close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

33.kapitola - Princův příběh 2.část

12. ledna 2008 v 14:53 | Niki |  Harry Potter a Relikvie smrti
"Ale my už jedeme!" řekl neschopen potlačit nadšení ve svém hlase. "Už je to tak! Jedeme do Bradavic!"
Kývla, otřela si oči a i přes svůj smutek se usmála.
"Mohla bys být ve Zmijozelu," řekl Snape, povzbuzen jejím úsměvem.
"Zmijozelu?"
Jeden z chlapců, který s nimi sdílel kupé a který zatím o Lily ani Snapea nejevil žádný zájem, se po vyslovení tohoto slova otočil a Harry, jehož pozornost byla připoutána k těm dvěma u okna, uviděl svého otce: drobný, černovlasý jako Snape, ale bylo jasně vidět, že je o něj dobře postaráno a že je zbožňován, což Snapeovi očividně chybělo.
"Kdo chce být ve Zmijozelu? Myslím, že odcházím, co říkáš?" James se zeptal chlapce, který seděl proti němu, a Harry se škubnutím zjistil, že to je Sirius. Sirius se nesmál.
"Moje celá rodina byla ve Zmijozelu," řekl.
"Hrome," řekl James, "a to jsi mi připadal v pohodě."
Sirius se zašklebil.
"Možná poruším tradici. Kam bys chtěl nejraději, kdybys měl na výběr?"
James zdvihl neviditelný meč.
"Nebelvír, kde odvaha se nejvíc cení. Jako můj otec."
Snape vydal tichý, pohrdavý zvuk. James se k němu otočil.
"Máš s tím nějaký problém?"
"Ne," řekl Snape, ačkoliv jeho drobný úšklebek říkal něco jiného. "Pokud jsi raději odvážný než chytrý - "
"A kam doufáš, že se dostaneš ty, když nejsi ani jedno z toho?" prohodil Sirius.
James zařval smíchy. Lily se narovnala, poněkud zčervenalá, a podívala se s nechutí na Jamese a Siriuse.
"Pojď, Severusi, najdeme si jiné kupé!"
"Oooo…"
James a Sirius napodobovali její vysoký hlas; James se Snapeovi pokusil podrazit nohy, když kolem něj procházel.
"Uvidíme se, Srabusi!" uslyšeli, když se za nimi zabouchly dveře kupé…
A výjev se změnil znovu…
Harry stál přímo za Snapem, když se díval na stoly osvětlené svíčkami, lemované uchvácenými obličeji. Potom profesorka McGonagallová řekla: "Evansová, Lily!"
Sledoval svoji matku, když na roztřesených nohou kráčela k vratké stoličce, na niž se posléze posadila. Profesorka McGonagallová jí položila na hlavu Moudrý klobouk a sotva vteřinu poté, co se dotkl temně rudých vlasů, klobouk vykřikl: "Nebelvír!"
Harry slyšel, jak si Snape povzdechl. Lily si sňala klobouk, podala ho zpět profesorce McGonagallové, a pak spěchala k jásajícím Nebelvírským. Při chůzi se ale ještě ohlédla na Snapea a na tváří měla náznak smutného úsměvu. Harry viděl Siriuse, jak se posunul, aby jí uvolnil místo na lavičce. Ona mu věnovala letmý pohled a zdálo se, že v něm rozpoznala chlapce z vlaku, a tak zkřížila ruce a přísně se k němu otočila zády.
Rozřazování pokračovalo. Harry viděl, jak se Lupin, Pettigrew a jeho otec připojili k Lily a Siriusovi u nebelvírského stolu. Nakonec, když už na rozřazení zbývalo pouze dvanáct studentů, profesorka McGonagallová zavolala Snapea. Harry šel s ním ke stoličce a díval se, jak mu položila klobouk na hlavu.
"Zmijozel!" vykřikl Moudrý klobouk.
A Severu Snape šel až na druhou stranu haly, pryč od Lily, kde ho přivítali Zmijozelští a kde ho Lucius Malfoy, s prefektským odznakem zářícím na hrudi, poplácal po zádech, když se posadil vedle něj…
A výjev se změnil…
Lily a Snape se procházeli po nádvoří a evidentně se hádali. Harry si pospíšil, aby je dohonil a mohl je slyšet. Když je doběhl, uvědomil si, o kolik jsou oba vyšší: zdálo se, že uběhlo několik let od doby, kdy byli zařazeni.
"…myslel jsem, že jsme byli přáteli?" říkal Snape. "Nejlepšími přáteli?"
