Blíží se Mistrovství světa ve famfrpálu a sorozenci Potterovi musí do Doupěte. S čím potřebují Fred a George pomoct?
Uběhly už dva dny od návštěvy Příčné ulice a sourozenci Potterovi byli pořád dost nevrlí. Snad poprvé za dlouhou dobu měli něco společného, i když k tomu měl každý jiný důvod. Lizzie byla pořád rozhozená z Malfoyova postoje a Harry se nemohl smířit s tím, že bude muset jít na ples. Nechápal, proč si to Brumbál vymyslel. Dneska ráno se však jejich nálady měly opět rozdělit.
Nebylo ještě ani šest, když je probudil kouzlem zesílený hlas jejich matky: ,,Strašně se omlouvám, ale pojďte honem dolů. Musím vám něco říct."
Oba se skoro současně ve svých pokojích probudili a došli se podívat ke svému kalendáři, co je vlastně za den.
Lily si zrovna nalívala další hrnek kafe, když se z obou pokojů současně ozvalo: ,,UŽ?!"
Její děti právě zjistily, že zbývají přesně dva týdny do konce prázdnin. Normálně by je to tak nevyděsilo, ale znamenalo to také, že zítra ráno jedou na Mistrovství světa ve famfrpálu.
Harry se na něj nesmírně těšil. Sám hrál ve škole na postu chytače za svou kolej. Moc tu hru miloval a vidět ty nejlepší byla pocta, jakou si ani nedokázal představit.
Naproti tomu Lizzie se netěšila vůbec. Obecně sport nesnášela a vždycky si neodpustila nějaké narážky, když se Harry na zápas chystal. Loni k tomu měla navíc skvělou příležitost, když Harry poprvé prohrál. Tenkrát se do něj docela dobře obula. Když se ale dověděla, že pojedou na to mistrovství, předstírala radost. I její otec miloval famfrpál a Lizzie věděla, že z toho, že to budou obě jeho děti s nadšením prožívat s ním, má největší radost. Čím víc se to ale blížilo, tím hůř se cítila. Proč to jenom dělala?
Když sešli dolů, Lily už byla nervózní, protože musela co nevidět jít. Jejich výkřik však vůbec nekomentovala. V Godrikově dole, kde bydleli, to bylo úplně normální.
,,Dneska budu muset být v práci dlouho," začala to, kvůli čemu je tak časně vzbudila, ,,takže už se do toho mistrovství neuvidíme. Už jsem mluvila s Molly. Dohodly jsme se, že až se ještě dospíte, sbalíte si věci a dostanete se přes krb k Weasleyovým. Odtamtud pojedete na to mistrovství, protože u nás v blízkosti není žádné přenášedlo. Táta se Siriusem a Petrem se k vám připojí až tam. Dotazy?" dodala s úsměvem.
,,Proč vlastně nejede Remus?" zeptala se Lizzie. Náměsíčník byl při takových akcích její jediná opora. Měl taky rád famfrpál jako všichni. Kvůli Lizzie se ale hovorů o něm neúčastnil a probíral s ní spíš knihy. Lizzie mu byla neuvěřitelně vděčná. Dokázali spolu na tohle téma vést rozhovor hodiny a hodiny. Bez něj tam bude jen se samými sportovními cvoky. Ještě, že Hermiona na famfrpál taky moc není.
,,Bude přece úplněk. Remus by nebyl tak nezodpovědný, aby kvůli famfrpálu riskoval něčí život," odpověděla jí matka.
,,Já vím, že jeho zodpovědnost je strašná ostuda, ale nemůžete mu to vyčítat, on za to nemůže," pokusil se Harry o vtip.
,,Nebýt tak unavená, tak řeknu něco na tvůj ubohý pokus být vtipný, ale bohužel," řekla s velkým zívnutím na konci Lizzie. ,,Tak zatím ahoj," políbila svou matku na tvář a pomalu se snažila došourat ke schodům.
,,Dobrou noc, zlato."
,,Unavená si ještě otravnější než normálně," rýpnul si ještě Harry. Vzápětí ale musel uhnout. Přímo na jeho obličej totiž letěla sestřina papuč.
O tři hodiny později se vynořili v krbu v domu Weasleyových.
Paní Weasleyová je hned s velkou radostí vítala: ,,Konečně jste dorazlili. Akorát je chci zavolat k snídani. Posaďte se. Dáte si něco? Udělám vám cokoli," a pomalu je donutila si sednout ke stolu, kde se před nimi hned objevil džus, toasty, palačinky, vajíčka, slanina a spousta dalšího. ,,Frede, Georgi, Rone!" zařvala na celý dům.
Tyhle tři vždy nejvíc komandovala. Tři její starší synové byli už samostatní a vždycky byli přímo vzorní, kdežto Fred s Georgem byli jeden velký průšvih a Ron se občas taky do něčeho zapletl. Samozřejmě spolu s Harrym. Nejmladší Ginny byla její jediná dcera, tudíž i miláček, takže na tu jen mile.
,,Vy ostatní taky!" zavolala už mileji.
Jako první se dole objevil Charlie. Druhý nejstarší syn manželů Weasleyových studoval v Rumunsku draky. Harry a Lizzie ho znali ještě z dob studií, kdy do Bradavic jezdívali s rodiči.
,,Nazdar," pozdravil je vesele, ,,prý jsi Nebelvíru konečně vyhrál titul. Nechápu, jak se Zmijozelu mohlo podařit, urvat si ho pro sebe.
,,Tak si to vem," začala vysvětlovat Ginny, která už scházela po schodech, ,,po tobě už v Nebelvíru nebyl žádný pořádný chytač. Teda než přišel Harry. Bylo sice štěstí, že mu Brumbál povolil hrát, i když byl prvák, ale byla zase hrozná smůla, že ho ten maniak Quirell, spolu s asi dvaceti dalšíma, napadl těsně před posledním zápasem. Bez chytače nebelvírští neměli šanci. Loni to taky vypadalo bledě po tom zápase s Mrzimorem. Měli jsme štěstí jako blázen."
Charlie se po sestře udiveně podíval.
Zřejmě by se tohle téma řešilo dál, kdyby dolů nesešli Fred s Georgem. ,,Harry, kamaráde!" jejich obličeje se rozzářily jako vánoční stromeček. To neznamenalo nic dobrého. Posadili se ke stolu a začali si nakládat snídani, když si všimli Lizzie.
,,Potterová!" protáhl Fred. Lizzie pro něj byla mladá, ale stejně vždycky předstíral, že se mu líbí, choval se jako jeden z jejích obdivovatelů a sledoval zbarvení jejího obličeje. I tak si ale rozuměli a Lizzie se s dvojčaty kamarádila víc než třeba s Ronem. ,,Už jsi konečně dostatečně volná na rande se mnou?"
,,Dej mi chvilinku, já se upravím a pak bychom si mohli dát rande za domem. Jen ty, já a nějaká kletba, kterou na tebe sešlu," reagovala na jeho dotaz.
Všichni se museli zasmát. Jejich výměny názorů byly jiné než ty sourozenců Potterových. Ty sice sledovala vždycky celá kolej a ohromně se u toho bavila, ale tyhle byly jiné. Byly milé, bez zvýšených hlasů a to bylo na tom to nejlepší.
Nejspíš by se tímhle způsobem bavili dál, kdyby dolů nesešel Percy. Svými nudnými řečmi zkazil veselou náladu, která u stolu vládla. Nakonec se postupně u stolu sešla celá rodina spolu s Potterovými a Hermionou, která byla v Doupěti už pár dní. Chyběl jen pan Weasley, který byl v práci
Po snídani šli všichni ven. Nedaleko domu byl rybník a v tom horku se koupel v něm jevila jako vysvobození. Jen Percy se omluvil, že si musí zajít do práce. Kdo ví, jak dlouho tam, kvůli mistrovství, nebude. A co kdyby se mu na stole nahromadila pošta? Co by na to řekl jeho šéf?
Asi po hodině přišlo to, na co Harry už od rána čekal. Přišla za ním dvojčata. Zrovna seděl na dece s Ronem a řešili, jak se mohlo stát, že nepostoupila Anglie.
,,Harry, můžeme tě o něco poprosit?" požádal ho George se zvláštním výrazem v obličeji.
,,O co?"
,,Nechte toho!" zakřičela na dvojčata Hermiona, která jejich rozhovor zaslechla. ,,To vám nestačí, co udělala vaše matka, když jste to chtěli podstrčit Ronovi?!"
,,O co tu jde?" nechápal Harry.
,,Fred s Georgem si totiž začali vydělávat," vysvětlovala Hermiona. ,,Vyrábějí nějaké žertovné předměty, ale něco není vůbec vyzkoušené a oni hledají pokusné králíky."
,,Jmenuje se to Kratochvilné kouzelnické kejkle a máme spoustu super věcí, jenže není na kom to vyzkoušet. Dřív jsme to zkoušeli na sobě, jenže už to na nás začíná být moc. Zvlášť po tom, co jsme museli začít znova. Mamka nám to totiž našla a všechno to vyhodila," podal svou verzi Fred.
,,A co to třeba máte?" zeptal se Harry.
,,Zatím je to hlavně cukroví. Chtěli bychom vyzkoušet karamely Jazyk jako jelito, ale není na kom."
,,Měla bych nápad," ozvala se Lizzie.
,,Jaký?" zeptal se Charlie, který už sledoval jejich rozhovor.
,,Kdo nikdy neodolá cukroví?"
,,Koho máš na mysli?" zeptal se zase Charlie.
,,Náš bratranec Dudley," odpověděla Lizzie.
,,Není on mudla?" zeptal se Ron.
,,Ano, to je," potvrdila s rozčilením Hermiona, ,,a mě udivuje, jak o tom můžete vlastně uvažovat. Vždyť je to nevinný chlapec, který ani nebude tušit, co na něj chystáte. A jak mu potom pomůžete? Nesmíte čarovat. Ani nevíte, jak to bude fungovat."
,,Já půjdu s nimi, kdy by se něco stalo, tak to zvládnu. Zažil jsem i horší problémy, než vedlejší účinky karamely," snažil se ji uklidnit Bill.
,,Navíc ten kluk zrovna nevinný není. Pamatuješ, co nám o něm vyprávěl Harry?" oponoval Ron.
,,Mně je to jedno!" křikla Hermiona uraženě. ,,Dělejte si, co chcete. Nemusíte se bát, já to neřeknu, ale mě do toho nezatahujte." Zvedla svoje věci a uraženě odkráčela pryč směr Doupě.
Za půl hodiny už Bill, Ron a Harry stáli v Zobí ulici. Bill je tam přemístil a Harry musel uznat, že to není nic příjemného.
Zastavili se před domem číslo 4. Tam bydleli Harryho příbuzní. Harry se s nimi setkal jen jednou v životě. Teta Petunie byla sestra jeho matka. Spolu se svým manželem Vernonem měli jednoho syna Dudleyho.
Harry si na jejich setkání vzpomínal ještě dnes:
Stalo se to před pěti lety. Měl ještě rok do nástupu do Bradavic, takže býval přes rok doma. Rodiče jeho i sestru dali do normální mudlovské školy. Většina kouzelnických rodin to nedělala, ale Lily s Jamesem věděli, že se to jejich dětem bude hodit.
James se podíval do kalendáře. U dnešního dne byla napsána dvě písmena - DN. Nechápal, co to znamená. ,,Lily, proč je prosím tě v kalendáři u dneška napsané DN?"
Lily se zatvářila nejistě. Nechtěla manželovi přidělávat starosti. Věděla, že když bude smutná ona, on taky. Kdyby o tom teď začala mluvit, určitě by jí to přišlo líto. Rozhodla se tedy, že raději manželovi zalže.
Než to však stačila udělat, ozvala se Lizzie: ,,Je to kvůli tomu balíku?"
,,Jakému?" nechápal James.
,,Mamince včera přišel balíček. Donesl ho mudlovský pošťák a -"
,,Mlč prcku!" přerušil ji Harry. Věděl, co nastane, když řekne všechno.
Naneštěstí jeho sestra byla moc malá, aby to chápala, a tak se nenechala odradit: ,,Nebudu. Já tatínkovi odpovím, když se ptal," ušklíbla se na bratra a pokračovala, ,,a říkal, že nějaký pan Dursley žádné Potterovy prý nezná a balík odmítl."
,,Pan Dursley?" nevěřil svým uším James. ,,Jak dlouho se jich budeš ještě doprošovat? Jim je jedno, jak bys chtěla dál udržovat se svou sestrou styky. Co to vůbec bylo za balíček?" James sice mluvil hodně nahlas, ale ne proto, že by se zlobil. Bylo mu jeho ženy líto. Tak moc se snažila a její vlastní sestra se k ní chovala tak hnusně. Věděl, jak moc jí to ubližuje. Kdysi dokonce málem potratila kvůli rozčílení, vyvolané Petuniiným postojem.
,,Jejich syn Dudley má narozeniny a já mu chtěla dát dárek. Koupila jsem jednu takovou hru, co je u mudlů hrozně moderní."
,,COŽE!" zařval James. Teď už rozčílený byl. ,,Jim není dobrý dárek od tebe? Tak to si s nimi vyřídím."
,,Jamesi Pottere ne! Tohle nedělej, já si to nepřeju."
,,Nezlob se, ale nenechám svou ženu urážet. Chci, aby děti poznaly, jaká je jejich rodina."
,,Jamesi, já tě chápu, ale tohle dělat nemusíš. Po tom včerejšku mi všechno došlo. Oni nejsou naše rodina. Remus, Sirius a Petr jí jsou."
,,Ano, máš pravdu, ale ať dětí pochopí, proč se s nimi nestýkáme."
Lily nakonec přikývla.
James se s dětmi přemístil do obývacího pokoje domu Dursleyových. Celá rodina tam byla přítomna a slavili Dudleyho narozeniny. Všichni tři polekaně vyjekli.
James si je přeměřil a začal po nich křičet, jak se takhle mohou k Lily chovat. Harry si už nepamatoval, co jeho otec říkal. Moc ho tenkrát neposlouchal, spíš si je prohlížel. Teta Petunie byla zkostnatělá blondýna s koňským obličejem. Strýc Vernon byl statný, až snad tlustý, muž s mohutným knírem a asi většinou vzbuzoval respekt. Dudley byl tlustý blond chlapec, který vypadal jako prasátko. Harry správně tenkrát odhadl, že nejspíš šikanuje všechny kolem sebe a nikdy mu nic není odepřeno. Teď se však celé rodina krčila strachy a ani nevypískla.
Harry se tenkrát podíval na svou sestru a zjistil, že je vyděšená. Nikoliv však z toho, co křičel jejich otec, ale z toho, jak se na ni ,,malý" Dudley dívá. Skoro jako by ji chtěl sníst. Harry nepochyboval, že kdyby tam nebyl Dvanácterák, tak by Lizzie dávno něco udělal.
Tenkrát poprvé se Harry o svou sestru postaral. Chytl ji za ruku a cítil, jak se třese. Šla k němu blíž a očividně se cítila víc v bezpečí než předtím.
Harryho tenkrát ovládl neuvěřitelný vztek na svého bratrance. Myslel pořád na to samé. Vypadá jako prase. Vyděsil mou malou sestru. Ona se ho bojí, vypadá jako prase. Lizzie se nikdy ničeho nebojí. Jeho se ale bojí. On vyděsil mou malou sestřičku.
Vzedmula se v něm vlna vzteku. Najednou Dudley vypískl a chytnul se za zadek. James ztichl a všichni sledovali Dudleyho. Nakonec se k nim otočil zády a oni viděli, že mu narostl prasečí ocásek.
James se pousmál a podíval se na své děti. Harry byl úplně v šoku. Už se mu podařilo spoustu věcí, ale nikdy to nebylo nic tak velkého. Naopak Lizzie z toho měla obrovskou radost. Poskakovala na místě a vesele křičela: ,,Prasátko! Prasátko! Prasátko!"
James se hlasitě zasmál a přemístil se s dětmi zpět domů.
Od té doby je Harry neviděl. Tenkrát si díky nim uvědomil, že se má o svou sestru starat. Dnes tu stál a byl si jistý, že to musí udělat.
Harry ukázal, který dům patří jeho rodině a Bill s Ronem tomu nemohli uvěřit. Harry i Lizzie jsou neuvěřitelní bordeláři. Naproti tomu Dursleyovi žijí ve sterilním prostředí. Zvenku bylo vidět, že dům je nejopečovávanější dům v celé ulici. Trávník byl jako podle pravítka, v květinách by jste nenašli ani památku po plevelu, na lavičce nebyl odloupnutý ani malilinký kousíček barvy a otevřeným oknem kuchyně bylo vidět, že tady špína neexistuje.
Zhnusený Ron vyšplhal po stromě a v Dudleyho pokoji nenápadně pohodil karamelky Jazyk jako jelito. Pak se vrátil na strom, kde už na něj čekali Harry a Bill. Ten ještě kouzlem zhustil větve stromu tak, aby nebyli vidět a čekali.
Netrvalo ani půl hodiny a do pokoje se vřítil Dudley. Už byl širší než delší.
,,Dieta!" rozčiloval se. ,,Já žádnou dietu nepotřebuju. Blbá sestra!" Najednou začal mlátit do všeho kolem, až spatřil malou karamelku vedle rozmlácené kamery. Podíval se, jestli jsou zavřené dveře a strčil ji do pusy.
Na to kluci čekali. Spokojeně se usmáli a sledovali, co se bude dít.
Po chvilce začal Dudley neuvěřitelně vřískat: ,,MAMI!"
Do pokoje se vřítili manželé Dursleyovi. Když vešli do pokoje, měl Dudley jazyk velký jako krajtu. Teta Petunie mu s ním začala kroutit, takže se Bill raději přemístil do pokoje, aby mu jazyk zmenšil. Sám se do toho totiž moc nehrnul.
Jakmile se v pokoji objevil vysoký muž s dlouhým rezavým ohonem a náušnicí v uchu, která vypadala jako velký zub, začala teta Petunie vřískat strachy a snažila se svým tělem postavit před Dudleyho, aby ho ochránila.
Bill se je snažil uklidnit, ale neposlouchali ho. Strýc Vernon si dokonce vzal do ruky Dudleyho baseballovou pálku a vyhrožoval s ní Billovi.
Bill raději nechtěl riskovat, že by se Dudley udusil, a tak je všechny omráčil a vrátil Dudleymu jazyk zpátky.
,,Pojďte, musíme se rychle vrátit, než z toho budou problémy," křikl na ně Bill a přemístil se s nimi pryč.
Doma hned zašli do pokoje Freda a George, který byl největší, aby všem vylíčili. Byli tam všichni kromě Percyho a Hermiony. Sotva zavřeli, otevřely se dveře znovu a v nich stála Hermiona.
Všichni se na ni dívali a čekali, co bude.
,,Tak, jak mu narostl?" zeptala se Hermiona s potlačovaným smíchem.
,,Moc," vybuchnul Ron smíchy a společně začali všichni tři líčit, jak karamely fungují.
,,A pak," vyprávěl Bill. Všichni, včetně něj, se váleli smíchy, až jim z očí tekly slzy, ,,pak se ta kostnatá ženská postavila před svého syna, chápejte, měl tak dva metry na šířku, a začala křičet: ,Dudlánku neboj, já tě ochráním!´ Myslel jsem, že exploduju," a smíchy se svalil z postele na zem.
,,Ale měli byste to udělat nějak, aby ten jazyk po chvilce zase splaskl. Nebýt Billa, udusil by se," navrhoval Harry.
,,Píšu si," řekl Fred a opravdu si něco zapsal na kus pergamenu.
,,Jen doufejte, že nám na to naši nepřijdou. Všichni by jsme byli mrtví," upozornil je Ron.
,,FREDE! GEORGI! BILLE! OKAMŽITĚ DOLŮ! A VY OSTATNÍ TAKY!" ozval se hlas paní Weasleyové z kuchyně.
Nebylo ještě ani šest, když je probudil kouzlem zesílený hlas jejich matky: ,,Strašně se omlouvám, ale pojďte honem dolů. Musím vám něco říct."
Oba se skoro současně ve svých pokojích probudili a došli se podívat ke svému kalendáři, co je vlastně za den.
Lily si zrovna nalívala další hrnek kafe, když se z obou pokojů současně ozvalo: ,,UŽ?!"
Její děti právě zjistily, že zbývají přesně dva týdny do konce prázdnin. Normálně by je to tak nevyděsilo, ale znamenalo to také, že zítra ráno jedou na Mistrovství světa ve famfrpálu.
Harry se na něj nesmírně těšil. Sám hrál ve škole na postu chytače za svou kolej. Moc tu hru miloval a vidět ty nejlepší byla pocta, jakou si ani nedokázal představit.
Naproti tomu Lizzie se netěšila vůbec. Obecně sport nesnášela a vždycky si neodpustila nějaké narážky, když se Harry na zápas chystal. Loni k tomu měla navíc skvělou příležitost, když Harry poprvé prohrál. Tenkrát se do něj docela dobře obula. Když se ale dověděla, že pojedou na to mistrovství, předstírala radost. I její otec miloval famfrpál a Lizzie věděla, že z toho, že to budou obě jeho děti s nadšením prožívat s ním, má největší radost. Čím víc se to ale blížilo, tím hůř se cítila. Proč to jenom dělala?
Když sešli dolů, Lily už byla nervózní, protože musela co nevidět jít. Jejich výkřik však vůbec nekomentovala. V Godrikově dole, kde bydleli, to bylo úplně normální.
,,Dneska budu muset být v práci dlouho," začala to, kvůli čemu je tak časně vzbudila, ,,takže už se do toho mistrovství neuvidíme. Už jsem mluvila s Molly. Dohodly jsme se, že až se ještě dospíte, sbalíte si věci a dostanete se přes krb k Weasleyovým. Odtamtud pojedete na to mistrovství, protože u nás v blízkosti není žádné přenášedlo. Táta se Siriusem a Petrem se k vám připojí až tam. Dotazy?" dodala s úsměvem.
,,Proč vlastně nejede Remus?" zeptala se Lizzie. Náměsíčník byl při takových akcích její jediná opora. Měl taky rád famfrpál jako všichni. Kvůli Lizzie se ale hovorů o něm neúčastnil a probíral s ní spíš knihy. Lizzie mu byla neuvěřitelně vděčná. Dokázali spolu na tohle téma vést rozhovor hodiny a hodiny. Bez něj tam bude jen se samými sportovními cvoky. Ještě, že Hermiona na famfrpál taky moc není.
,,Bude přece úplněk. Remus by nebyl tak nezodpovědný, aby kvůli famfrpálu riskoval něčí život," odpověděla jí matka.
,,Já vím, že jeho zodpovědnost je strašná ostuda, ale nemůžete mu to vyčítat, on za to nemůže," pokusil se Harry o vtip.
,,Nebýt tak unavená, tak řeknu něco na tvůj ubohý pokus být vtipný, ale bohužel," řekla s velkým zívnutím na konci Lizzie. ,,Tak zatím ahoj," políbila svou matku na tvář a pomalu se snažila došourat ke schodům.
,,Dobrou noc, zlato."
,,Unavená si ještě otravnější než normálně," rýpnul si ještě Harry. Vzápětí ale musel uhnout. Přímo na jeho obličej totiž letěla sestřina papuč.
O tři hodiny později se vynořili v krbu v domu Weasleyových.
Paní Weasleyová je hned s velkou radostí vítala: ,,Konečně jste dorazlili. Akorát je chci zavolat k snídani. Posaďte se. Dáte si něco? Udělám vám cokoli," a pomalu je donutila si sednout ke stolu, kde se před nimi hned objevil džus, toasty, palačinky, vajíčka, slanina a spousta dalšího. ,,Frede, Georgi, Rone!" zařvala na celý dům.
Tyhle tři vždy nejvíc komandovala. Tři její starší synové byli už samostatní a vždycky byli přímo vzorní, kdežto Fred s Georgem byli jeden velký průšvih a Ron se občas taky do něčeho zapletl. Samozřejmě spolu s Harrym. Nejmladší Ginny byla její jediná dcera, tudíž i miláček, takže na tu jen mile.
,,Vy ostatní taky!" zavolala už mileji.
Jako první se dole objevil Charlie. Druhý nejstarší syn manželů Weasleyových studoval v Rumunsku draky. Harry a Lizzie ho znali ještě z dob studií, kdy do Bradavic jezdívali s rodiči.
,,Nazdar," pozdravil je vesele, ,,prý jsi Nebelvíru konečně vyhrál titul. Nechápu, jak se Zmijozelu mohlo podařit, urvat si ho pro sebe.
,,Tak si to vem," začala vysvětlovat Ginny, která už scházela po schodech, ,,po tobě už v Nebelvíru nebyl žádný pořádný chytač. Teda než přišel Harry. Bylo sice štěstí, že mu Brumbál povolil hrát, i když byl prvák, ale byla zase hrozná smůla, že ho ten maniak Quirell, spolu s asi dvaceti dalšíma, napadl těsně před posledním zápasem. Bez chytače nebelvírští neměli šanci. Loni to taky vypadalo bledě po tom zápase s Mrzimorem. Měli jsme štěstí jako blázen."
Charlie se po sestře udiveně podíval.
Zřejmě by se tohle téma řešilo dál, kdyby dolů nesešli Fred s Georgem. ,,Harry, kamaráde!" jejich obličeje se rozzářily jako vánoční stromeček. To neznamenalo nic dobrého. Posadili se ke stolu a začali si nakládat snídani, když si všimli Lizzie.
,,Potterová!" protáhl Fred. Lizzie pro něj byla mladá, ale stejně vždycky předstíral, že se mu líbí, choval se jako jeden z jejích obdivovatelů a sledoval zbarvení jejího obličeje. I tak si ale rozuměli a Lizzie se s dvojčaty kamarádila víc než třeba s Ronem. ,,Už jsi konečně dostatečně volná na rande se mnou?"
,,Dej mi chvilinku, já se upravím a pak bychom si mohli dát rande za domem. Jen ty, já a nějaká kletba, kterou na tebe sešlu," reagovala na jeho dotaz.
Všichni se museli zasmát. Jejich výměny názorů byly jiné než ty sourozenců Potterových. Ty sice sledovala vždycky celá kolej a ohromně se u toho bavila, ale tyhle byly jiné. Byly milé, bez zvýšených hlasů a to bylo na tom to nejlepší.
Nejspíš by se tímhle způsobem bavili dál, kdyby dolů nesešel Percy. Svými nudnými řečmi zkazil veselou náladu, která u stolu vládla. Nakonec se postupně u stolu sešla celá rodina spolu s Potterovými a Hermionou, která byla v Doupěti už pár dní. Chyběl jen pan Weasley, který byl v práci
Po snídani šli všichni ven. Nedaleko domu byl rybník a v tom horku se koupel v něm jevila jako vysvobození. Jen Percy se omluvil, že si musí zajít do práce. Kdo ví, jak dlouho tam, kvůli mistrovství, nebude. A co kdyby se mu na stole nahromadila pošta? Co by na to řekl jeho šéf?
Asi po hodině přišlo to, na co Harry už od rána čekal. Přišla za ním dvojčata. Zrovna seděl na dece s Ronem a řešili, jak se mohlo stát, že nepostoupila Anglie.
,,Harry, můžeme tě o něco poprosit?" požádal ho George se zvláštním výrazem v obličeji.
,,O co?"
,,Nechte toho!" zakřičela na dvojčata Hermiona, která jejich rozhovor zaslechla. ,,To vám nestačí, co udělala vaše matka, když jste to chtěli podstrčit Ronovi?!"
,,O co tu jde?" nechápal Harry.
,,Fred s Georgem si totiž začali vydělávat," vysvětlovala Hermiona. ,,Vyrábějí nějaké žertovné předměty, ale něco není vůbec vyzkoušené a oni hledají pokusné králíky."
,,Jmenuje se to Kratochvilné kouzelnické kejkle a máme spoustu super věcí, jenže není na kom to vyzkoušet. Dřív jsme to zkoušeli na sobě, jenže už to na nás začíná být moc. Zvlášť po tom, co jsme museli začít znova. Mamka nám to totiž našla a všechno to vyhodila," podal svou verzi Fred.
,,A co to třeba máte?" zeptal se Harry.
,,Zatím je to hlavně cukroví. Chtěli bychom vyzkoušet karamely Jazyk jako jelito, ale není na kom."
,,Měla bych nápad," ozvala se Lizzie.
,,Jaký?" zeptal se Charlie, který už sledoval jejich rozhovor.
,,Kdo nikdy neodolá cukroví?"
,,Koho máš na mysli?" zeptal se zase Charlie.
,,Náš bratranec Dudley," odpověděla Lizzie.
,,Není on mudla?" zeptal se Ron.
,,Ano, to je," potvrdila s rozčilením Hermiona, ,,a mě udivuje, jak o tom můžete vlastně uvažovat. Vždyť je to nevinný chlapec, který ani nebude tušit, co na něj chystáte. A jak mu potom pomůžete? Nesmíte čarovat. Ani nevíte, jak to bude fungovat."
,,Já půjdu s nimi, kdy by se něco stalo, tak to zvládnu. Zažil jsem i horší problémy, než vedlejší účinky karamely," snažil se ji uklidnit Bill.
,,Navíc ten kluk zrovna nevinný není. Pamatuješ, co nám o něm vyprávěl Harry?" oponoval Ron.
,,Mně je to jedno!" křikla Hermiona uraženě. ,,Dělejte si, co chcete. Nemusíte se bát, já to neřeknu, ale mě do toho nezatahujte." Zvedla svoje věci a uraženě odkráčela pryč směr Doupě.
Za půl hodiny už Bill, Ron a Harry stáli v Zobí ulici. Bill je tam přemístil a Harry musel uznat, že to není nic příjemného.
Zastavili se před domem číslo 4. Tam bydleli Harryho příbuzní. Harry se s nimi setkal jen jednou v životě. Teta Petunie byla sestra jeho matka. Spolu se svým manželem Vernonem měli jednoho syna Dudleyho.
Harry si na jejich setkání vzpomínal ještě dnes:
Stalo se to před pěti lety. Měl ještě rok do nástupu do Bradavic, takže býval přes rok doma. Rodiče jeho i sestru dali do normální mudlovské školy. Většina kouzelnických rodin to nedělala, ale Lily s Jamesem věděli, že se to jejich dětem bude hodit.
James se podíval do kalendáře. U dnešního dne byla napsána dvě písmena - DN. Nechápal, co to znamená. ,,Lily, proč je prosím tě v kalendáři u dneška napsané DN?"
Lily se zatvářila nejistě. Nechtěla manželovi přidělávat starosti. Věděla, že když bude smutná ona, on taky. Kdyby o tom teď začala mluvit, určitě by jí to přišlo líto. Rozhodla se tedy, že raději manželovi zalže.
Než to však stačila udělat, ozvala se Lizzie: ,,Je to kvůli tomu balíku?"
,,Jakému?" nechápal James.
,,Mamince včera přišel balíček. Donesl ho mudlovský pošťák a -"
,,Mlč prcku!" přerušil ji Harry. Věděl, co nastane, když řekne všechno.
Naneštěstí jeho sestra byla moc malá, aby to chápala, a tak se nenechala odradit: ,,Nebudu. Já tatínkovi odpovím, když se ptal," ušklíbla se na bratra a pokračovala, ,,a říkal, že nějaký pan Dursley žádné Potterovy prý nezná a balík odmítl."
,,Pan Dursley?" nevěřil svým uším James. ,,Jak dlouho se jich budeš ještě doprošovat? Jim je jedno, jak bys chtěla dál udržovat se svou sestrou styky. Co to vůbec bylo za balíček?" James sice mluvil hodně nahlas, ale ne proto, že by se zlobil. Bylo mu jeho ženy líto. Tak moc se snažila a její vlastní sestra se k ní chovala tak hnusně. Věděl, jak moc jí to ubližuje. Kdysi dokonce málem potratila kvůli rozčílení, vyvolané Petuniiným postojem.
,,Jejich syn Dudley má narozeniny a já mu chtěla dát dárek. Koupila jsem jednu takovou hru, co je u mudlů hrozně moderní."
,,COŽE!" zařval James. Teď už rozčílený byl. ,,Jim není dobrý dárek od tebe? Tak to si s nimi vyřídím."
,,Jamesi Pottere ne! Tohle nedělej, já si to nepřeju."
,,Nezlob se, ale nenechám svou ženu urážet. Chci, aby děti poznaly, jaká je jejich rodina."
,,Jamesi, já tě chápu, ale tohle dělat nemusíš. Po tom včerejšku mi všechno došlo. Oni nejsou naše rodina. Remus, Sirius a Petr jí jsou."
,,Ano, máš pravdu, ale ať dětí pochopí, proč se s nimi nestýkáme."
Lily nakonec přikývla.
James se s dětmi přemístil do obývacího pokoje domu Dursleyových. Celá rodina tam byla přítomna a slavili Dudleyho narozeniny. Všichni tři polekaně vyjekli.
James si je přeměřil a začal po nich křičet, jak se takhle mohou k Lily chovat. Harry si už nepamatoval, co jeho otec říkal. Moc ho tenkrát neposlouchal, spíš si je prohlížel. Teta Petunie byla zkostnatělá blondýna s koňským obličejem. Strýc Vernon byl statný, až snad tlustý, muž s mohutným knírem a asi většinou vzbuzoval respekt. Dudley byl tlustý blond chlapec, který vypadal jako prasátko. Harry správně tenkrát odhadl, že nejspíš šikanuje všechny kolem sebe a nikdy mu nic není odepřeno. Teď se však celé rodina krčila strachy a ani nevypískla.
Harry se tenkrát podíval na svou sestru a zjistil, že je vyděšená. Nikoliv však z toho, co křičel jejich otec, ale z toho, jak se na ni ,,malý" Dudley dívá. Skoro jako by ji chtěl sníst. Harry nepochyboval, že kdyby tam nebyl Dvanácterák, tak by Lizzie dávno něco udělal.
Tenkrát poprvé se Harry o svou sestru postaral. Chytl ji za ruku a cítil, jak se třese. Šla k němu blíž a očividně se cítila víc v bezpečí než předtím.
Harryho tenkrát ovládl neuvěřitelný vztek na svého bratrance. Myslel pořád na to samé. Vypadá jako prase. Vyděsil mou malou sestru. Ona se ho bojí, vypadá jako prase. Lizzie se nikdy ničeho nebojí. Jeho se ale bojí. On vyděsil mou malou sestřičku.
Vzedmula se v něm vlna vzteku. Najednou Dudley vypískl a chytnul se za zadek. James ztichl a všichni sledovali Dudleyho. Nakonec se k nim otočil zády a oni viděli, že mu narostl prasečí ocásek.
James se pousmál a podíval se na své děti. Harry byl úplně v šoku. Už se mu podařilo spoustu věcí, ale nikdy to nebylo nic tak velkého. Naopak Lizzie z toho měla obrovskou radost. Poskakovala na místě a vesele křičela: ,,Prasátko! Prasátko! Prasátko!"
James se hlasitě zasmál a přemístil se s dětmi zpět domů.
Od té doby je Harry neviděl. Tenkrát si díky nim uvědomil, že se má o svou sestru starat. Dnes tu stál a byl si jistý, že to musí udělat.
Harry ukázal, který dům patří jeho rodině a Bill s Ronem tomu nemohli uvěřit. Harry i Lizzie jsou neuvěřitelní bordeláři. Naproti tomu Dursleyovi žijí ve sterilním prostředí. Zvenku bylo vidět, že dům je nejopečovávanější dům v celé ulici. Trávník byl jako podle pravítka, v květinách by jste nenašli ani památku po plevelu, na lavičce nebyl odloupnutý ani malilinký kousíček barvy a otevřeným oknem kuchyně bylo vidět, že tady špína neexistuje.
Zhnusený Ron vyšplhal po stromě a v Dudleyho pokoji nenápadně pohodil karamelky Jazyk jako jelito. Pak se vrátil na strom, kde už na něj čekali Harry a Bill. Ten ještě kouzlem zhustil větve stromu tak, aby nebyli vidět a čekali.
Netrvalo ani půl hodiny a do pokoje se vřítil Dudley. Už byl širší než delší.
,,Dieta!" rozčiloval se. ,,Já žádnou dietu nepotřebuju. Blbá sestra!" Najednou začal mlátit do všeho kolem, až spatřil malou karamelku vedle rozmlácené kamery. Podíval se, jestli jsou zavřené dveře a strčil ji do pusy.
Na to kluci čekali. Spokojeně se usmáli a sledovali, co se bude dít.
Po chvilce začal Dudley neuvěřitelně vřískat: ,,MAMI!"
Do pokoje se vřítili manželé Dursleyovi. Když vešli do pokoje, měl Dudley jazyk velký jako krajtu. Teta Petunie mu s ním začala kroutit, takže se Bill raději přemístil do pokoje, aby mu jazyk zmenšil. Sám se do toho totiž moc nehrnul.
Jakmile se v pokoji objevil vysoký muž s dlouhým rezavým ohonem a náušnicí v uchu, která vypadala jako velký zub, začala teta Petunie vřískat strachy a snažila se svým tělem postavit před Dudleyho, aby ho ochránila.
Bill se je snažil uklidnit, ale neposlouchali ho. Strýc Vernon si dokonce vzal do ruky Dudleyho baseballovou pálku a vyhrožoval s ní Billovi.
Bill raději nechtěl riskovat, že by se Dudley udusil, a tak je všechny omráčil a vrátil Dudleymu jazyk zpátky.
,,Pojďte, musíme se rychle vrátit, než z toho budou problémy," křikl na ně Bill a přemístil se s nimi pryč.
Doma hned zašli do pokoje Freda a George, který byl největší, aby všem vylíčili. Byli tam všichni kromě Percyho a Hermiony. Sotva zavřeli, otevřely se dveře znovu a v nich stála Hermiona.
Všichni se na ni dívali a čekali, co bude.
,,Tak, jak mu narostl?" zeptala se Hermiona s potlačovaným smíchem.
,,Moc," vybuchnul Ron smíchy a společně začali všichni tři líčit, jak karamely fungují.
,,A pak," vyprávěl Bill. Všichni, včetně něj, se váleli smíchy, až jim z očí tekly slzy, ,,pak se ta kostnatá ženská postavila před svého syna, chápejte, měl tak dva metry na šířku, a začala křičet: ,Dudlánku neboj, já tě ochráním!´ Myslel jsem, že exploduju," a smíchy se svalil z postele na zem.
,,Ale měli byste to udělat nějak, aby ten jazyk po chvilce zase splaskl. Nebýt Billa, udusil by se," navrhoval Harry.
,,Píšu si," řekl Fred a opravdu si něco zapsal na kus pergamenu.
,,Jen doufejte, že nám na to naši nepřijdou. Všichni by jsme byli mrtví," upozornil je Ron.
,,FREDE! GEORGI! BILLE! OKAMŽITĚ DOLŮ! A VY OSTATNÍ TAKY!" ozval se hlas paní Weasleyové z kuchyně.