"Paní profesorko!" vykřikl Harry a rukou si chytil čelo.
Najednou viděl jezero plné mrtvol, bylo přímo pod ním, cítil, jak zelená loďka dorazila ke břehu a Voldemort ji opustil. V srdci cítil chuť po vraždě…
"Paní profesorko, musíme zabarikádovat školu. Už se blíží!"
"Velmi dobře. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit se blíží," řekla ostatním učitelům.
Prýtová a Kratiknot zalapali po dechu. Křiklan hlasitě zasténal. "Potter má nějakou práci na hradě, na Brumbálův příkaz. Musíme použít veškerou ochranu, které jsme schopni, zatímco Potter udělá, co musí."
"Uvědomujete si, že nic, co uděláme, nemůže zastavit Vy-víte-koho napořád?" vypískl profesor Kratiknot.
"Ale můžeme ho zdržet," řekla profesorka Prýtová.
"Děkuji, Pomono," odpověděla profesorka McGonagallová a mezi oběma čarodějkami bylo vidět vzájemné pochopení.
"Doporučila bych zajistit základní ochranu kolem hradu, potom shromáždit všechny studenty a setkat se ve Velké síni. Většina musí být evakuována, ačkoli myslím, že plnoletí studenti, kteří chtějí zůstat a bojovat, by měli dostat šanci.
"Souhlasím," řekla profesorka Prýtová a již spěchala ke dveřím. "Za dvacet minut se sejdeme ve Velké místnosti se svými kolejemi."
Když odbíhala pryč, slyšeli její mumlání, "Tentacula, Ďáblovo osidlo. A lusky škrtidubu… ano, ráda bych viděla, jak s nimi chtějí Smrtijedi bojovat."
"Já mohu bojovat odsud," rozhodl se Kratiknot, a ačkoli odtud sotva viděl, namířil hůlku ven z okna a začal mumlat složitá, komplexní zaklínadla. Harry uslyšel zvláštní hluk, když Kratiknot vypustil na pozemky Sílu větrů.
"Pane profesore," řekl Harry a přišel blíže k drobnému učiteli kouzelných formulí. "Pane profesore, nerad ruším, ale je to důležité. Nemáte nějaké tušení, kde by mohl být diadém Roweny z Havraspáru?
"Protego Horribilis…Havraspárský diadém?" vypískl Kratiknot. "Nějaké ty vědomosti navíc nikdy neuškodí, Pottere, ale nemyslím si, že by to platilo zrovna v této situaci!"
"Myslel jsem jen…víte, kde je? Viděl jste ho někdy?"
"Jestli jsem ho viděl! Nikdo žijící ho neviděl! Je ztracen už velice dlouho, chlapče."
Harry pocítil kombinaci zoufalého zklamání a paniky. Co potom mohl být ten viteál?
"Setkáme se s Vámi a Havraspárskými ve společenské místnosi, Filiusi!" řekla profesorka McGonagallová a kývla na Harryho a Lenku aby ji následovali.
Právě dosáhli dveří, když zahřměl Křiklanův hlas.
"Můj názor,..." řekl udýchaně, bledý a upocený a jeho mroží knír se pohnul. "Co dělat! Nejsem si jistý, jestli je to moudré, Minervo. Nemůže udržet vchod a ty víš, že kdokoliv se mu pokusí vzdorovat bude v tom nevážnějším ohrožení..."
"Očekávám tebe a celý Zmijozel ve Velké síni za 20 minut," řekla profesorka McGonagallová.
"Pokud chceš odjet se svými studenty, nebudeme tě zdržovat. Ale pokud učiníš pokus sabotovat naše vedení a pozvedneš proti nám zbraně uvnitř hradu, potom, Horacie, tě budeme muset zabít."
"Minervo", řekl zděšeně.
"Zmijozelu nadešel čas, aby se rozhodl, ke komu bude loajální," přerušila ho profesorka McGonagallová. "Jdi a vzbuď studenty, Horacie."
Harry už nesetrval, aby sledoval Křiklanovo breptání. On a Luna stáli za profesorkou McGonagallovou, která zaujala pozici uprostřed chodby a zvedla svojí hůlku.
"Piertotum...oh, proboha, Filchi, teď ne..."
Starý kulhající školník se právě objevil, volajíc: "Studenti jsou z postelí! Studenti jsou v chodbách!"
"To je jasný, že jsou, ukecaný idiote!" zařvala McGonagallová. "Nyní jdi a dělej něco užitečného! Najdi Protivu!"
"P-Protivu?" zakoktal Filch, jako kdyby to jméno nikdy neslyšel.
"Ano, Protivu, blázne, Protivu! Nestěžoval sis na něj čtvrt století? Jdi a přiveď ho sem!"
Filch si evidentně myslel, že profesorka McGonagallová se pomátla, ale kulhal pryč, nahrbil ramena a brumlal si pod vousy.
" A nyní..Piertotum Locomotor!" zakřičela McGonagallová. A všude, po celé chodbě, seskočily sochy a brnění dolů ze svých podstavců a s omračujícím rachotem se ocitly na podlaze. Harry věděl, že se totéž opakovalo po celém hradě.
"Bradavice jsou v ohrožení!" zavolala profesorka McGonagallová. "Muži za hranicemi živých, chraňte nás, je to vaše povinnost k naší škole!"
Chrastící a vřeštící horda pohybujících se soch běžela úprkem kolem Harryho, některé menší, některé v nadživotní velikosti.
Byla zde také zvířata, chřestící brnění držela meče a pichlavé koule na řetězech.
"Nyní, Pottere," řekla McGonagallová, "ty a slečna Láskorádová byste se se svými přáteli měli vrátit do Velké síně...Musím vzbudit ostatní Nebelvírské."
Ocitli se na vrcholu schodů, Harry a Lenka se otočili k ukrytému vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby.
Když běželi, potkávali zástupy studentů. Mnozí z nich měli cestovní pláště přehozené přes pyžama a byli doprovázeni dolů do síně svými učiteli a prefekty.
"To byl Potter!"
"Harry Potter!"
"Byl to on, viděl jsem ho!"
"Ale Harry se neotočil, dokud nedosáhli Komnaty nejvyšší potřeby, opřel do zdi, která se otevřela a spolu s Lenkou pospíchali dolů po příkrých schodech.
"Co...?"
Když viděli místnost, Harry sešel poslední schody v šoku. Bylo zde narváno, mnohem více, než když tu byli naposledy. Kingsley a Lupin se na něho koukali, byli zde také Oliver Wood, Katie Bellová, Angelina Johnsonová a Alicia Spinnetová, Bill a Fleur a pan a paní Weasleovy.
"Harry, co se stalo?" zeptal se Lupin, přicházejíc ke schodům.
"Voldemort je na cestě, snaží se zabarikádovat školu, Snape utíká, co tady děláte? Jak víte?"
"Psali jsme zbytku Brumbálovi armády," vysvětloval Fred. "Nemůžeš od nikoho očekávat, že si nechá ujít takovou srandu, Harry, a B.A. dala vědět Fénixovu Řádu a celé se to takhle nabalilo."
"Co bude první?" volal George. "Co se bude dít?"
"Evakuují mladší děti a všichni se setkávají ve Velké síni, kvůli organizaci.
"Budeme bojovat."
Velký řev se k němu blížil, byl tlačen ke zdi, když ho chtěl každý pozdravit, smísil se s členy Fénixova řádu, Brumbálovy armády a Harryho starého famfrpálového týmu, všichni s vytaženými hůlkami, postupovali do srdce hradu.
"Pojď, Lenko," zavolal Dean, když ji míjel, chytnl ji prázdnou rukou, stiskla mu ji a sledovala ho ke schodům.
Zástup se zmenšoval. Už jenom pár lidí zůstalo v Komnatě nejvyšší potřeby a Harry se k nim přidal.
Paní Weasleová se hádala s Ginny. Kolem nich stál Lupin, Fred, George, Bill a Fleur.
"Ještě nejsi plnoletá!" křičela paní Weasleová na svou dceru a Harry se přiblížil. "Nemůžu ti to dovolit."
"Chlapci, ano, ale ty..musíš jít domů!"
"Nepůjdu!"
Ginnyiny vlasy zavlály, když chytla matčinu paži.
"Jsem v Brumbálově armádě..."
"Mládežnický sdružení!"
"Mládežnický sdružení tu udělalo takových věcí, kterých se nikdo jiný nikdy neodvážil udělat!" řekl Fred.
"Je jí šestnáct!" zavolala paní Weasleová. "Není na to dostatečně stará. Na co jste vy dva mysleli, když jste ji brali s sebou...?"
Fred a George vypadali mírně zahanbeně.
"Máma má pravdu,Ginny," řekl Bill jemně. "Nemůžeš to dělat. Každý nezletilý musí odejít, tak je to správně."
"Nemůžu jít domů!" zavolala Ginny, v očích se jí zaleskly vztekem slzy. "Moje celá rodina je tady, nemůžu tu sama čekat a nevědět..a.."
Její oči se poprvé setkaly s Harrym. Podívala se na něho prosebně, ale on potřásl hlavou a ona se hořce otočila pryč.
"Dobře," řekla, koukala se na vchod do tunelu do Chroptící chýše. "Teď vám řeknu sbohem a potom a ..."
Ozvala se rána.
Někdo další se dral z tunelu, zakymácel se trochu a spadl. Zvedl se a sedl si na nejbližší židli, podíval se kolem a srovnal si brýle s kostěnými obroučky a řekl:
"Nejdu pozdě? Už to začalo? Právě jsem vypátral, tak já...já...." Percy breptal do ticha.
Evidentně neočekával, že se ocitne uprostřed svojí rodiny. Rozprostřela se chvíle údivu, porušena Fleur, která se otočila k Lupinovi a s hlubokým napětím řekla.
"Takže.. jak se má Teddy?"Lupin na ni překvapeně zamrkal.
Ticho mezi Weasleovými bylo na bodu mrazu.
"Já..oh...ano...je v pořádku!" řekl nahlas Lupin. "Ano, Tonksová je s ním, u její matky.."
Percy a ostatní Weasleovi stále na sebe chladně koukali.
"Tady mám fotku, řekl Lupin, vytáhnul fotku ze svého pláště a ukazoval ji Fleur a Harrymu, který viděl malé miminko s chomáčem zářivě tyrkysových vlasů, mávající tlustou pěstičkou do foťáku.
"Byl jsem blázen!" zařval Percy, tak nahlas, že Lupin málem upustil fotografii. "Byl jsem idiot, byl jsem okázalý hlupák, byl jsem......"
"Ministrův mazlíček, popírající rodinu, po pomoci dychtící blbec," řekl Fred.
Percy polknul
"Ano, byl jsem!"
"Dobře, nemohl jsi to říct krásněji," řekl Fred, a vztáhnul ruce k Percymu.
Paní Weasleové propukla v pláč, běžela vpřed, odstrčila na stranu Freda a zmáčkla Percyho v dusícím obětí, když popadnul dech podíval se na svého otce.
"Je mi to líto, tati," řekl Percy.
Pan Weasly raději rychle mrkal, když běžel obejmout svého syna.
"Jakto, že jsi změnil názor, Percy?" zeptal se George.
"Bylo načase odejít," řekl Percy, utírajíc si oči kouskem cestovního pláště pod svými brýlemi.
"Hledal jsem cestu ven, ale na ministerstvu to není tak snadné, pořád uvězňují krvezrádce. Snažil jsem se zkontaktovat Aberfortha a on mě kontaktoval 10 minut před tím, než Bradavice začnou válčit, takže tu jsem."
"Dobře, můžeme se spolehnout na naše prefekty, kteří by nás měli vést v době, jako je tato," imitoval George Percyho hlas.
"Nyní jďeme ke schodům a bojujme proti Smrtijedům.!
"Takže, ty jsi teď moje švagrová?," řekl Percy, a potřásl si s Fleur rukou, při tom co pospíchali ke schodům s Billem, Fredem a Georgem.
"Ginny!"zaštěkala paní Weasleová.
Ginny se pokoušela z pod pláštěm zmatku dostat nepozorovatelně ke schodům také.
"Molly, a co takhle?" řekl Lupin. " proč by tady nemohla Ginny zůstat, věděla by, co se děje, ale nebyla by uprostřed boje?"
"Já..."
"To je dobrý nápad," řekl pan Weasley, "Ginny, zůstaneš v tomto pokoji, slyšíš mě?"
Ginny se to úplně nezdálo, ale pod tátovým neobvyklým upřeným pohledem přitakala. Pan a paní Weasleovi a Lupin dosáhli schodiště.
"Kde je Ron?" zeptal se Harry.
"Říkal něco o koupelně," řekla Ginny, "není to dlouho, co odešel."
"Koupelna?" Harry přešel pokoj a otevřel dveře vedoucí do koupelny. Byla prázdná.
"Jsi si jistá, že říkal koupel..."
Ale jeho jizva zabolela a Komnata nejvyšší potřeby zmizela.
Koukal se na železná vrata, koukal se z temnoty přímo na hrad, který před ním zářil.
Nagini mu ležel okolo ramen. Byl obklopen chladem a posedlý myšlenkou na smrt.
Najednou viděl jezero plné mrtvol, bylo přímo pod ním, cítil, jak zelená loďka dorazila ke břehu a Voldemort ji opustil. V srdci cítil chuť po vraždě…
"Paní profesorko, musíme zabarikádovat školu. Už se blíží!"
"Velmi dobře. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit se blíží," řekla ostatním učitelům.
Prýtová a Kratiknot zalapali po dechu. Křiklan hlasitě zasténal. "Potter má nějakou práci na hradě, na Brumbálův příkaz. Musíme použít veškerou ochranu, které jsme schopni, zatímco Potter udělá, co musí."
"Uvědomujete si, že nic, co uděláme, nemůže zastavit Vy-víte-koho napořád?" vypískl profesor Kratiknot.
"Ale můžeme ho zdržet," řekla profesorka Prýtová.
"Děkuji, Pomono," odpověděla profesorka McGonagallová a mezi oběma čarodějkami bylo vidět vzájemné pochopení.
"Doporučila bych zajistit základní ochranu kolem hradu, potom shromáždit všechny studenty a setkat se ve Velké síni. Většina musí být evakuována, ačkoli myslím, že plnoletí studenti, kteří chtějí zůstat a bojovat, by měli dostat šanci.
"Souhlasím," řekla profesorka Prýtová a již spěchala ke dveřím. "Za dvacet minut se sejdeme ve Velké místnosti se svými kolejemi."
Když odbíhala pryč, slyšeli její mumlání, "Tentacula, Ďáblovo osidlo. A lusky škrtidubu… ano, ráda bych viděla, jak s nimi chtějí Smrtijedi bojovat."
"Já mohu bojovat odsud," rozhodl se Kratiknot, a ačkoli odtud sotva viděl, namířil hůlku ven z okna a začal mumlat složitá, komplexní zaklínadla. Harry uslyšel zvláštní hluk, když Kratiknot vypustil na pozemky Sílu větrů.
"Pane profesore," řekl Harry a přišel blíže k drobnému učiteli kouzelných formulí. "Pane profesore, nerad ruším, ale je to důležité. Nemáte nějaké tušení, kde by mohl být diadém Roweny z Havraspáru?
"Protego Horribilis…Havraspárský diadém?" vypískl Kratiknot. "Nějaké ty vědomosti navíc nikdy neuškodí, Pottere, ale nemyslím si, že by to platilo zrovna v této situaci!"
"Myslel jsem jen…víte, kde je? Viděl jste ho někdy?"
"Jestli jsem ho viděl! Nikdo žijící ho neviděl! Je ztracen už velice dlouho, chlapče."
Harry pocítil kombinaci zoufalého zklamání a paniky. Co potom mohl být ten viteál?
"Setkáme se s Vámi a Havraspárskými ve společenské místnosi, Filiusi!" řekla profesorka McGonagallová a kývla na Harryho a Lenku aby ji následovali.
Právě dosáhli dveří, když zahřměl Křiklanův hlas.
"Můj názor,..." řekl udýchaně, bledý a upocený a jeho mroží knír se pohnul. "Co dělat! Nejsem si jistý, jestli je to moudré, Minervo. Nemůže udržet vchod a ty víš, že kdokoliv se mu pokusí vzdorovat bude v tom nevážnějším ohrožení..."
"Očekávám tebe a celý Zmijozel ve Velké síni za 20 minut," řekla profesorka McGonagallová.
"Pokud chceš odjet se svými studenty, nebudeme tě zdržovat. Ale pokud učiníš pokus sabotovat naše vedení a pozvedneš proti nám zbraně uvnitř hradu, potom, Horacie, tě budeme muset zabít."
"Minervo", řekl zděšeně.
"Zmijozelu nadešel čas, aby se rozhodl, ke komu bude loajální," přerušila ho profesorka McGonagallová. "Jdi a vzbuď studenty, Horacie."
Harry už nesetrval, aby sledoval Křiklanovo breptání. On a Luna stáli za profesorkou McGonagallovou, která zaujala pozici uprostřed chodby a zvedla svojí hůlku.
"Piertotum...oh, proboha, Filchi, teď ne..."
Starý kulhající školník se právě objevil, volajíc: "Studenti jsou z postelí! Studenti jsou v chodbách!"
"To je jasný, že jsou, ukecaný idiote!" zařvala McGonagallová. "Nyní jdi a dělej něco užitečného! Najdi Protivu!"
"P-Protivu?" zakoktal Filch, jako kdyby to jméno nikdy neslyšel.
"Ano, Protivu, blázne, Protivu! Nestěžoval sis na něj čtvrt století? Jdi a přiveď ho sem!"
Filch si evidentně myslel, že profesorka McGonagallová se pomátla, ale kulhal pryč, nahrbil ramena a brumlal si pod vousy.
" A nyní..Piertotum Locomotor!" zakřičela McGonagallová. A všude, po celé chodbě, seskočily sochy a brnění dolů ze svých podstavců a s omračujícím rachotem se ocitly na podlaze. Harry věděl, že se totéž opakovalo po celém hradě.
"Bradavice jsou v ohrožení!" zavolala profesorka McGonagallová. "Muži za hranicemi živých, chraňte nás, je to vaše povinnost k naší škole!"
Chrastící a vřeštící horda pohybujících se soch běžela úprkem kolem Harryho, některé menší, některé v nadživotní velikosti.
Byla zde také zvířata, chřestící brnění držela meče a pichlavé koule na řetězech.
"Nyní, Pottere," řekla McGonagallová, "ty a slečna Láskorádová byste se se svými přáteli měli vrátit do Velké síně...Musím vzbudit ostatní Nebelvírské."
Ocitli se na vrcholu schodů, Harry a Lenka se otočili k ukrytému vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby.
Když běželi, potkávali zástupy studentů. Mnozí z nich měli cestovní pláště přehozené přes pyžama a byli doprovázeni dolů do síně svými učiteli a prefekty.
"To byl Potter!"
"Harry Potter!"
"Byl to on, viděl jsem ho!"
"Ale Harry se neotočil, dokud nedosáhli Komnaty nejvyšší potřeby, opřel do zdi, která se otevřela a spolu s Lenkou pospíchali dolů po příkrých schodech.
"Co...?"
Když viděli místnost, Harry sešel poslední schody v šoku. Bylo zde narváno, mnohem více, než když tu byli naposledy. Kingsley a Lupin se na něho koukali, byli zde také Oliver Wood, Katie Bellová, Angelina Johnsonová a Alicia Spinnetová, Bill a Fleur a pan a paní Weasleovy.
"Harry, co se stalo?" zeptal se Lupin, přicházejíc ke schodům.
"Voldemort je na cestě, snaží se zabarikádovat školu, Snape utíká, co tady děláte? Jak víte?"
"Psali jsme zbytku Brumbálovi armády," vysvětloval Fred. "Nemůžeš od nikoho očekávat, že si nechá ujít takovou srandu, Harry, a B.A. dala vědět Fénixovu Řádu a celé se to takhle nabalilo."
"Co bude první?" volal George. "Co se bude dít?"
"Evakuují mladší děti a všichni se setkávají ve Velké síni, kvůli organizaci.
"Budeme bojovat."
Velký řev se k němu blížil, byl tlačen ke zdi, když ho chtěl každý pozdravit, smísil se s členy Fénixova řádu, Brumbálovy armády a Harryho starého famfrpálového týmu, všichni s vytaženými hůlkami, postupovali do srdce hradu.
"Pojď, Lenko," zavolal Dean, když ji míjel, chytnl ji prázdnou rukou, stiskla mu ji a sledovala ho ke schodům.
Zástup se zmenšoval. Už jenom pár lidí zůstalo v Komnatě nejvyšší potřeby a Harry se k nim přidal.
Paní Weasleová se hádala s Ginny. Kolem nich stál Lupin, Fred, George, Bill a Fleur.
"Ještě nejsi plnoletá!" křičela paní Weasleová na svou dceru a Harry se přiblížil. "Nemůžu ti to dovolit."
"Chlapci, ano, ale ty..musíš jít domů!"
"Nepůjdu!"
Ginnyiny vlasy zavlály, když chytla matčinu paži.
"Jsem v Brumbálově armádě..."
"Mládežnický sdružení!"
"Mládežnický sdružení tu udělalo takových věcí, kterých se nikdo jiný nikdy neodvážil udělat!" řekl Fred.
"Je jí šestnáct!" zavolala paní Weasleová. "Není na to dostatečně stará. Na co jste vy dva mysleli, když jste ji brali s sebou...?"
Fred a George vypadali mírně zahanbeně.
"Máma má pravdu,Ginny," řekl Bill jemně. "Nemůžeš to dělat. Každý nezletilý musí odejít, tak je to správně."
"Nemůžu jít domů!" zavolala Ginny, v očích se jí zaleskly vztekem slzy. "Moje celá rodina je tady, nemůžu tu sama čekat a nevědět..a.."
Její oči se poprvé setkaly s Harrym. Podívala se na něho prosebně, ale on potřásl hlavou a ona se hořce otočila pryč.
"Dobře," řekla, koukala se na vchod do tunelu do Chroptící chýše. "Teď vám řeknu sbohem a potom a ..."
Ozvala se rána.
Někdo další se dral z tunelu, zakymácel se trochu a spadl. Zvedl se a sedl si na nejbližší židli, podíval se kolem a srovnal si brýle s kostěnými obroučky a řekl:
"Nejdu pozdě? Už to začalo? Právě jsem vypátral, tak já...já...." Percy breptal do ticha.
Evidentně neočekával, že se ocitne uprostřed svojí rodiny. Rozprostřela se chvíle údivu, porušena Fleur, která se otočila k Lupinovi a s hlubokým napětím řekla.
"Takže.. jak se má Teddy?"Lupin na ni překvapeně zamrkal.
Ticho mezi Weasleovými bylo na bodu mrazu.
"Já..oh...ano...je v pořádku!" řekl nahlas Lupin. "Ano, Tonksová je s ním, u její matky.."
Percy a ostatní Weasleovi stále na sebe chladně koukali.
"Tady mám fotku, řekl Lupin, vytáhnul fotku ze svého pláště a ukazoval ji Fleur a Harrymu, který viděl malé miminko s chomáčem zářivě tyrkysových vlasů, mávající tlustou pěstičkou do foťáku.
"Byl jsem blázen!" zařval Percy, tak nahlas, že Lupin málem upustil fotografii. "Byl jsem idiot, byl jsem okázalý hlupák, byl jsem......"
"Ministrův mazlíček, popírající rodinu, po pomoci dychtící blbec," řekl Fred.
Percy polknul
"Ano, byl jsem!"
"Dobře, nemohl jsi to říct krásněji," řekl Fred, a vztáhnul ruce k Percymu.
Paní Weasleové propukla v pláč, běžela vpřed, odstrčila na stranu Freda a zmáčkla Percyho v dusícím obětí, když popadnul dech podíval se na svého otce.
"Je mi to líto, tati," řekl Percy.
Pan Weasly raději rychle mrkal, když běžel obejmout svého syna.
"Jakto, že jsi změnil názor, Percy?" zeptal se George.
"Bylo načase odejít," řekl Percy, utírajíc si oči kouskem cestovního pláště pod svými brýlemi.
"Hledal jsem cestu ven, ale na ministerstvu to není tak snadné, pořád uvězňují krvezrádce. Snažil jsem se zkontaktovat Aberfortha a on mě kontaktoval 10 minut před tím, než Bradavice začnou válčit, takže tu jsem."
"Dobře, můžeme se spolehnout na naše prefekty, kteří by nás měli vést v době, jako je tato," imitoval George Percyho hlas.
"Nyní jďeme ke schodům a bojujme proti Smrtijedům.!
"Takže, ty jsi teď moje švagrová?," řekl Percy, a potřásl si s Fleur rukou, při tom co pospíchali ke schodům s Billem, Fredem a Georgem.
"Ginny!"zaštěkala paní Weasleová.
Ginny se pokoušela z pod pláštěm zmatku dostat nepozorovatelně ke schodům také.
"Molly, a co takhle?" řekl Lupin. " proč by tady nemohla Ginny zůstat, věděla by, co se děje, ale nebyla by uprostřed boje?"
"Já..."
"To je dobrý nápad," řekl pan Weasley, "Ginny, zůstaneš v tomto pokoji, slyšíš mě?"
Ginny se to úplně nezdálo, ale pod tátovým neobvyklým upřeným pohledem přitakala. Pan a paní Weasleovi a Lupin dosáhli schodiště.
"Kde je Ron?" zeptal se Harry.
"Říkal něco o koupelně," řekla Ginny, "není to dlouho, co odešel."
"Koupelna?" Harry přešel pokoj a otevřel dveře vedoucí do koupelny. Byla prázdná.
"Jsi si jistá, že říkal koupel..."
Ale jeho jizva zabolela a Komnata nejvyšší potřeby zmizela.
Koukal se na železná vrata, koukal se z temnoty přímo na hrad, který před ním zářil.
Nagini mu ležel okolo ramen. Byl obklopen chladem a posedlý myšlenkou na smrt.
nevidim rozdil.Snad jenom že je to uhozeny