"My jsme, Seve, ale nemám ráda lidi, se kterými se potloukáš! Promiň, ale Avery a Mulciber se mi hnusí! Mulciber! Co na něm vidíš, Seve? Nahání mi hrůzu! Nevíš snad, co se onehdy snažil udělat Mary MacDonaldové?"
Lily došla ke sloupu a opřela se o něj, dívajíc se do úzkého, nažloutlého obličeje.
"To nic nebylo," řekl Snape. "Byla to sranda, to je vše - "
"Byla to černá magie, a pokud myslíš, že to bylo zábavné - "
"A co takhle ten neřád Potter a jeho kámoši?" ptal se Snape. Znovu zrudl, když to říkal, neschopen, jak se zdálo, udržet se ve svém vzteku.
"Co s tím má Potter co dělat?" řekla Lily.
"Čmuchají v noci venku. Kolem toho jejich Lupina je něco divného. Kam chodívá?"
"Je nemocný," řekla Lily. "Říkají, že je nemocný - "
"Každý měsíc za úplňku?" řekl Snape.
"Znám tvou teorii," řekla Lily a znělo to chladně. "A mimochodem, proč jsi tím tak posedlý? Proč se staráš o to, co dělají v noci?"
"Jenom se ti snažím ukázat, že nejsou tak úžasní, jak si všichni myslí."
Intenzita jeho upřeného pohledu způsobila, že zrudla.
"I když, oni neprovádějí černou magii." Snížila svůj hlas. "A ty jsi skutečně nevděčný. Slyšela jsem, co se stalo tehdy v noci. Slídil jsi v tom tunelu u vrby mlátičky a James Potter tě zachránil před něčím tam dole - "
Celý Snapeův obličej se zkřivil a on vyprskl: "Zachránil? Zachránil? Ty asi myslíš, když si hrál na hrdinu? Zachraňoval si svůj krk a stejně tak i krky svých přátel! Ty nebudeš - nenechám tě - "
"Nenecháš mě? Nenecháš mě?"
Lily měla své jasně zelené oči otevřené a Snape ustoupil.
"Nemyslel jsem - já jenom nechci vidět, jak děláš hlupáka z - líbíš se mu, líbíš se Jamesovi Potterovi!" Zdálo se, že tato slova z něj vypadla proti jeho vůli.
"A on není… Každý si myslí… velký famfrpálový hrdina - " Snapeova hořkost a nelibost způsobovaly, že nebyl schopný se vyjádřit, a Lilyino obočí se zdvihalo čím dál výš.
"Já vím, že James Potter je arogantní náfuka," řekla a vpadla Snapeovi do řeči. "Nepotřebuju, abys mi to říkal. Ale Mulciberův a Averyho smysl pro humor je učiněné zlo. Zlo, Seve. Nedokážu pochopit, jak se s nimi můžeš přátelit."
Harry pochyboval, že Snape vůbec slyšel její námitky k Mulciberovi a Averymu. V okamžiku, kdy urazila Jamese Pottera, se celé jeho tělo uvolnilo a jak šli dál, Snape viditelně ožil…
A výjev zmizel…
Harry se díval, jak Snape vyšel z Velké síně poté, co odevzdal své NKÚ z Obrany proti černé magii. Díval se, jak vyšel ven z hradu a neúmyslně zabloudil k místu nedaleko buku, kde spolu seděli James, Sírius, Lupin a Pettigrew. Ale v tomto případě se Harry udržoval v určité vzdálenosti, neboť věděl, co bude následovat, James zdvihne Severuse do vzduchu a zesměšní ho; věděl, co se stalo, a slyšet a vidět to znovu mu nečinilo pražádné potěšení. Viděl, jak se ke skupince připojila Lily a vystoupila na Snapeovu obranu. Vzdáleně slyšel, jak na ni Snape vykřikl v svém pokoření a vzteku to neodpustitelné slovo: "Mudlovská šmejdka."
Výjev se změnil…
"Je mi to líto."
"Nezajímá mě to."
"Promiň!"
"Šetři svůj dech."
Byla noc. Lily stála v županu se založenýma rukama před obrazem Buclaté dámy u vchodu do nebelvírské věže.
"Nepřišla bych, kdyby mi Mary neřekla, že vyhrožuješ, že tu přespíš."
"To jsem řekl a taky bych to udělal. Nikdy bych tě nenazval mudlovskou šmejdkou, prostě mi to jenom - "
"Uletělo?" V Lilyině hlase však nebyla žádná lítost. "Už je příliš pozdě. Už mnohokrát jsem ti odpustila. Nikdo z mých přátel nechápe, proč se s tebou pořád ještě bavím. Ty a tvoji drazí smrtijedští přítelíčkové - vidíš, nikdy jsi to nepopřel! Nikdy jsi nepopřel, že to je to, o co usilujete! Nemůžete se už dočkat, až se připojíte k Ty víš komu, že?"
Otevřel ústa a zase je bez hlesu zavřel.
"Už se nemůžu dále přetvařovat. Zvolil sis svoji cestu a já zase svoji."
"Ne - poslouchej, nechtěl jsem - "
"- nazvat mě mudlovskou šmejdkou? Ale ty tak nazýváš všechny, kteří se narodili mudlům jako já, Severusi. Proč bych já měla být odlišná?"
Přemýšlel, co by na to odvětil, ale ona se s pohrdavým pohledem odvrátila a prošla zpět otvorem v obrazu…
Chodba zmizela a výjev se proměňoval o trochu déle. Harrymu se zdálo, že prolétá měnícími se tvary a barvami, pak se jeho okolí znovu zklidnilo a on stál ve tmě na pustém a chladném vrcholku kopce, vítr hvízdal ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape supěl, otáčel se na místě, hůlku pevně sevřenou v ruce a čekal na něco nebo na někoho… Jeho strach nakazil i Harryho, ačkoliv věděl, že ho tu nemůže nikdo zranit. Harry se ohlížel přes rameno, byl zvědavý, na co tu Snape čekal -
Potom se vzduchem mihl oslňující, ostrý záblesk bílého světla. Harry si pomyslel, že je to blesk, ale Snape padl na kolena a hůlka mu vyletěla z ruky.
"Nezabíjejte mě!"
"To není můj záměr."
Jakýkoliv zvuk Brumbálova přemístění byl přehlušen zvukem větru ve větvích. Stál s rozevlátým hábitem před Snapem a jeho obličej byl zespodu osvětlen světlem vycházejícím z jeho hůlky.
"Tak, Severusi? Jakou má pro mě lord Voldemort zprávu?"
"Ne - žádnou zprávu - jsem tu na vlastní pěst!"
Snape lomil rukama: vypadal jako by částečně zešílel a černé rozcuchané vlasy mu poletovaly kolem tváře.
"Já - přicházím s varováním - ne, s žádostí - prosím - "
Brumbál švihl hůlkou. Skrz listy a větve kolem nich stále proudil noční vzduch, na místo, kde on a Snape stáli proti sobě, padlo ticho.
"Co po mně Smrtijed může chtít?"
"Ta - ta věštba… předpověď… Trelawneyová…"
"Ach ano," řekl Brumbál. "Kolik si z ní předal lordu Voldemortovi?"
"Všechno - všechno, co jsem slyšel!" řekl Snape. "To je proč - je to z toho důvodu, že on si myslí, že mluví o Lily Evansové!"
"Věštba se nevztahuje na ženu," řekl Brumbál. "Hovoří o chlapci narozeném na konci července - "
"Vy víte, co myslím! On myslí, že se v ní mluví o jejím synovi, bude je pronásledovat - všechny je zabije - "
"Pokud pro tebe ona tolik znamená," řekl Brumbál, "lord Voldemort ji jistě ušetří. Nemůžeš si vyžádat milost pro matku výměnou za syna?"
"Já - ptal jsem se ho - "
"Hnusíš se mi," řekl Brumbál a Harry nikdy neslyšel v jeho hlase tolik pohrdání. Vypadalo to, jako by se Snape trochu schoulil.
"Nestaráš se snad o smrt jejího manžela a dítěte? Oni mohou zemřít, jakmile budeš mít to, co chceš?"
Snape nic neřekl, jenom se na Brumbála díval.
"Skryjte je všechny," zaskřehotal. "Udržte ji - je - v bezpečí. Prosím."
"A co mi za to dáš na oplátku, Severusi?"
"Na - na oplátku?" Snape zíral na Brumbála a Harry očekával, že bude protestovat, ale po jednom dlouhém okamžiku řekl: "Cokoliv."
Vrcholek kopce zmizel a Harry stál v Brumbálově pracovně a něco vydávalo otřesný zvuk znějící jako raněné zvíře. Snape se sesunul dopředu na židli a Brumbál stál nad ním s ponurým výrazem ve tváři. Po chvilce nebo dvou, Snape zdvihl hlavu a vypadal, jako by od okamžiku, kdy opustil vrcholek kopce, prožil stovky let v utrpení.
"Myslel jsem…že něco uděláte…abyste ji udržel…v bezpečí…"
"Ona a James důvěřovali špatné osobě," řekl Brumbál. "Stejně jako vy, Severusi. Nedoufal jste, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snapeův dech byl mělký.
"Její chlapec přežil," řekl Brumbál.
Snape trochu trhnul hlavou, takže se zdálo, že odhání protivnou mouchu.
"Její syn žije. Má její oči, přesně její oči. Jsem si jistý, že si tvar a barvu očí Lily Evansové pamatujete, nemám pravdu?"
"Ne!" vyštěkl Snape. "Pryč…mrtvá…"
"Jsou tohle výčitky, Severusi?"
"Přál bych si… přál bych si, abych byl mrtvý…"
"A jaký by to mělo smysl?" řekl Bumbál chladně. "Pokud jste miloval Lily Evansovou, pokud jste ji skutečně miloval, pak jdete dál s čistým štítem."
Snape vypadal, jako by ho zármutek zcela pohltil, a Brumbálovým slovům chvilku trvalo než k němu pronikla.
"Co - co tím myslíte?"
"Víte, jak a proč zemřela. Ujistěte se, že to nebylo zbytečně. Pomozte mi ochránit Lilyina syna."
"On nepotřebuje ochranu. Temný pán je pryč - "
"- Temný pán se vrátí, a Harry Potter bude v obrovském nebezpečí, až se tak stane."
Nějakou chvíli to trvalo a Snape pomalu získával kontrolu sám nad sebou ovládaje svůj dech. Nakonec řekl: "Dobře. Dobře. Ale nikdy - nikdy to nikomu neříkejte, Brumbále! Musí to být pouze mezi námi! Slibte to! Nesnesl bych… obzvláště, když je to Potterův syn…chci vaše slovo!"
"Mé slovo, Severusi, že nikdy neodhalím to nejlepší z vás?" Brumbál si vzdychl, podíval se dolů do Snapeova zmučeného a napůl šíleného obličeje. "Pokud trváte na…"
Kancelář zmizela a okamžitě se změnila v jiné místo. Snape přecházel před Brumbálem sem a tam.
" - průměrný, arogantní jako jeho otec, předurčený k tomu, aby porušoval pravidla, těšící se ze své slávy, vyhledávající pozornost a nestydatý - "
"Vidíte, co chcete vidět, Severusi," řekl Brumbál bez toho, aby zvedl oči od svého výtisku Přeměňování dnes. "Ostatní učitelé mi hlásí, že ten chlapec je skromný, sympatický a poměrně talentovaný. Osobně ho považuji za mimořádné dítě."
Brumbál obrátil stránku a řekl, aniž by vzhlédl. "Dohlédněte na Quirella, ano?"
Barvy zavířily a všechno nyní potemnělo. Snape a Brumbál stáli kousek od sebe ve Vstupní hale, zatímco poslední opozdilci odcházející z Vánočního plesu se trousili kolem nich do svých postelí.
"Ano?" zamumlal Brumbál.
"I Karkarovovo Znamení zčernalo. Panikaří, bojí se odplaty; vy víte, jak moc pomáhal ministerstvu, když Temný pán padl." Snape se úkosem podíval na Brumbálův profil se zkřiveným nosem. "Zamýšlí utéct, jestli začne Znamení pálit."
"Opravdu?" řekl měkce Brumbál, když z pozemků přicházeli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davis. "A hodláte se k němu připojit?"
"Ne," řekl Snape, jeho černé oči upřené na mizející postavy Fleur a Rogera. "Nejsem takový zbabělec."
"Ne," řekl Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, někdy si myslím, že rozřazujeme příliš brzy…"
Odcházel a zanechal Snapea sklíčeného…
A teď Harry stál znovu v ředitelově pracovně. Byla noc a Brumbál zkroušeně seděl za stolem na židli podobné trůnu, zřejmě napůl v bezvědomí. Jeho pravá ruka se mu houpala u boku, zčernalá a spálená. Snape mumlal kouzla ukazujíc hůlkou na zápěstí ruky, zatímco levou rukou Brumbálovi naléval do krku hutný zlatý lektvar. Po chvíli nebo dvou se Brumbálova víčka zatřepala a otevřela se.
"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"
Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.
Brumbál se ušklíbl.
"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"
"Pokoušen čím?"
Brumbál neodpověděl.
"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle, a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "
Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.
"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"
Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl: "Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."
Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.
"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."
"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.
Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"
"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.
"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."
Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl: "Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže a zaplatí cenu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VIKY VIKY | 24. února 2008 v 13:42 | Reagovat

PROČ TO TAM DÁVÁŠ?JE TO STRAŠNÝ!

2 Chyna Chyna | Web | 20. července 2017 v 2:09 | Reagovat

Ako sa dostať bezplatný iPhone5? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama