Prázdniny se kvapem blíží ke konci. Jaký problém vznikne v domácnosti Potterových?§
Od Mistrovství světa ve famfrpálu už uběhlo několik dní, ale noviny byly stále plné článků o útoku neznámých osob. Existovala spousta různých spekulací. Podle některých to byli motáci, kteří se mstili kouzelnickému obyvatelstvu za svůj osud. Další teorie byla, že měl lord Voldemort syna, který se nyní rozhodl převzít žezlo svého mrtvého otce, a tohle jsou jeho přisluhovači.
Harry a Lizzie byli však přesvědčeni, že to řádily dětičky Smrtijedů. A bylo jim naprosto jasné, kdo je vedl. Nikdo jiný než Malfoy to být nemohl.
Tímhle se ale nemohli zaobírat. Návrat do Bradavic se kvapem blížil a oni zatím neměli hotový jediný esej. A že jich měli. Lizzie byla samozřejmě hotová mnohem dřív než její bratr, který uvažoval už dlouho o tom, že by ji požádal o pomoc. Ať už jeho tématům rozuměla, či nerozuměla, i když spíše ano, dokázala by z učebnic krásně vytáhnout to důležité a eseje prvotřídně napsat.
Lizzie zrovna sledovala televizi, když jí bratr zaklepal na dveře. Kouzelníci normálně televizi doma nemívají, většinou ani nevědi, co to televize je, ale Potterovi byli výjimka. Díky Lilyině mudlovskému původu měli doma spoustu věcí, které jim zpříjemňovaly život. Televize k nim patřila.
Lizzie se neozvala. Znala svého bratra moc dobře, a tak věděla, že je to on, a bylo jí jasné, co po ní bude chtít.
Harry myslel, že ho neslyšela, tak zaklepal ještě jednou. Nic. Zaklepal znovu. Zase nic. Když se to opakovalo popáté, vešel dovnitř.
Lizzie ležela na posteli a sledovala nějaký film, který byl očividně o pirátech. Nějaký muž, nejspíš pirát a hlavní hrdina, tam právě předváděl zvláštní pózy, které měly asi znamenat jeho chůzi. Harry to chvíli pozoroval, ale když tento muž zrovna pronesl: ,,Kapitán Jack Sparrow.", ozvala se jeho sestra.
,,On tě někdo zval dál?" zeptala se.
,,Ne, já jsem právě zkoušel, jestli jsi uvnitř, a když jsi mě nezvala dál, myslel jsem, že nejsi uvnitř, což jsem samozřejmě uvítal, protože bych byl nerad, abys mě viděla při tom, co jsem tu chtěl provést."
,,Aha," řekla a aniž by projevila jakékoliv vzrušení nad tím, co právě řekl, posunula se kousek, aby si mohl sednout na postel, a posunkem mu naznačila, že si má přisednout.
,,Dík. Co to sleduješ? A co je to proboha za cvoka?"
,,To neznáš, i když by se ti to určitě líbilo, a Jack rozhodně cvok není. Na rozdíl od tebe je vtipný, aniž by se musel snažit. Tomu se říká přirozený šarm. Dobře se na to balí holky, měl bys to zkusit."
,,Jo, to určitě udělám, ale proto tu nejsem."
,,Nepovídej," usmála se na něj Lizzie ironicky.
,,Potřebuju pomoc," pronesl s velkým sebezapřením.
Lizzie slastně zavřela oči: ,,To zní hezky, řekni to ještě jednou." Po tváři se jí rozlil úsměv.
Harry jen zakroutil hlavou. ,,Tak pomůžeš mi?" zeptal se.
,,Pořád jsi mi neřekl s čím," připomněla mu.
,,A jakou mám vůbec šanci?"
,,To nechceš vědět."
,,Potřebuju pomoct s těmi eseji."
,,Ó, takže opět přiznáváš, že jsem chytřejší?"
,,Ne, tentokrát nepřiznávám. Co to kecám? Já to vlastně nikdy nepřiznal!" rozčílil se.
,,Být tebou, moc bych se tady nerozkřikovala. Něco potřebuješ ty, ne já. V tom případě jsi tady ty, ten kdo by se měl plazit a být milý," doporučila mu.
