Jak náš příběh začíná.
,,Harry, vstávej! Nechtěj, abych tě zase polila tou studenou vodou."
Harry otevřel oči. Nad tím stála jeho matka a tvářila se přísně. Harry ji vždy považoval za nádhernou ženu. Každou holku, která se mu líbila vždy srovnal s ní a čím více společných znaků měly, tím líp. Proto se stávalo, že většina jeho ,,dívek" měla zrzavé vlasy, nebo alespoň zelené oči. I když musel uznat, že se mu hrozně líbily holky s černými vlasy. Teď na takové uvažování však nebyl čas. Lily Potterová stála nad ním a ruku měla nebezpečně blízko u kapsy, kde měla hůlku.
,,Kolik vůbec je?" zamumlal ospale.
,,Skoro deset," odpověděla. Nebyla to přísná žena, ale nenechala svého syna růst jen tak. Vždy se držela na střední cestě.
,,A jejda. To se na mě asi čeká, viď?" promluvil se psím výrazem v obličeji.
Lily se musela usmát. Jak moc jí připomínal jejího manžela v dobách studia. ,,Tak si pospěš, snídaně je na stole a všichni čekají, až se rozhodneš vstát," pronesla, spolu s velkou snahou se nerozesmát, a odešla dolů do kuchyně.
Když se tam Harry po půl hodině objevil oblečený, seděla u stolu, pro cizího člověka, velká společnost. Pro Harryho to však znamenalo jen snídani v rodinném kruhu.
V čele stolu seděla jeho matka a zrovna upíjela kafe.
Naproti ní seděl její manžel, James Potter. Harry se mu podobal naprosto ve všem. Měl jeho černé, neupravitelné vlasy, ruce byly skoro tytéž a vlastně to byl on o pár let mladší. Jen ty oči. James je měl hnědé, ale Harry měl oči po matce - smaragdově zelené.
Zrovna si povídal s neobyčejně hezkým mužem s podlouhlými, uhlově černými vlasy. Byl to Harryho kmotr Sirius Black.
Dál u stolu seděl muž s hnědými, prošedivělými vlasy. Na svůj věk vypadal staře. Obličej mu už rýsovaly vrásky a jeho pohled působil jako pohled muže, kterému je nejmíň padesát. Remus Lupin však byl stále docela hezký a Harry nechápal, proč se už dávno neoženil.
Poslední viditelný člen této společnosti byl menší muž s poněkud krysími rysy, Petr Pettigrew.
Poslední viditelný byl proto, že už u stolu seděla jen Harryho sestra. Právě totiž, jako obvykle, ukrývala svoji maličkost za velkou mudlovskou knihou. Tentokrát byla o nějaké královně. Lizzie byla o dva roky mladší, i když vypadala nejmíň na patnáct. Našla zálibu, která Harryho děsila. Strašně ráda četla a obvzlášť mudlovské knihy. Harry byl přesvědčený, že její inteligence musí být aspoň sto dvacet. Jestli by ovšem někdo čekal, že bude proto ošklivá, šeredně by se spletl. Měla černé vlasy a zelené oči, stejně jako Harry. V obličeji byla hrozně hezká, ale nebyla ten typ, který by se chtěl líbit. Když dostala od doktora brýle, měla ohromnou radost, že jí potom přestanou nadbíhat Harryho kamarádi. Lily jí však vybrala brýle moc pěkné a Lizzie díky tomu vypadala ještě líp. Kompenzovala to však svým chováním. Když jí chtěl někdo lichotit, jednoduše ho odpálkovala tak, aby ho to ponížilo a aby o tom věděla celá škola. Na svých dvanáct byla prostě moc stará. Se svými vrstevníky si moc nerozuměla. Spíš by si lépe popovídala s nějakým třicátníkem. Harry ji měl moc rád, ale ještě raději se s ní hádal. Dával si ale pozor, aby nezašel moc daleko. Byla nebezpečná, jak ve škole, kde mohli oba čarovat, tak doma, kde proti ní byl Harry v menší nevýhodě.
Celá tahle skupina byla pro Harryho rodina. Vychovávali ho i Lizzie nejen jejich rodiče, ale i jejich přátelé. Každý to však dělal svým osobitým způsobem. Lily se starala hlavně o to, aby z dětí vyrostli dobří lidé. Byla taková ta přísnější část. Ostatní je ale vedli hlavně k tomu, aby si svoje léta ve škole užili. Společně je učili fígle, které kdysi sami používali. Remus jim ale také vštěpoval, že by se měli učit, aby z nich něco bylo. Nezkazil žádný ,,žertík", ale přehánět to moc nechtěl. Zvlášť u své kmotřenky (Lizzie) se mu to povedlo. Sirius zase naučil něco svého kmotřence. Na škole byl takový novodobý casanova, což mu zůstalo dodnes, a Harryho naučil jistá pravidla, jak na to. Harry tak po něm tuhle štafetu převzal.
Když Harry všechny pozdravil, sedl si k snídani. Chtěl si vzít mléko k vločkám, ale omylem postříkal sestřiny topinky, čímž vyvolal hádku, kterou provozovali téměř pravidelně.
,,Copak jsi takové dřevo, že si neumíš vzít ani mléko?"
,,To víš, že jo, ale co by to bylo za ráno bez tvých blbých keců?"
,,Třeba by ses jednou stihl učesat."
,,Abych vypadal jak ty?"
,,Idiote."
,,To mi říká někdo, kdo má druhé jméno Teresa?"
,,Ne, to ti říká někdo, kdo ti upraví ksichtík, jestli nedáš pokoj," usmála se na něj sladce.
,,Zalez zase radši za ty svoje bichle."
,,Taky by ti neublížilo, kdybys věděl něco víc než jen pravidla famfrpálu."
,,Aspoň je znám."
,,Kdybys je znal, tak bys je tak často neporušoval. Ale ty vlastně ne. Vy sportovci jste něco extra, pro vás pravidla neplatí. Naopak, když je porušujete, tak vám stoupají body."
Sirius s Remusem se na sebe usmáli. Přesně totéž kdysi řekla Lily Jamesovi po jednom obzvláště drsném zápase se Zmijozelem.
,,No tak, nechte toho," pronesl Sirius líně, ,,mám se naštvat? Harry, kolikrát jsem ti říkal, že povinností staršího bratra je se o sestru starat a chránit ji, ne ji nutit ti ublížit? Lizzie, ty jsi přece taková reinkarnace Náměsíčníka, měla bys být moudřejší a usadit ho jednou větou. Tak dlouhý rozhovor je zbytečný."
Lizzie vycítila svou šanci: ,,A co za to, když ho nechám?"
Sirius se usmál a proměnil se ve velkého černého psa. Lizzie okamžitě položila knížku a šla si s ním ven hrát.
Nikdy si moc nehrála a už dávno toho nechala úplně. Když se ale Sirius proměnil, rozzářily se jí oči jako malému dítěti a bylo jí zase pět.
Remus byl totiž vlkodlak, od toho přezdívka Náměsíčník. Když byli ve škole, jeho kamarádi se tajně stali zvěromágy, aby s ním jeho nejhorší noci mohli trávit. James - Dvanácterák se přeměňuje v jelena, Sirius - Tichošlápek ve velkého černého psa a Petr - Červíček v krysu.
Harry i Lizzie to věděli, co pamatují. Bylo jim však nakázáno o tom nikomu neříkat, protože nejsou nahlášení a to je trestné. Harryho kamarádi Ron a Hermiona to však už nově, asi tři měsíce, vědí.
Harry se musel usmát při vzpomínce na chvíli, kdy se to dověděli:
Harry, Ron a Hermiona seděli u krbu v nebelvírské společenské místnosti. Na místě, kde před chvílí stál Sirius, právě seděl velký černý pes. Ron ani Hermiona mu nevěřili, že společně s ostatními tohole umí a že je Remus vlkodlak,
,,A kruci," prolomil Ron ticho.
Harry se usmál.
Hermiona jako by právě nabrala dech: ,,Siriusi, honem se proměň. Jednak by byl malér, kdyby sem někdo vešel a jednak mi o tom musíš všechno říct. Jak, jak dlouho, proč a podrobně popiš techniku."
Tichošlápek zakňučel, ale prosit se nenechal. ,,Jen to nikomu nesmíte říct," požádal je.
,,Proč?" nechápal Ron.
Hermiona jen obrátila oči v sloup. ,,Protože podle zákona číslo 626 musí každý zvěromág nahlásit veškeré podrobnosti a musí být zaregistrován. V současné době je na světě jen sedm zvěromágů, včetně profesorky McGonagallové, a vaše jména tam nebyla," vysvětlovala.
,,Hermiono, dej si pohov," poznamenal Ron.
,,Harry?" Lily vytrhla Harryho ze vzpomínání.
,,Jo, co?" zeptal se ještě poněkud zmateně.
,,Zašel bys pro ně? Už musíte jít."
Harry otevřel oči. Nad tím stála jeho matka a tvářila se přísně. Harry ji vždy považoval za nádhernou ženu. Každou holku, která se mu líbila vždy srovnal s ní a čím více společných znaků měly, tím líp. Proto se stávalo, že většina jeho ,,dívek" měla zrzavé vlasy, nebo alespoň zelené oči. I když musel uznat, že se mu hrozně líbily holky s černými vlasy. Teď na takové uvažování však nebyl čas. Lily Potterová stála nad ním a ruku měla nebezpečně blízko u kapsy, kde měla hůlku.
,,Kolik vůbec je?" zamumlal ospale.
,,Skoro deset," odpověděla. Nebyla to přísná žena, ale nenechala svého syna růst jen tak. Vždy se držela na střední cestě.
,,A jejda. To se na mě asi čeká, viď?" promluvil se psím výrazem v obličeji.
Lily se musela usmát. Jak moc jí připomínal jejího manžela v dobách studia. ,,Tak si pospěš, snídaně je na stole a všichni čekají, až se rozhodneš vstát," pronesla, spolu s velkou snahou se nerozesmát, a odešla dolů do kuchyně.
Když se tam Harry po půl hodině objevil oblečený, seděla u stolu, pro cizího člověka, velká společnost. Pro Harryho to však znamenalo jen snídani v rodinném kruhu.
V čele stolu seděla jeho matka a zrovna upíjela kafe.
Naproti ní seděl její manžel, James Potter. Harry se mu podobal naprosto ve všem. Měl jeho černé, neupravitelné vlasy, ruce byly skoro tytéž a vlastně to byl on o pár let mladší. Jen ty oči. James je měl hnědé, ale Harry měl oči po matce - smaragdově zelené.
Zrovna si povídal s neobyčejně hezkým mužem s podlouhlými, uhlově černými vlasy. Byl to Harryho kmotr Sirius Black.
Dál u stolu seděl muž s hnědými, prošedivělými vlasy. Na svůj věk vypadal staře. Obličej mu už rýsovaly vrásky a jeho pohled působil jako pohled muže, kterému je nejmíň padesát. Remus Lupin však byl stále docela hezký a Harry nechápal, proč se už dávno neoženil.
Poslední viditelný člen této společnosti byl menší muž s poněkud krysími rysy, Petr Pettigrew.
Poslední viditelný byl proto, že už u stolu seděla jen Harryho sestra. Právě totiž, jako obvykle, ukrývala svoji maličkost za velkou mudlovskou knihou. Tentokrát byla o nějaké královně. Lizzie byla o dva roky mladší, i když vypadala nejmíň na patnáct. Našla zálibu, která Harryho děsila. Strašně ráda četla a obvzlášť mudlovské knihy. Harry byl přesvědčený, že její inteligence musí být aspoň sto dvacet. Jestli by ovšem někdo čekal, že bude proto ošklivá, šeredně by se spletl. Měla černé vlasy a zelené oči, stejně jako Harry. V obličeji byla hrozně hezká, ale nebyla ten typ, který by se chtěl líbit. Když dostala od doktora brýle, měla ohromnou radost, že jí potom přestanou nadbíhat Harryho kamarádi. Lily jí však vybrala brýle moc pěkné a Lizzie díky tomu vypadala ještě líp. Kompenzovala to však svým chováním. Když jí chtěl někdo lichotit, jednoduše ho odpálkovala tak, aby ho to ponížilo a aby o tom věděla celá škola. Na svých dvanáct byla prostě moc stará. Se svými vrstevníky si moc nerozuměla. Spíš by si lépe popovídala s nějakým třicátníkem. Harry ji měl moc rád, ale ještě raději se s ní hádal. Dával si ale pozor, aby nezašel moc daleko. Byla nebezpečná, jak ve škole, kde mohli oba čarovat, tak doma, kde proti ní byl Harry v menší nevýhodě.
Celá tahle skupina byla pro Harryho rodina. Vychovávali ho i Lizzie nejen jejich rodiče, ale i jejich přátelé. Každý to však dělal svým osobitým způsobem. Lily se starala hlavně o to, aby z dětí vyrostli dobří lidé. Byla taková ta přísnější část. Ostatní je ale vedli hlavně k tomu, aby si svoje léta ve škole užili. Společně je učili fígle, které kdysi sami používali. Remus jim ale také vštěpoval, že by se měli učit, aby z nich něco bylo. Nezkazil žádný ,,žertík", ale přehánět to moc nechtěl. Zvlášť u své kmotřenky (Lizzie) se mu to povedlo. Sirius zase naučil něco svého kmotřence. Na škole byl takový novodobý casanova, což mu zůstalo dodnes, a Harryho naučil jistá pravidla, jak na to. Harry tak po něm tuhle štafetu převzal.
Když Harry všechny pozdravil, sedl si k snídani. Chtěl si vzít mléko k vločkám, ale omylem postříkal sestřiny topinky, čímž vyvolal hádku, kterou provozovali téměř pravidelně.
,,Copak jsi takové dřevo, že si neumíš vzít ani mléko?"
,,To víš, že jo, ale co by to bylo za ráno bez tvých blbých keců?"
,,Třeba by ses jednou stihl učesat."
,,Abych vypadal jak ty?"
,,Idiote."
,,To mi říká někdo, kdo má druhé jméno Teresa?"
,,Ne, to ti říká někdo, kdo ti upraví ksichtík, jestli nedáš pokoj," usmála se na něj sladce.
,,Zalez zase radši za ty svoje bichle."
,,Taky by ti neublížilo, kdybys věděl něco víc než jen pravidla famfrpálu."
,,Aspoň je znám."
,,Kdybys je znal, tak bys je tak často neporušoval. Ale ty vlastně ne. Vy sportovci jste něco extra, pro vás pravidla neplatí. Naopak, když je porušujete, tak vám stoupají body."
Sirius s Remusem se na sebe usmáli. Přesně totéž kdysi řekla Lily Jamesovi po jednom obzvláště drsném zápase se Zmijozelem.
,,No tak, nechte toho," pronesl Sirius líně, ,,mám se naštvat? Harry, kolikrát jsem ti říkal, že povinností staršího bratra je se o sestru starat a chránit ji, ne ji nutit ti ublížit? Lizzie, ty jsi přece taková reinkarnace Náměsíčníka, měla bys být moudřejší a usadit ho jednou větou. Tak dlouhý rozhovor je zbytečný."
Lizzie vycítila svou šanci: ,,A co za to, když ho nechám?"
Sirius se usmál a proměnil se ve velkého černého psa. Lizzie okamžitě položila knížku a šla si s ním ven hrát.
Nikdy si moc nehrála a už dávno toho nechala úplně. Když se ale Sirius proměnil, rozzářily se jí oči jako malému dítěti a bylo jí zase pět.
Remus byl totiž vlkodlak, od toho přezdívka Náměsíčník. Když byli ve škole, jeho kamarádi se tajně stali zvěromágy, aby s ním jeho nejhorší noci mohli trávit. James - Dvanácterák se přeměňuje v jelena, Sirius - Tichošlápek ve velkého černého psa a Petr - Červíček v krysu.
Harry i Lizzie to věděli, co pamatují. Bylo jim však nakázáno o tom nikomu neříkat, protože nejsou nahlášení a to je trestné. Harryho kamarádi Ron a Hermiona to však už nově, asi tři měsíce, vědí.
Harry se musel usmát při vzpomínce na chvíli, kdy se to dověděli:
Harry, Ron a Hermiona seděli u krbu v nebelvírské společenské místnosti. Na místě, kde před chvílí stál Sirius, právě seděl velký černý pes. Ron ani Hermiona mu nevěřili, že společně s ostatními tohole umí a že je Remus vlkodlak,
,,A kruci," prolomil Ron ticho.
Harry se usmál.
Hermiona jako by právě nabrala dech: ,,Siriusi, honem se proměň. Jednak by byl malér, kdyby sem někdo vešel a jednak mi o tom musíš všechno říct. Jak, jak dlouho, proč a podrobně popiš techniku."
Tichošlápek zakňučel, ale prosit se nenechal. ,,Jen to nikomu nesmíte říct," požádal je.
,,Proč?" nechápal Ron.
Hermiona jen obrátila oči v sloup. ,,Protože podle zákona číslo 626 musí každý zvěromág nahlásit veškeré podrobnosti a musí být zaregistrován. V současné době je na světě jen sedm zvěromágů, včetně profesorky McGonagallové, a vaše jména tam nebyla," vysvětlovala.
,,Hermiono, dej si pohov," poznamenal Ron.
,,Harry?" Lily vytrhla Harryho ze vzpomínání.
,,Jo, co?" zeptal se ještě poněkud zmateně.
,,Zašel bys pro ně? Už musíte jít."