A když Harry stále vypadal nepřesvědčeně, dodala: "Nemusíš všechno dělat sám, Harry."
Harry rychle přemýšlel, jizva ho stále pálila a znovu hrozilo, že mu pukne hlava. Brumbál ho varoval, aby o viteálech neříkal nikomu jinému než Ronovi a Hermioně. 'Tajemství a lži, v tom jsme vyrůstali, a Albus…bylo to pro něj přirozené…' Přeměňoval se na Brumbála, který svá tajemství skrývá a bojí se důvěřovat ostatním? Ale Brumbál věřil Snapeovi a kam to vedlo? K vraždě na vrcholku nejvyšší věže…
"Fajn," řekl potichu pouze k nim dvěma. "Dobře!" zavolal na celou Komnatu a všechen šum přestal. Fred a George, kteří vyprávěli vtipy pro pobavení nejbližších, zmlkli a všichni vypadali čile a vzrušeně.
"Je tady něco, co potřebujeme najít," vysvětloval Harry. "Něco - něco, co nám pomůže svrhnout Vy-víte-koho. Je to tady v Bradavicích, ale nevíme kde. Možná to patřilo Roweně z Havraspáru. Slyšel někdo o takovém předmětu? Natrefil někdo na něco s nákresem orla například?"
S nadějí koukal na malou skupinu studentů Havraspáru, K Padmě, Michaelovi, Terrymu a Cho, ale odpověděla Lenka, usazená na opěradle Ginnyiny židle.
"Je tady její ztracený diadém. Říkala jsem ti o něm, pamatuješ, Harry? Ztracený diadém Roweny z Havraspáru? Taťka se snažil zhotovit duplikát."
"Jo, ale ztracený diadém," protočil panenky Michael Corner, "je ztracený, Lenko. To je trochu problém."
"Kdy se ztratil?" zeptal se Harry.
"Říká se, že před staletími," odpověděla Cho a Harryho srdce pokleslo. "Profesor Kratiknot říká, že diadém zmizel se samotnou Rowenou. Lidé ho hledali," otočila se na ostatní z Havraspáru, "ale nikdo nenarazil ani na stopu, že?"
Všichni zakroutili hlavou.
"Hele, co je vlastně diadém?" zajímal se Ron.
"Vypadá to jako korunka nebo čelenka," informoval ho Terry Boot. "Rowenin prý byl očarovaný tak, že zvyšoval moudrost svého nositele."
"Ano, taťkův strachopud nasál..."
Ale Harry Lenku přerušil.
"A ani jeden z vás nikdy neviděl něco, co by se tomu podobalo?"
Znovu všichni zakroutili hlavou. Harry se podíval na Rona a Hermionu, ve kterých se odráželo jeho vlastní zklamání. Předmět, který byl ztracen tak dlouho, očividně beze stopy, nebyl zrovna příhodným kandidátem na viteál schovaný v Bradavicích…nicméně, než mohl položit další otázku, Cho znovu promluvila.
"Harry, pokud bys chtěl vidět, jak by měl ten diadém vypadat, mohla bych tě vzít do naší společenské místnosti a ukázat ti ho, ano? Rowena ho má na hlavě na své soše."
Harryho znovu začala pálit jizva. Na chvíli se před ním Komnata nejvyšší potřeby zahoupala a místo toho viděl pod sebou černou zem a kolem ramen měl omotaného velkého hada. Voldemort znovu letěl, nevěděl jestli k podzemnímu jezeru nebo sem do hradu. Ať tak či tak, času zbývalo málo.
"Je v pohybu," řekl tiše Ronovi a Hermioně. Letmo pohlédl na Cho a pak zpátky na ně.
"Poslouchejte, vím, že to není zrovna nejlepší plán, ale půjdu a prohlédnu si tu sochu, aspoň zjistím, jak ten diadém vypadá. Počkejte na mě tady a dávejte, však víte - na sebe pozor."
Cho se zvedla na nohy, ale Ginny divoce vyhrkla, "Ne, Lenka tam vezme Harryho, že ano, Lenko?"
"Ááách, ano, ráda," přisvědčila Lenka šťastně a Cho se zklamaně posadila zpátky.
"Jak se dostaneme ven?" zeptal se Harry Nevilla.
"Tudy."
Vedl Harryho a Lenku k rohu, kde za malou skříní vedly příkré schody.
"Každý den vedou někam jinam, takže je nikdy nenajdou," říkal Neville. "Jediný zádrhel je, že nikdy nevíme, kde přesně se objevíme. Buď opatrný, Harry, v noci vždycky obchází a kontrolují chodby."
"Žádný problém," ujišťoval ho Harry. "Za chvilku se uvidíme."
On a Lenka si pospíšili po schodech, které byly dlouhé, osvětlené pochodněmi a neočekávaně zatáčely. Nakonec došli k jakési bytelné zdi.
"Pojď sem," řekl Harry Lence, vytáhl neviditelný plášť a přes oba je přehodil. Trochu zatlačil na zeď. Ta pod jeho dotekem zmizela a oni se proplížili ven. Harry se ohlédl a viděl, jak se průchod uzavřel. Stáli v temné chodbě. Odtáhl Lenku zpět do stínů, prohrabal se váčkem, který měl kolem krku, a vytáhl Pobertův plánek. Přidržoval si ho těsně pod nosem a hledal, kde se na něm nachází jeho a Lenčina tečka.
"Jsme v pátém patře," zašeptal a koukal, jak se o patro výš od nich vzdaluje Filch. "Pojďme tudy."
Plížili se. Harry se toulal v noci po hradě již mnohokrát, ale nikdy mu při tom srdce netlouklo tak rychle, nikdy mu tak nezáleželo, aby našel bezpečnou cestu.
Harry a Lenka kráčeli skrz měsíční světlo dopadající na podlahu, kolem několika brnění, jejichž helmy za zvuku kroků skřípaly, kráčeli kolem rohů, za nimiž mohlo číhat cokoliv, a Harry si pokaždé, když to dovolilo světlo, zkontroloval Pobertův plánek.
Dvakrát museli zastavit, aby na sebe nestrhli pozornost, když kolem proplouval duch. Neustále očekával, že narazí na překážku. Jeho největší obavou byl Protiva a tak nastražoval uši při každém kroku, aby zaslechl první náznaky prozpěvování bradavického strašidla.
"Tudy, Harry," vydechla Lenka, zatahala ho za rukáv a vlekla ho ke spirálovitým schodům.
Stoupali v závratných kruzích. Tady nahoře Harry ještě nikdy nebyl. Nakonec došli až ke dveřím. Nebyla tady žádná klika ani klíčová dírka. Nic kromě prosté masy starého dřeva a bronzové klepadlo ve tvaru orla.
Lenka zvedla bledou ruku, která se jako by tajemně vznášela ve vzduchu bez paže či těla. Jednou zaklepala a v tom tichu to Harrymu připadalo jako výstřel z děla. Najednou se orlův zobák otevřel, ale místo ptačího zpěvu, se ozval měkký melodický hlas:
"Co bylo dřív, fénix, nebo plameny?"
"Hmm… co myslíš, Harry?" zeptala se Lenka s nadějí v hlase.
"Co? Vy nemáte heslo?"
"Ach, ne, musíš odpovědět na otázku," odpověděla mu Lenka.
"A co když ji zodpovíš špatně?"
"No tak musíš počkat, až ji někdo řekne správně," vysvětlovala Lenka. "Takhle se učíš, víš?"
"Jo…problém je, že si opravdu nemůžeme dovolit čekat na někoho dalšího, Lenko."
"Ano, vím, co myslíš," souhlasila Lenka vážně. "Tak tedy, já si myslím, že kruh nemá začátek."
"Hezky řečeno," pronesl hlas a dveře se otevřely.
Prázdná společenská místnost Havraspáru byla širokým kruhovým pokojem, vzdušnějším než kterákoli jiná místnost, kterou kdy Harry v Bradavicích viděl. Klenutá okna přerušovala zdi, které byly ověšeny modrým a bronzovým hedvábím. Ve dne měli havraspárští skvělý výhled na okolní hory. Strop byl vypuklý a pomalovaný hvězdami, které se odrážely v koberci barvami půlnoční modři. Byly zde stoly, židle a knihovny a ve výklenku naproti dveřím stála vysoká socha z bílého mramoru.
Harry rozpoznal Rowenu z Havraspáru podle busty, kterou viděl v Lenčině domě. Socha stála vedle dveří, které jak hádal vedly nahoru do ložnic. Přikročil až k mramorové soše ženy a ta se na něj dívala se škádlivým úsměvem na tváři. Byla krásná, ale přesto mírně zastrašující. Na hlavě měla vypodobenou křehce vypadající čelenku. Nebyla vůbec podobná té, kterou měla Fleur na svatbě. Na této byla vyryta slova. Harry vyšel zpod pláště a vyšplhal nahoru na podstavec sochy, aby si je mohl přečíst.
"Důvtip je nade všechna bohatství lidí."
"Což z vás dělá naprostého chudáka, protože důvtipný moc nejste," ozval se štěbetavý hlas.
Harry se otočil, seskočil z podstavce a přistál na podlaze. Před ním stála skloněná postava Alecty Carrowové a jakmile Harry zdvihl svou hůlku, přiložila tlustý ukazováček k lebce a na jejím předloktí se objevil vypálený had.