,,Fajn," řekl o poznámí klidněji, ,,pomohla by jsi mi prosím s úkoly do školy?"
,,A co za to?" zeptala se šibalsky.
Harry si povzdechl. Tak teď to přijde. Moje vypočítavá sestra má důvod ze mě zase něco vytáhnout. ,,Ty máš na mysli něco konkrétního, viď?"
Lizzie se rádoby nevinně usmála.
,,Tak co chceš?" zeptal se na rovinu.
,,Líbí se mi tvoje koště," oznámila mu.
,,A?"
,,Přemýšlej."
,,Ty ho chceš?"
,,Jen na příštího půl roku."
,,Ty přece nehraješ famfrpál."
,,Je mi jasné, že tvůj mini mozeček sportovce nic lepšího nevymyslí, ale já s ním nehodlám hrát famfrpál. Budu s ním jen tak létat."
,,To nejde."
,,Proč ne?"
,,Mám zápasy, musím trénovat. Nemůžu ti dát své koště."
,,Tak jo. Pokud nevymyslíš dostatečné náhradní řešení, být tebou, začala bych se připravovat do školy."
Teď Harry poznal, že je čas odejít.
Když přišel Sirius, Harry seděl v kuchyni, leštil svůj Kulový blesk a přemýšlel, co by své sestře nabídnul.
,,Ahoj! O čem uvažuješ?" zeptal se Sirius.
,,Nazdar Tichošlápku! Proč jsou ti mladší sourozenci takoví malí vypočítaví skřeti?"
,,Cos po ní chtěl?"
,,Aby mi udělala úkoly do školy."
,,A co chtěla ona?"
,,Na půl roku můj Kulový blesk."
Sirius hvízdl. ,,Tak proto ten sentiment," ukázal na koště, které Harry právě leštil. ,,Ale vychovali jsme ji dobře," zašeptal.
Harry se na něj nevěřícně podíval.
,,No co?" usmál se. ,,Něco ti ukážu. Pojď se mnou do sklepa."
Šli dolů a došli až úplně dozadu k jedné velké skříni. Sirius ji otevřel s pomocí hůlky. Skříň byla zamknutá pomocí kouzla.
Harryho napadlo, že to asi bylo bezpečnostní opatření kvůli němu a Lizzie.
Sirius ze skříně vytáhl takovou zvláštní misku. Na jejích okrajích byly vyřezány nějaké znaky a uvnitř byla nepopsatelná stříbrná látka.
,,Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, že mám mladšího bratra?" zeptal se.
,,Jo, říkals, že je v Azkabanu, že je Smrtijed."
,,Správně. Samozřejmě vždycky Smrtijed nebyl."
Tichošlápek vzal hůlku a dotkl se její špičkou svého pravého spánku. Když ji odtahoval, viselo na ní stříbrné vlákno. Přesně takové, z jakých nejspíš byla i látka uvnitř misky. Dal vlákno do misky a látka se zavlnila. Nejspíš to byla nějaká tekutina. Najednou se v ní objevil nějaký obraz. Jako by shora hleděli do nějaké místnosti. Sirius se prstem dotkl hladiny a naznačil Harrymu, aby udělal totéž.
Najednou se země zakymácela a oba je to vtáhlo dovnitř. Byli v té místnosti, na kterou se ještě před chvílí dívali.
,,Kde to jsme?" zeptal se Harry.
,,Zamysli se, nepřipomíná ti to nic?"
Harry se rozhlédl. Místnost mu připadala povědomá. Už ji někdy viděl. Ty tapisérie, ty svícny, ty drahocenné předměty ve vitrínách. Pak se zamyslel. Ano, viděl ji. To tu ale byl velký nános prachu, okna byla zamatlaná, až skrz ně nebylo vůbec vidět, a většina nábytku byla prožraného moly.
,,To je dům tvých rodičů?" zeptal se skoro neslyšitelně.
,,Tady nemusíš šeptat," málem zařval, ,,nikdo tě neuslyší. My tu totiž vůbec nejsme."
Harry na něj nechápavě zíral.
,,Tohle je moje vzpomínka. Jsme v ní díky té misce, myslánce. Vysvětlím ti to pak. Teď se dívej. Třeba tě to inspiruje," mrkl na něj spiklenecky.
Harry se rozhlédl. Nikoho neviděl. Něčí přítomnost ale stále cítil. Nakonec ho napadlo podívat se do křesla, které k němu stálo zády. Málem to s ním švihlo, když se podíval. Seděl tam Sirius. Ale ne ten, kterého zná teď. Byl hrozně mladý. Dokonce ještě mladší než na fotografiích z rodinného alba. A to jsou tam fotky i ze školních let.
,,Kolik ti je?"
Sirius se usmál: ,,Třináct."
Třináctiletý Sirius si právě četl nějakou knihu a tvářil se úplně stejně, jako když zavětřil nějakou ženskou. Harry se podíval lépe a viděl, že má v knize položený nějaký dopis. Nestihl si ho však přečíst, protože v tu chvíli někdo rozrazil dveře a Sirius knihu zaklapl.
Ve dveřích stál asi desetiletý chlapec. Harrymu došlo, že je to nejspíš Siriusův bratr Regulus. Ale nepoznal to podle podoby. Na rozdíl od velmi pohledného Siriuse byl Regulus v obličeji naprosto nezajímavého vzhledu, chodil shrbeně a tvářil se i normálně, jako by kousal šťovík. Teď byl však hrozně rozčílený a mířil si to přímo k bratrovi.
,,Ty jeden bídáku! Hrabal ses mi ve věcech!"
Mladý Sirius se široce usmál. ,,Čekal jsem tě už dávno, prcku."
,,Mám tě už dost! Řeknu našim o té mudlovské šmejdce, která ti posílá ty dopisy. Budeš mít průšvih," dodal škodolibě.
,,To neuděláš," oznámil mu s klidem Sirius.
,,Proč myslíš?" nevěřil Regulus svým uším. Harry si uvědomil, že nikdy neslyšel tak povýšený hlas, který by se navíc třásl vztekem a strachem zároveň.
,,Protože vím, co se stalo s tou otcovou plaketou. Já osobně ti nic nevyčítám. Osobně bych se toho krámu zbavil sám rád, ale ty. Ty jsi přece hrdý na to, že jsi Black. Jsi z toho našeho veleváženého rodu odvařený jako naši. Musel jsi tu návštěvu té šílené věštkyně nutně potřebovat."
,,Co chceš?" zavrčel.
,,Ty budeš mlčet a já taky."
,,Ty nejsi vůbec Black."
,,Ještě mi někdo nezalichotil víc."
Regulus se navztekaně otočil a bouchnul dveřmi. Třináctiletý Sirius zase otevřel knihu na stránce, kde měl dopis.
Harry se chtěl konečně podívat, co v něm je, když se ozval dnešní Sirius: ,,Tak tohle už vidět nemusíš." Zatáhl ho za rukáv a byli zase ve sklepě.
,,Páne jo!" žasl Harry. ,,Co je tohle za věc?"
,,Myslánka. Můžeš do ní ukládat své myšlenky a vzpomínky a pak se na ně podívat. Užitečná hračka."
,,Kde jsi ji vzal?"
,,To ti řeknu jindy. Už víš, co dělat?"
,,Ano."
Harry šel hned nahoru a zaklepal na Lizzieiny dveře. Nevěděl, že Sirius je schovaný na schodech a poslouchá.
,,Copak? Už jsi přišel na nějakou odměnu?" zeptala se Lizzie, když otevřela dveře.
,,Něco lepšího. Já to po tobě nechci. Neměl bych tě k něčemu takovému vůbec využívat. Kdyby se na to přišlo, máš problémy i ty. Promiň," řekl a odešel do pokoje dělat si úkoly.
Lizzie se zamyslela, usmála a šla na schody za Siriusem. Společně si sedli na jeden schod.
,,Tos ho naučil ty, že jo?" zeptala se ho.
Sirius se usmál: ,,Ty jsi vážně chytřejší, než se zdáš."
,,Ukázals mu myslánku?"
Teď už se Sirius neudržel a rozesmál se pořádně. ,,Jsi moc dobrá."
,,Jsi vážně skvělý kmotr. Obzvlášť pro toho našeho idoita." Dala mu psu na tvář a šla do kuchyně pro něco dobrého. Ve dveřích se ale ještě otočila: ,,A jaký bys byl otec." Ještě na něj spiklenecky mrkla a už byla vevnitř.
Sirius se zamyslel a vydal se za Jamesem, který se venku pokoušel opravit houpačku. Jedinou věc v domě, kterou dělal vždycky vlastníma rukama bez kouzel.
Harry a Lizzie byli však přesvědčeni, že to řádily dětičky Smrtijedů. A bylo jim naprosto jasné, kdo je vedl. Nikdo jiný než Malfoy to být nemohl.
Tímhle se ale nemohli zaobírat. Návrat do Bradavic se kvapem blížil a oni zatím neměli hotový jediný esej. A že jich měli. Lizzie byla samozřejmě hotová mnohem dřív než její bratr, který uvažoval už dlouho o tom, že by ji požádal o pomoc. Ať už jeho tématům rozuměla, či nerozuměla, i když spíše ano, dokázala by z učebnic krásně vytáhnout to důležité a eseje prvotřídně napsat.
Lizzie zrovna sledovala televizi, když jí bratr zaklepal na dveře. Kouzelníci normálně televizi doma nemívají, většinou ani nevědi, co to televize je, ale Potterovi byli výjimka. Díky Lilyině mudlovskému původu měli doma spoustu věcí, které jim zpříjemňovaly život. Televize k nim patřila.
Lizzie se neozvala. Znala svého bratra moc dobře, a tak věděla, že je to on, a bylo jí jasné, co po ní bude chtít.
Harry myslel, že ho neslyšela, tak zaklepal ještě jednou. Nic. Zaklepal znovu. Zase nic. Když se to opakovalo popáté, vešel dovnitř.
Lizzie ležela na posteli a sledovala nějaký film, který byl očividně o pirátech. Nějaký muž, nejspíš pirát a hlavní hrdina, tam právě předváděl zvláštní pózy, které měly asi znamenat jeho chůzi. Harry to chvíli pozoroval, ale když tento muž zrovna pronesl: ,,Kapitán Jack Sparrow.", ozvala se jeho sestra.
,,On tě někdo zval dál?" zeptala se.
,,Ne, já jsem právě zkoušel, jestli jsi uvnitř, a když jsi mě nezvala dál, myslel jsem, že nejsi uvnitř, což jsem samozřejmě uvítal, protože bych byl nerad, abys mě viděla při tom, co jsem tu chtěl provést."
,,Aha," řekla a aniž by projevila jakékoliv vzrušení nad tím, co právě řekl, posunula se kousek, aby si mohl sednout na postel, a posunkem mu naznačila, že si má přisednout.
,,Dík. Co to sleduješ? A co je to proboha za cvoka?"
,,To neznáš, i když by se ti to určitě líbilo, a Jack rozhodně cvok není. Na rozdíl od tebe je vtipný, aniž by se musel snažit. Tomu se říká přirozený šarm. Dobře se na to balí holky, měl bys to zkusit."
,,Jo, to určitě udělám, ale proto tu nejsem."
,,Nepovídej," usmála se na něj Lizzie ironicky.
,,Potřebuju pomoc," pronesl s velkým sebezapřením.
Lizzie slastně zavřela oči: ,,To zní hezky, řekni to ještě jednou." Po tváři se jí rozlil úsměv.
Harry jen zakroutil hlavou. ,,Tak pomůžeš mi?" zeptal se.
,,Pořád jsi mi neřekl s čím," připomněla mu.
,,A jakou mám vůbec šanci?"
,,To nechceš vědět."
,,Potřebuju pomoct s těmi eseji."
,,Ó, takže opět přiznáváš, že jsem chytřejší?"
,,Ne, tentokrát nepřiznávám. Co to kecám? Já to vlastně nikdy nepřiznal!" rozčílil se.
,,Být tebou, moc bych se tady nerozkřikovala. Něco potřebuješ ty, ne já. V tom případě jsi tady ty, ten kdo by se měl plazit a být milý," doporučila mu.
,,Fajn," řekl o poznámí klidněji, ,,pomohla by jsi mi prosím s úkoly do školy?"
,,A co za to?" zeptala se šibalsky.
Harry si povzdechl. Tak teď to přijde. Moje vypočítavá sestra má důvod ze mě zase něco vytáhnout. ,,Ty máš na mysli něco konkrétního, viď?"
Lizzie se rádoby nevinně usmála.
,,Tak co chceš?" zeptal se na rovinu.
,,Líbí se mi tvoje koště," oznámila mu.
,,A?"
,,Přemýšlej."
,,Ty ho chceš?"
,,Jen na příštího půl roku."
,,Ty přece nehraješ famfrpál."
,,Je mi jasné, že tvůj mini mozeček sportovce nic lepšího nevymyslí, ale já s ním nehodlám hrát famfrpál. Budu s ním jen tak létat."
,,To nejde."
,,Proč ne?"
,,Mám zápasy, musím trénovat. Nemůžu ti dát své koště."
,,Tak jo. Pokud nevymyslíš dostatečné náhradní řešení, být tebou, začala bych se připravovat do školy."
Teď Harry poznal, že je čas odejít.
Když přišel Sirius, Harry seděl v kuchyni, leštil svůj Kulový blesk a přemýšlel, co by své sestře nabídnul.
,,Ahoj! O čem uvažuješ?" zeptal se Sirius.
,,Nazdar Tichošlápku! Proč jsou ti mladší sourozenci takoví malí vypočítaví skřeti?"
,,Cos po ní chtěl?"
,,Aby mi udělala úkoly do školy."
,,A co chtěla ona?"
,,Na půl roku můj Kulový blesk."
Sirius hvízdl. ,,Tak proto ten sentiment," ukázal na koště, které Harry právě leštil. ,,Ale vychovali jsme ji dobře," zašeptal.
Harry se na něj nevěřícně podíval.
,,No co?" usmál se. ,,Něco ti ukážu. Pojď se mnou do sklepa."
Šli dolů a došli až úplně dozadu k jedné velké skříni. Sirius ji otevřel s pomocí hůlky. Skříň byla zamknutá pomocí kouzla.
Harryho napadlo, že to asi bylo bezpečnostní opatření kvůli němu a Lizzie.
Sirius ze skříně vytáhl takovou zvláštní misku. Na jejích okrajích byly vyřezány nějaké znaky a uvnitř byla nepopsatelná stříbrná látka.
,,Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, že mám mladšího bratra?" zeptal se.
,,Jo, říkals, že je v Azkabanu, že je Smrtijed."
,,Správně. Samozřejmě vždycky Smrtijed nebyl."
Tichošlápek vzal hůlku a dotkl se její špičkou svého pravého spánku. Když ji odtahoval, viselo na ní stříbrné vlákno. Přesně takové, z jakých nejspíš byla i látka uvnitř misky. Dal vlákno do misky a látka se zavlnila. Nejspíš to byla nějaká tekutina. Najednou se v ní objevil nějaký obraz. Jako by shora hleděli do nějaké místnosti. Sirius se prstem dotkl hladiny a naznačil Harrymu, aby udělal totéž.
Najednou se země zakymácela a oba je to vtáhlo dovnitř. Byli v té místnosti, na kterou se ještě před chvílí dívali.
,,Kde to jsme?" zeptal se Harry.
,,Zamysli se, nepřipomíná ti to nic?"
Harry se rozhlédl. Místnost mu připadala povědomá. Už ji někdy viděl. Ty tapisérie, ty svícny, ty drahocenné předměty ve vitrínách. Pak se zamyslel. Ano, viděl ji. To tu ale byl velký nános prachu, okna byla zamatlaná, až skrz ně nebylo vůbec vidět, a většina nábytku byla prožraného moly.
,,To je dům tvých rodičů?" zeptal se skoro neslyšitelně.
,,Tady nemusíš šeptat," málem zařval, ,,nikdo tě neuslyší. My tu totiž vůbec nejsme."
Harry na něj nechápavě zíral.
,,Tohle je moje vzpomínka. Jsme v ní díky té misce, myslánce. Vysvětlím ti to pak. Teď se dívej. Třeba tě to inspiruje," mrkl na něj spiklenecky.
Harry se rozhlédl. Nikoho neviděl. Něčí přítomnost ale stále cítil. Nakonec ho napadlo podívat se do křesla, které k němu stálo zády. Málem to s ním švihlo, když se podíval. Seděl tam Sirius. Ale ne ten, kterého zná teď. Byl hrozně mladý. Dokonce ještě mladší než na fotografiích z rodinného alba. A to jsou tam fotky i ze školních let.
,,Kolik ti je?"
Sirius se usmál: ,,Třináct."
Třináctiletý Sirius si právě četl nějakou knihu a tvářil se úplně stejně, jako když zavětřil nějakou ženskou. Harry se podíval lépe a viděl, že má v knize položený nějaký dopis. Nestihl si ho však přečíst, protože v tu chvíli někdo rozrazil dveře a Sirius knihu zaklapl.
Ve dveřích stál asi desetiletý chlapec. Harrymu došlo, že je to nejspíš Siriusův bratr Regulus. Ale nepoznal to podle podoby. Na rozdíl od velmi pohledného Siriuse byl Regulus v obličeji naprosto nezajímavého vzhledu, chodil shrbeně a tvářil se i normálně, jako by kousal šťovík. Teď byl však hrozně rozčílený a mířil si to přímo k bratrovi.
,,Ty jeden bídáku! Hrabal ses mi ve věcech!"
Mladý Sirius se široce usmál. ,,Čekal jsem tě už dávno, prcku."
,,Mám tě už dost! Řeknu našim o té mudlovské šmejdce, která ti posílá ty dopisy. Budeš mít průšvih," dodal škodolibě.
,,To neuděláš," oznámil mu s klidem Sirius.
,,Proč myslíš?" nevěřil Regulus svým uším. Harry si uvědomil, že nikdy neslyšel tak povýšený hlas, který by se navíc třásl vztekem a strachem zároveň.
,,Protože vím, co se stalo s tou otcovou plaketou. Já osobně ti nic nevyčítám. Osobně bych se toho krámu zbavil sám rád, ale ty. Ty jsi přece hrdý na to, že jsi Black. Jsi z toho našeho veleváženého rodu odvařený jako naši. Musel jsi tu návštěvu té šílené věštkyně nutně potřebovat."
,,Co chceš?" zavrčel.
,,Ty budeš mlčet a já taky."
,,Ty nejsi vůbec Black."
,,Ještě mi někdo nezalichotil víc."
Regulus se navztekaně otočil a bouchnul dveřmi. Třináctiletý Sirius zase otevřel knihu na stránce, kde měl dopis.
Harry se chtěl konečně podívat, co v něm je, když se ozval dnešní Sirius: ,,Tak tohle už vidět nemusíš." Zatáhl ho za rukáv a byli zase ve sklepě.
,,Páne jo!" žasl Harry. ,,Co je tohle za věc?"
,,Myslánka. Můžeš do ní ukládat své myšlenky a vzpomínky a pak se na ně podívat. Užitečná hračka."
,,Kde jsi ji vzal?"
,,To ti řeknu jindy. Už víš, co dělat?"
,,Ano."
Harry šel hned nahoru a zaklepal na Lizzieiny dveře. Nevěděl, že Sirius je schovaný na schodech a poslouchá.
,,Copak? Už jsi přišel na nějakou odměnu?" zeptala se Lizzie, když otevřela dveře.
,,Něco lepšího. Já to po tobě nechci. Neměl bych tě k něčemu takovému vůbec využívat. Kdyby se na to přišlo, máš problémy i ty. Promiň," řekl a odešel do pokoje dělat si úkoly.
Lizzie se zamyslela, usmála a šla na schody za Siriusem. Společně si sedli na jeden schod.
,,Tos ho naučil ty, že jo?" zeptala se ho.
Sirius se usmál: ,,Ty jsi vážně chytřejší, než se zdáš."
,,Ukázals mu myslánku?"
Teď už se Sirius neudržel a rozesmál se pořádně. ,,Jsi moc dobrá."
,,Jsi vážně skvělý kmotr. Obzvlášť pro toho našeho idoita." Dala mu psu na tvář a šla do kuchyně pro něco dobrého. Ve dveřích se ale ještě otočila: ,,A jaký bys byl otec." Ještě na něj spiklenecky mrkla a už byla vevnitř.
Sirius se zamyslel a vydal se za Jamesem, který se venku pokoušel opravit houpačku. Jedinou věc v domě, kterou dělal vždycky vlastníma rukama bez kouzel.