji půjčil. Stává se, že leckdo ochotně prodá věci, ze kterých už vyrostl. Je třeba se jen poptat.
3. Peníze "V našem oddílu je fajn to, že za jízdy neplatíme. Jsme tu pro to, abychom pomáhali a za to máme hodiny ve výběhu nebo projížďky do přírody," vysvětluje Veronika. Také majitelé rekreačních stájí často nabízejí výuku jako odměnu za pomoc při pracích ve stáji. Vyplatí se na to zeptat.

A jakého máš koníčka ty? Že se teprve rozhoduješ? Zkus se porozhlédnout po okolí, třeba právě tam objevíš nějaký menší jezdecký oddíl. Jsme si jisti, že se koně brzy stanou tvou největší vášní. Pokud nějaký jezdecký klub hledáš, podívej se na internet nebo do časopisů. Seznam adres najdeš v časopisech Koně, Jezdectví (koupíš ho v trafice) nebo na internetu například na stránkách www.equichannel.cz Koně stejně jako ostatní zvířata nepřinášejí jen zábavu, ale i spoustu povinností. Než se rozhodneš rodiče přesvědčovat, aby ti koně pořídili domů, důkladně si vše rozmysli. O koně stejně jako o jiné zvíře se musíš starat několikrát denně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama