close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

28.kapitola - Ztracené zrcátko 2.část

12. ledna 2008 v 14:17 | Niki |  Harry Potter a Relikvie smrti
Abeforth se rozčílil.
"Já jsem o ni pečoval, já jsem se nemohl věnovat škole, já zůstal doma. Řekl mi, že mohu dokončit školu a on převezme vše po matce. Další trocha poprasku kolem pana Dokonalého, za péči o napůl šílenou sestru se nevyhrávaly ceny, nikdo neocenil, když jste ji zastavili, aby téměř každý den nevyhodila dům do vzduchu. Ale dělal to všechno dobře po mnoho týdnů.... dokud nepřišel on."
Nyní se na Abeforthově tváři objevil nebezpečný výraz.
"Grindelwald. A konečně měl můj bratr příležitost mluvit s někým stejně nadaným, jako byl on sám. Starost o Arianu se přesunula na vedlejší kolej, aby se mohli věnovat všem svým plánům na nový kouzelnický řád, hledání Relikvií a všemu ostatnímu, co je zajímalo. Velké plány ve prospěch celé kouzelnické společnosti - v porovnání s tím byl osud mladé dívky zanedbatelný - Albus pracoval pro více a více dobra.
Po pár týdnech jsem toho měl dost. Bylo to krátce předtím, než jsem se měl vrátit zpět do Bradavic. Odhodlal jsem se a tak jsem jim to řekl, oběma, tváří v tvář, tak jako teď stojím před vámi."
Abeforth se sklonil k Harrymu, a tomu nedalo moc práce představit si mladého, houževnatého a naštvaného Aberfortha, jak se pře se starším bratrem.
"Řekl jsem mu, že by toho měl nechat. 'Ať už chceš jet kamkoli, nemůžeš ji vzít s sebou, na to nemá dost síly, pokud sis tohle plánoval, když si vymýšlel svoje chytré žvásty, kterými se snažíš získat následovníky.'
Nelíbilo se mu to," řekl Aberforth a jeho oči nakrátko zmizely - z čoček jeho brýlí se opět staly bílé plošky. "Grindelwaldovi se to vůbec nelíbilo. Rozzuřil se. Řekl mi, jaký sem to mladý hlupák, že stojím v cestě jemu a mému dokonalému bratrovi...cožpak jsem nechápal, že by se moje ubohá sestra nemusela skrývat, až by změnili svět a skončili s úkrýváním kouzelníků a ukázali mudlům jejich místo?
A pak jsme se pohádali...vytáhl jsem hůlku a Grindewald vytáhl tu svoji. Nejlepší přítel mého bratra na mě použil kletbu Cruciatus. Albus se ho snažil zastavit, a poté jsme všichni tři svedli souboj, blýskání a rány ji rozrušily... nemohla to vystát..."
Z Aberforthovy tváře vyprchávala barva, jako kdyby utrpěl smrtelné zranění.
"...myslím si, že chtěla pomoct, ale nevěděla, co vlastně dělá. Nevím, který z nás to byl - mohl to být každý - a ona byla mrtvá."
Jeho hlas se s posledním slovem zlomil a on poklesl do nejbližší židle. Hermionina tvář byla mokrá od slz a Ron byl skoro tak bledý, jako Aberforth. Harry necítil nic, než náhlý citový obrat. Přál si, aby tohle nikdy neslyšel, aby byla jeho mysl ušetřena těchto hrozných vzpomínek.
"Je mi to… Je mi to tak líto," zašeptala Hermiona.
"Je to pryč," zaskřehotal Aberforth. "Navždy pryč." Otřel si nos o rukáv a odkašlal si.
"Samozřejmě, že Grindenwald utekl. Ve své zemi už měl pár prohřešků a nechtěl, aby se na jeho konto přidala i Ariana. A Albus byl osvobozen, že? Osvobozen od břemene starostí o sestru, svobodný, aby se mohl stát tím největším kouzelníkem všech..."
"Nikdy nebyl svobodný," řekl Harry
"Prosím?" ptal se nevěřícně Aberforth.
"Nikdy," řekl Harry. "Tu noc, kdy váš bratr zemřel, vypil lektvar, který ho přiváděl k šílenství. Začal křičet, prosil někoho, kdo tam vůbec nebyl...neubližuj jim, prosím...udělej to radši mně."
Ron a Hermiona na Harryho strnule hleděli. Nikdy jim neřekl podrobnosti o tom, co se stalo na ostrově v jezeře. Události, které se staly po jeho a Brumbálově návratu zcela zastínily všechno ostatní.
"Myslel si, že je znovu s vámi a Grindelwaldem, vím, že ano," řekl Harry a vzpomínal, jak Brumbál tiše skuhral a prosil.
"Myslel, že vidí Grindelwalda, jak ubližuje vám a Arianě…trápilo ho to. Kdybyste ho viděl, nikdy byste neřekl, že byl svobodný."
Aberforth se zdál být ztracen ve svých úvahách, svázán ve svých vlastních žilnatých rukách. Po dlouhé odmlce řekl:
"Jak si můžeš být jistý, Pottere, že se můj bratr nezajímal o více a více dobra spíš, než o tebe? Jak si můžeš být jistý, že jsi pro něj nebyl postradatelný stejně jako má malá sestra?"
Jako by kus ledu probodl Harryho srdce.
"Nevěřím tomu. Brumbál Harryho miloval," řekla Hermiona.
"Proč mu tedy neřekl, aby se schoval?" vypálil Aberforth. "Proč mu neřekl, aby na sebe dával pozor, že takhle se zachrání?"
"Protože," řekl Harry než stačila odpovědět Hermiona, "protože někdy musíte myslet na důležitější věci, než je vaše bezpečí! Někdy musíte myslet na více dobra! Tohle je válka!"
"Tobě je sedmnáct, chlapče!"
"Jsem plnoletý a hodlám bojovat, i když vy už jste se vzdal!"
"Kdo říká, že jsem se vzdal?"
"'Fénixův řád skončil'," opakoval Harry. "'Vy-Víte-Kdo vyhrál, je konec, a každý, kdo si namlouvá něco jiného, se jen obelhává."'
"Neříkám, že se mi to líbí, ale je to pravda!"
"Ne, není," oponoval Harry. "Váš bratr věděl, jak skoncovat s Vy-Víte-Kým a obeznámil mě s tím. A budu se o to pokoušet, dokud neuspěji - nebo nezemřu. Nemyslete si, že nevím, jak by to mohlo skončit. Vím to už roky."
Čekal, že se Aberforth bude posmívat a hádat, ale nic z toho nepřišlo. Jenom se zamračil.
"Potřebujeme se dostat do Bradavic," řekl znovu Harry. "Jestli nám nemůžete pomoci, počkáme do rozbřesku a pak vás opustíme v míru a cestu si najdeme sami. Jestli nám můžete pomoci, bylo by načase se o tom zmínit."
Aberforth zůstal jako přikovaný na své židli a sledoval Harryho očima, které byly neobyčejně podobné těm bratrovým. Nakonec si odkašlal, postavil se na nohy, prošel kolem malého stolku a přiblížil se k Arianině portrétu.
"Víš, co máš dělat," řekl.
Ariana se usmála, otočila se a šla pryč, ne tak, jak to běžně dělají lidé na portrétech v Bradavicích, že odejdou z rámu - ona odešla dlouhým tunelem namalovaným za ní. Pozorovali, jak její štíhlá postava ustupuje, až ji nakonec pohltila tma.
"Eh - co?" začal Ron.
"Je pouze jedna cesta, jak se tam teď dostat," řekl Aberforth. "Musíte vědět, že všechny staré tajné chodby jsou na obou koncích zavalené, kolem krajních zdí jsou mozkomorové a ve škole obchází pravidelné hlídky, jak sem se dozvěděl ze svých zdrojů. Bradavice nebyly nikdy tak přísně střeženy. Jak chcete něco udělat, až budete uvnitř, když má vše na starosti Snape a za zády má Carrowovy jako své zástupce…to máte vyhlídky, že? Říkali jste, že jste připraveni zemřít."
"Ale co to...?" svraštila Hermiona čelo při pohledu na Arianin portrét.
Malá bílá tečka se znovu objevila na konci nakresleného tunelu, a nyní přicházela Ariana zpět k nim, a jak přicházela, neustále se zvětšovala. Ale teď tu s ní byl ještě někdo, někdo vyšší než ona, kdo kulhal a vypadal rozrušeně. Jeho vlasy byly delší, než je Harry kdy viděl. Vypadalo to, že dostal několik sečných ran do obličeje a jeho oblečení bylo roztrhané.
Před očima jim rostly dvě postavy, až portrét vyplňovaly jen jejich hlavy a ramena. Pak se celý vyklonil dopředu ze stěny jako malé dveře a odkryly vchod do tunelu. A z něj, se s přerostlými vlasy, poškrábaným obličejem a rozedranými šaty vyškrábal skutečný Neville Longbottom, který se tvářil spokojeně, sklouzl z krbové římsy a zakřičel:
"Já věděl, že přijdeš! Já jsem to věděl, Harry!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama