close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

36.kapitola - Trhlina v plánu 3.část

12. ledna 2008 v 15:07 | Niki |  Harry Potter a Relikvie smrti
Sluneční paprsky se přelily přes Bradavice, a Velká síň zaplanul světlem.
Harry byl nedílnou součástí oslavy plné výkřiků radosti a štěstí. Chtěli, aby tu byl s nimi, jejich vůdce a symbol, jejich zachránce a jejich průvodce, a to, že nespal již mnoho hodin, a že si přál být ve společnosti pouze několika z nich, nikoho očividně nezajímalo. Musel hovořit s těmi, kteří si ho na pár chvil ukořistili, podat jim ruku, sledovat jejich pláč, vyslechnout jejich díky, a poslouchat také novinky ze všech koutů země, které přicházely spolu s ránem.

Očarovaní kletbou Imperius po celé zemi se postupně probírali, Smrtijedi prchali pryč, jinak byli chyceni, nevinní z Azkabanu byli propouštěni a Kingsley Pastorek byl jmenován Ministrem kouzel.

Odnesli Voldemortovo tělo pryč ze sálu, pryč od těl Freda, Tonksové, Lupina, Colina Creeveyho a patnácti dalších, kteří zemřeli při souboji s ním. McGonagallová nahradila stoly jednotlivých kolejí jedním velkým, takže odteď nebude nikdo sedět podle příslušnosti ke koleji. Všichni budou smícháni dohromady - učitelé a žáci, duchové a rodiče, kentauři a domácí skřítci. Firenze ležel v rohu a zotavoval se... Všichni byli spolu, učitelé i žáci, duchové, rodiče, kentauři i domácí skřítkové, Dráp koukal skrz vymlácené okno a lidé mu házeli jídlo do jeho vysmáté pusy.

Po chvíli, vyčerpaný, Harry zjistil, že sedí na lavičce vedle Lenky. "Být tebou, chtěla bych být v klidu někde pryč," řekla.

"Přesně to bych si přál," odpověděl jí.

"Odlákám jejich pozornost," řekla Lenka. "Použij svůj plášť."

Než stačil něco říct, Lenka zařvala, "Ooo, podívejte, Blibbering Humdinger!" ukazujíc na
okno, všichni ,kteří jí slyšeli, se tam podívali,

Harry přes sebe přetáhl plášť a stoupl si.

Teď mohl projít skrz sál bez nechtěné pozornosti. Uviděl Ginny dva stoly od něj; seděla s hlavou složenou na klíně své matky: Bude čas si s ní promluvit později, hodiny, dny, možná roky které sní bude moci mluvit. Viděl Nevilla, Nebelvírův meč ležel vedle něj. Jak kráčel mezerou mezi stoly, uviděl tři Malfoyovi, semknuté dohromady, nejistí, jestli by tu měli být, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. Všude, kam se podíval, viděl rodiny, které byly spolu a nakonec,
uviděl ty dva, které chtěl vidět nejvíc.

"To jsem já," zamumlal, krčíc se mezi nimi. "Půjdete se mnou?"
Oba se najednou zvedli, a společně, Ron a Hermiona opustili Velkou síň.
Někde v dálce slyšel Protivu, jak zpívá vítěznou písničku:







Zvládl to, dostal je, fíí Potter vyvolený,
A Voldy zplesnivěl, tak se pojďme bavit!







"On má opravdu cit pro vyjádření tragédie, že jo?" řekl Ron otevírajíc dveře, aby mohli Harry a Hermiona projít.

Harry se chtěl zasmát, ale v tu chvíli byla radost potlačena bolestí ze ztráty Freda, Lupina a Tonksové. Ze všeho nejvíc však cítil ohromující úlevu a touhu po spánku. Ale nejdřív dlužil vysvětlení Ronovi a Hermioně, kteří s ním vydrželi až do konce a zasloužili si vědět pravdu. Pečlivě jim vylíčil, co viděl v Chroptící Chýši a co se událo v lese, nestačili ani vyjádřiv svoje překvapení, když dorazili na místo, kam je Harry chtěl zavést, i když jim neřekl, kam je vlastně vede.

"Můžeme jít nahoru?" zeptal se chrliče střežícího vstup do ředitelovy pracovny.

"samozřejmě,"zamručel chrlič.

Vyšplhali se kolem něj jako spirálovité kamenné schody, které se pomalu posouvali jako eskalátor. Harry otevřel dveře když dojeli nahoru.
Najedou měl pocit že ten ohlušující řev znamená návrat Smrtijedů a znovu oživení Voldermota ---

Ale byl to aplaus.

Byl to však potlesk. Všichni ředitelé a ředitelky Bradavic všude podél stěn mu vzdávali poctu ve stoje; mávali klobouky a v některých případech i parukami, natahovali se přes rámy sousedních obrazů aby si mohli podat ruce; tančili na křeslech i pod křesly, v nichž byli vyobrazeni. Dilys Derwent nestydatě vzlykal; Dexter Fortescue mával svým naslouchátkem a Phineas Nigellus volal svým vysokým ostrým hlasem: " Ať je známo, že Zmijozel sehrál svou roli! Jeho přínos nebude zapomenut."
Ale Harry měl oči jen pro muže, který stál v největším portrétu přesně za křeslem ředitele. Slzy stékaly po dolů zpoza půlměsícových brýlí do jeho dlouhého stříbrného vousu, a pýcha s vděčností z něj vycházející naplňovaly Harryho tím samým blahem jako zpěv Fénixe.
Nakonec Harry pozvednul své ruce a portréty upadly do uctivého ticha, pozorujíce ho zářícíma a zvlhlýma očima a dychtivě čekali až promluví. Avšak jeho slova, volená s obzvláštní péčí, byla určena Brumbálovi. A přesto, že byl vyčerpaný a měl uslzené oči, musel udělat poslední laskavost, nalezl poslední radu.
"Tato věc byla skryta ve Zlatonce," začal. "Upustil jsem ji v lese, ale nevím přesně kde. Znovu sem ji nešel hledat. Souhlasíte?"
"Můj drahý chlapče," řekl Brumbál, zatímco jej jeho kolegové popleteně a zvědavě sledovali.

"Udělal jsem moudré a odvážné rozhodnutí, ale nicméně jsem to měl od tebe očekávat.Ví ještě někdo, kde spadla?"
"Nikdo další," řekl Harry, a Brumbál spokojeně kýval hlavou.
"Nicméně se chystám ochránit Ignotův dárek," řekl Harry a osvítil Brumbála.
" Samozřejmě Harry, je navždy tvá, než ji předáš dále."
"A pak tam byla tato."

Harry zvedl Starodávnou hůlku a Ron s Hermionou se na ní podívali s takovou úctou, kterou ani teď, když jeho smysly byly otupené a on ospalý, neviděl rád.
"Nechci ji, " řekl Harry.

"Cože?" řekl hlasitě Ron. "Nejsi hloupej? "

"Já vím, že je mocná, " řekl Harry unaveně, "ale byl jsem šťastnější se svou vlastní. Takže..."Vsunul ruku do pouzdra na krku a vytáhl z něj dvě poloviny cesmínového dřeva spojených pouze nepatrným kouskem fénixova pera. Hermiona říkala, že se nedá opravit, že poškození bylo příliš vážné. Vše, co věděl bylo, že pokud nebude fungovat tohle, tak už nic.
Položil zlomenou hůlku na ředitelovu katedru, položil na ní špičku starodávné hůlky a řekl: "Reparo."
Ve chvíli, kdy se jeho hůlka spojila, z jejího konce vyletěla sprška červených jisker. Harry věděl, že byl úspěšný. Vzal do ruky hůlku z cesmíny a fénixova pera a ucítil náhlý závan tepla ve svých prstech, jakoby hůlka a ruka oslavovaly svoje znovuspojení.

"Dám Starodávnou hůlku tam," řekl Brumbálovi, který ho pozoroval s nevýslovným zalíbením a obdivem, odkud pochází. Může tam zůstat. Pokud zemřu přirozenou smrtí jako Ignotus, její síla bude zlomena, že? Předchozí pán nebude poražen. To bude její konec." Brumbál přikyvoval. Usmívali se jeden na druhého.

"Jsi si jistý?" řekl Ron. V jeho hlase byla velmi slabě cítit touha, když se díval na Starodávnou hůlku.

"Myslím, že má Harry pravdu," řekla tiše Hermiona.

"Z té hůlky je víc škody, než užitku, " řekl Harry. "A upřímně řečeno, " otočil se zády k malovaným portrétům a myslel teď jenom na svou postel s nebesy, která na něj čekala v Nebelvírské věži a na to, jestli pro něj třeba Krátura nenachystal sendvič, "potíží jsem měl v životě už dost. "
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama