close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7.kapitola - Vzhůru do bradavic

3. srpna 2008 v 10:38 | Niki |  Jak by bylo kdyby...

Proč Draco Malfoy tak nenávidí poslední den prázdnin? A jakou změnu podnikne, aby se přestal podobat svému otci?
Draco Malfoy nebyl nikdy typický kluk. Jak by taky mohl? Život měl trochu jiný než ostatní kluci. Když mu byly dva roky, jeho otce chytili, byl odsouzen jako Smrtijed a uvržen do Azkabanu. Z doby, kdy vám jsou jen dva roky, si nejspíš nic nepamatujete, pokud to nejsou nějaké moc silné zážitky. Draco takové měl. Měl jich dokonce spoustu. Spoustu vzpomínek na tresty od svého otce za neposlušnost.
Draco hrozně nenáviděl třicátého prvního srpna. Tento den byl totiž jeden z dní, kdy chodíval na návštěvu za svým otcem do vězení. Takových dní bylo víc, ale tenhle byl nejhorší. Otec mu připomínal, že je přece Malfoy a tak se má ve škole chovat.

,,A je to zase tu," řekl si Draco otráveně, když se třicátého ráno probudil.
Začaly obvyklé ranní přípravy. Oblékl se, umyl, ulízal si vlasy dozadu a nasadil povýšený výraz. Ten jediný se v sídle Malfoyů toleroval.
Po snídani se vydali do Azkabanu. Když procházel kolem cel, všímal si tváří, které by, nebýt pádu Pána zla, znal. Jeho teta Bella, Barty Skrk, Avery a další. Tak to pokračovalo až k cele Luciuse Malfoye.
Dříve to býval hezký muž. Nebo spíše řečeno by býval. Jeho blond ulízané vlasy dozadu a výraz - Já jsem tady pán a všichni jste mi odporní - mu to poněkud kazil. Stejně v něm však byly jisté prvky, které ho dělaly hezkým. Dnes na něm však byly vidět patrné známky života v Azkabanu. Vlasy měl slepené, špinavé a rozcuchané. Byl vychrtlý, těžko ovládal své nohy a pod očima měl hluboké fialové kruhy.
Rozhodně to byl člověk, kterého by návštěvník litoval. I Draco litoval tyhle vězně. Svého otce však ne. Naopak, moc mu tohle přál. Nikdy si ale nemohl dovolit to před kýmkoliv přiznat.
,,Synu," zaregistroval Lucius Draca chraplavě. Hlas ho už pomalu opouštěl.
Narcissa Malfoyová vypadala, že se snad složí při pohledu na svého muže, který býval tak hrdý. Teď se jen plazil k mříži.
,,Tak už čtvrtý ročník," pokusil se povzbudivě usmát.
Draco jen přemáhal své znechucení.
,,Jak se ti líbily prázdniny?"
Draco měl co dělat, aby se nepozvracel. ,,Byly výtečné," pronesl nakonec.
,,Čtvrtý ročník, to už je velká věc. Nezapomeň, že nás na škole reprezentuješ. Chovej se podle toho."
A už je to zase tu, pomyslel si Draco. Zas ty jeho ,,moudré" rady. To je nemůže jednou vynechat. Nuceně se usmál.
,,Ukaž těm mudlovským šmejdům, jak se mají chovat. A nezapomeň na Pottera a tu jeho malou drzou sestru."
,,Neboj," ujistil ho.

Za hodinu byli zase doma a Draco byl rád, že to má za sebou. Unaveně se zhroutil do křesla ve svém pokoji. Chtěl mít klid, a tak zakázal domácím skřítkům vstup.
Někdo ho přece vyrušil. Ten někdo byla jeho matka. Čekal, co udělá, co řekne.
Zpočátku nejevila známky svojí přítomnosti. Až po chvíli mu podala nějakou zarámovanou fotku a řekla: ,,Vypadáš jako tvůj otec. Ty vlasy."
Jestli by někdo čekal známky dojetí v jejím obličeji, spletl by se. Její obličej byl pořád stejně chladný. Ostatně jako vždy.
Ještě na syna významně pohlédla a odešla.
Draco se podíval na fotku, kterou držel v ruce. Byli na ní jeho rodiče a on. Tenkrát mu muselo být sotva pár měsíců. Malá Draco se vesele smál, ale oba jeho rodiče měli ten stejný chladný pohled jako vždy. Podíval se na otce. Opravdu mu byl podobný. Obzvlášť ty vlasy.
Draco se tím trápil celé odpoledne. Nedokázal se na nic soustředit. Večer proto odešel spát raději do sklepa.
Nebyl to takový ten typický sklep. Byla to jen podzemní část domu. Ve většině místností byly rodinné klenoty, drahá vína, obrazy všech Malfoyů a podobné věci. Jeho pokoj byl však daleko od ostatních. Dveře do něj vedly přes starou skříň z ebenového dřeva. Pro vstup bylo nutné heslo, které znal vždy jen Draco. Ne, že by to potřeboval. Matka tam nikdy nechodila. Uvnitř to vypadalo jinak, než v celém domě. Bylo to tam, jako v nějakém hradě z mudlovských pohádek. Měl tam krb, postel, stůl, který byl vždy plný jídla a dvě vzácné skříně.
Ty měl Draco jako dítě nejradši. Ta první byla spojena s kuchyní. Cokoliv potřeboval, poslali mu skřítci skrz ni. Druhá byla zajímavější. Stačilo se před ni postavit, pomyslet na jakékoliv šaty a po otevření byly tam. Draco si jako dítě zkoušel středověká brnění a všelicos jiného.
Draco spal dole. Nechtěl být nahoře, tak moc blízko své bezcitné matky. Potřeboval přemýšlet. Myšlenka, že se podobá otci ho hlodala k nevydržení. Celou noc pořádně nespal.
Ráno na snídani se s ním matka rozloučila a popřála mu úspěšný rok. Nejela s ním na nádraží, nikdy to nedělala. Vždycky s ním jezdíval sluha Bernard, jediný placený zaměstnanec v domě.
Byli už u krbu, dokonce v něm měli i letax, když si Draco na něco vzpomněl: ,,Sakra! Nechal jsem si v pokoji koště. To je dobré, já pro něj zajdu," dodal, když viděl, že pro něj Bernard užuž chce jít.
Koště v pokoji opravdu bylo. Draco si šel ještě do své koupelny opláchnout obličej. Když se podíval do zrcadla, něco ho napadlo. Vzpomněl si na slova matky: ,,Vypadáš jako tvůj otec. Ty vlasy."
Podíval se na svůj odraz a ďábelsky se usmál: ,,Že by?"

Všichni čtyři Potterovi utíkali k nástupišti devět a tři čtvrtě. Remus a Sirius, kteří se taky hostiny na začátku školního roku účastnili, byli už v Bradavicích. Petr tentokrát nemohl- musel řešit rekonstrukci svého obchodu s kouzelným nábytkem.
,,Fuj! Ještě pět minut," oddychla si Lily.

Všichni si moc dobře pamatovali, co se stalo, když před dvěma lety Harry s Ronem nestihli vlak:
Harry tenkrát byl poslední dva týdny prázdnin u Weasleyů. Brali ho i na vlak. Oni dva měli projít přepážkou poslední. Bohužel Harrymu se otevřela klec s Hedvikou, kterou tenhle šum vyděsil. Než ji stihl chytit, přepážkou nešlo projít.
Jejich jediná šance byl látající Ford Anglia pana Weasleyho. Letěli s ním až do Bradavic. Bohužel po příletu narazili na Snapea.
,,To je neuvěřitelné, vždycky jsem tušil, že jste naprostí tupci, ale že uděláte takovou blbost, to by mě nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Vidělo vás pět mudlů! Denní věštec je toho plný! Nemáte ani nejmenší ponětí, co jste to provedli. Nás všechny může čekat disciplinární řízení! A to včetně vašich rodičů," dodal s úsměvem. ,,Nikdy jsem od vás neočekával nic jiného, než že budete létat na koštěti a provokovat všechny kolem, Pottere, ale podcenil jsem vás. Vy nejste jako váš otec, vy mi děláte radost. Tohle vás určitě bude stát vyhazov." Při svém představení divoce máchal rukama, až vypadal dost komicky. ,,Je tu něco vtipného, Weasley?!" zařval profesor.
Ron jen stěží zadržoval smích: ,,Ne, pane profesore."
Harry se při pohledu na svého kamaráda musel smát taky. On to bohužel neuměl tak držet.
Snapea to očividně nesmírně rozčílilo: ,,Jsem rád, že svůj neúspěch ve škole berete tak sportovně. Já osobně se těším, jak si vás už za pár minut budou odvádět rodiče domů. Než to ale udělají, prozradil by jste mi, čemu se tak smějete?"
,,Očividně Harryho těší, že máš z jejich letu takovou radost, Severusi," ozval se za profesorovými zády ženský hlas.
Snape se otočil. Stála tam Lily Potterová, vedoucí oddělení bystrozorů, kteří mají na starost bezpečnost Bradavic. Snape ztuhl. Slyšela všechno? Z toho, co říkal, by mohl mít problémy.
,,Co tu děláte, paní Potterová?" všichni Harryho ,,příbuzní" Snapeovi tykali. On to však odmítal a vykal jim. Siriuse dodnes chytal záchvat smíchu, když si na to vzpomněl.
,,Jdu si pro svého syna a pana Wealeyho. Mám je odvést k profesorce McGonagallové. Zašla by si pro ně sama, ale bude lepší, když se o jejich pohybu nikdo nedoví. Nadšení fanoušci by nebyli v tuto chvíli to pravé ořechové," oznámila mu. Celou dobu, co mluvila, se usmívala. Na škole to neměla ráda, ale teď v dospělosti Snapea ráda provokovala. Vůbec nečekala, co jí na to řekne a odvedla kluky pryč.
,,Ale Hulák vás zítra nemine ani jednoho."
,,Ale proč?" nechápal Harry. ,,Vždyť mě můžeš seřvat teď?"
,,Ale no tak, kluci. Vy jste hrozně nepraktičtí. Ti, kdo to teď ještě neví, se to zítra zaručeně dozví. Holky budete odhánět holí," řekla a Harry by přísahal, že na ně mrkla.
Měla pravdu. Sice je čekal každého trest, ale na holky to vážně zapůsobilo.

Tohle však nikdo z nich nechtěl opakovat. Lily musela hlídat vlak, James jako čestný host přece nemohl přijít pozdě a Harry si Snapeův proslov zopakovat nechtěl.
Z okna už na ně mávali Ron a Hermiona. Harry a Lizzie se tedy oddělili od rodičů a vydali se do kupé za nimi.
Vlak po chvíli vyjel a všichni ještě půl hodiny debatovali o tom útoku na mistrovství. Ron i Hermiona s nimi sdíleli jejich názor na tuhle věc. Další půl hodinu pak přemýšleli, jak by Malfoye a ty jeho kamarádíčky usvědčili.
Zrovna si povídali o školách v jiných zemích, když venku uslyšeli hluk a až moc dobře známý smích.
,,Malfoy zas určitě šikanuje nějakého prváka," odhadla velice správně Lizzie.
Všichni se po ní podívali. Čekali, že ji přepadnou trpké vzpomínky a bude se cítit špatně, ale tentokrát poprvé s ní tohle téma nic neudělala.
,,No co?" zeptala se. ,,Ta rána Malfoyovi mi pomohla. Zkuste to taky někdy, fakt to uklidňuje."
,,Asi bychom měli tomu prvákovi jít pomoct," navrhl Harry.
Všichni se postavili a z kapsy vytáhli hůlky. Než však stihli otevřít dveře, otevřel je zvenku Malfoy. Za ním samozřejmě stály jeho dvě gorily.
,,Takže si to shrneme. Jeden hrdina, jedna šmejdka, jedna šprtka a jeden Weasley," ušklíbl se. ,,Jdeme, tady sranda nebude a ještě bychom se ušpinili," hodil nepěkný pohled směrem k Hermioně a za hlasitého smíchu svých poskoků odešel.
Všichni čtyři zůstali jen němě stát.
,,Co to měl s vlasy?" zeptal se Ron ukazuje zároveň na své vlastní vlasy spolu z dost znechuceným výrazem.
,,No, neměl je tak ulízané jako vždycky," řekla s údivem Lizzie.
,,Vypadal dobře!" řekla ještě udiveněji Hermiona.
Všichni tři na ni nevěřícně pohlédli.
,,No co?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama