close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

26.kapitola - Gringottova banka

12. ledna 2008 v 14:13 | Niki |  Harry Potter a Relikvie smrti
Plán byl nachystaný, přípravy skončeny. V nejmenší ložnici ležela na krbové římse pouze malá skleněná lahvička s dlouhým černým roztřepeným vlasem, který vytáhli ze svetru, jenž měla Hermiona na sobě v sídle Malfoyových.
"A budeš mít i její vlastní hůlku," řekl Harry a kývnul směrem k hůlce z ořechového dřeva, "takže myslím, že budeš hodně přesvědčivá."
Když jí Hermiona zvedala, tvářila se, jako by se jí hůlka chystala bodnout nebo kousnout.
"Nesnáším jí," pronesla slabě, "opravdu jí nesnáším. Vůbec to není ono, neposlouchá mě, jak by měla...je to, jako by byla její součástí."
Harry si nemohl nevzpomenout na to, jak rázně Hermiona odmítala jeho stížnosti kvůli hlohové hůlce, jak trvala na tom, že si to, že mu nefunguje jako jeho původní, vymýšlí, a jak by měl jenom trénovat. Ale rozhodl se, že na oplátku nezopakuje její vlastní rady. Předvečer jejich plánovaného útoku na Gringottovu banku přeci jen nepovažoval za vhodnou chvíli na hádku.
"Zato ti ale pomůže vcítit se do její role," řekl Ron, "Vždyť si vzpomeň, co ta hůlka všechno udělala."
"Ale o tom přece mluvím!" oponovala mu Hermiona. "Touhle hůlkou byli umučeni Nevillovi rodiče a kdoví kolik dalších lidí! Tahle hůlka zabila Siriuse!"
Na to Harry nepomyslel. Pohlédl na ni a ucítil naléhavé nutkání ji zlomit, rozpůlit Nebelvírovým mečem, který byl opřen o stěnu vedle něj.
"Schází mi moje hůlka," posteskla si Hermiona. "Škoda, že mi pan Ollivander nemohl taky udělat novou."
Toho rána totiž dostala Lenka od Ollivandera novou hůlku. Nyní stála v zadní části zahrady a v odpoledním slunci zkoušela její schopnosti. Dean, jemuž vzali hůlku zbojníci, ji sklíčeně sledoval.
Harry pohlédl na hlohovou hůlku, která kdysi patřila Dracu Malfoyovi. Byl překvapený, ale zároveň měl radost, že ho poslouchala alespoň tak dobře, jako Hermionina. Vzpomněl si na to, co jim o tajemné výrobě hůlek pověděl Ollivander a usoudil, že ví, v čem byl problém. Hermiona nevzala hůlku Bellatrix osobně, takže k ní hůlka necítila žádnou oddanost.
Dveře ložnice se otevřely a dovnitř vešel Griphook. Harry instinktivně sáhl po rukojeti meče a přitáhl si ho sobě, ale okamžitě toho zalitoval. Byl si jistý, že skřet si toho všimnul. Aby přešel trapnost situace, řekl:
"Zrovna kontrolujeme, jestli máme všechno, Griphooku. Už jsme řekli Billovi a Fleur, že zítra ráno odjíždíme a aby kvůli nám nevstávali."
Ohledně toho byli neúprosní, protože Hermiona se musela ještě před přemístěním přeměnit v Bellatrix a čím méně toho o jejich plánu Bill s Fleur věděli, tím lépe. Vysvětlili jim také, že už se nevrátí. Tu noc, kdy je chytli zbojníci, ztratili starý Perkinsonův stan, takže jim Bill půjčil jiný. Byl už zabalený na dně jejich malého batohu, který Hermiona dokázala před zbojníky schovat tím, že ho strčila do své ponožky, což na Harryho udělalo velký dojem.
Ačkoli mu budou Bill, Fleur, Luna i Dean chybět, nemluvě o pohodlí domova, které si posledních pár týdnů užívali, Harry se těšil, až budou pryč od omezování ve Škeblové chatrči. Už ho nebavilo dávat věčně pozor, aby nikdo neslyšel jejich rozhovory, když byli zavřeni v miniaturní tmavé ložnici.
Ze všeho nejvíc si však přál, aby se už zbavili Griphooka. Jak přesně se ovšem od skřeta odloučí, aniž by mu dali Nebelvírův meč, zůstávalo pro Harryho otázkou bez odpovědi. Neměli žádnou příležitost to naplánovat, protože Griphook zřídka nechal Harryho, Rona a Hermionu osamotě déle jak pět minut.
"Mamka by se od něho mohla učit," sténal Ron, když se dlouhé skřetí prsty zas a znova objevovaly za dveřmi. Harry nezapomínal na Billovo varování, takže vysvětlil, že Griphook se jen snaží zabránit tomu, aby ho podvedli. Hermiona ale tak vehementně nesouhlasila s plánovanou zradou, že Harry přestal spoléhat na její inteligenci, která by vymyslela, jak jí provedou a jediné co Ron navrhl při těch řídkých příležitostech, kdy u nich nebyl Griphook, bylo: "Budem s tím muset jednoduše frnkout, kámo."
Tu noc se Harrymu špatně spalo. Když se k ránu převaloval, vzpomněl si na to, jak se cítil noc předtím, než přepadli Ministerstvo kouzel - cítil tehdy odhodlání, téměř vzrušení. Teď byl zahlcen úzkostí a nepříjemnými pochybnostmi. Nemohl se zbavit strachu, že to neskončí dobře. Neustále si říkal, že mají dobrý plán, že Griphook moc dobře ví, co je čeká, že jsou připraveni na všechny potíže, které je mohou potkat. Jednou nebo dvakrát zaslechl, jak se Ron pohnul, a byl si jistý, že je stejně jako on vzhůru. Spali ale v obýváku spolu s Deanem, takže se neodvážil promluvit.
Ulevilo se mu, když odbyla šestá hodina ránní a mohli konečně vylézt ze spacáků, v pološeru se obléct a potichu vyjít na zahradu, kde se sešli s Hermionou a Griphookem.
Úsvit byl chladný, ale s nástupem května už téměř nefoukalo. Harry pohlédl na hvězdy zářící bledě na tmavé obloze a zaposlouchal se do šumu vln rozbíjejících se o útes - ten zvuk mu bude chybět.
Jejich cestu přes červenou zem na Dobbyho hrobě lemovaly malé zelené výhonky. Za rok bude val pokryt květinami. Bílý náhrobní kámen se skřítkovým jménem už vypadal obnošeně. Harry si uvědomil, že ho nemohli pohřbít na krásnější místo, ale zasáhla ho krutá bolest, že ho musí opustit.
Při pohledu na hrob znovu zauvažoval, jak mohl skřítek vědět, kam je má přijít zachránit. Nepřítomně si pohrával s malým váčkem pověšeným kolem krku. Cítil přes něj kousek rozbitého zrcátka, ve kterém, jak si byl jistý, viděl Brumbála.
Uslyšel, jak se otevřely dveře, a otočil se. Přes trávník k nim kráčela Bellatrix Lestrangeová doprovázená Griphookem. Při chůzi strkala malý batoh do kapsy starého hábitu, který vzali z Grimmauldova náměstí.
Ačkoliv Harry věděl, že to je Hermiona, nemohl si pomoct, aby se neotřásl nenávistí. Byla vyšší než on, dlouhé černé vlasy se jí vlnily na zádech, její pohrdavé oči na něj pohlédly, ale když promluvila, uslyšel za Bellatrixiným hlasem Hermionu.
"Chutnala naprosto odporně, mnohem hůř než škrtidub! Fajn, Rone, pojď sem, ať tě můžu proměnit..."
"Jo, ale nezapomeň, že vážně nechci mít ty vousy moc dlouhé - "
"Panebože, Rone, teď nejde o to, abys vypadal dobře -"
"To nemyslim, překáží mi to! Ale nos bych chtěl mít přece jen o trochu kratší, zkus to udělat tak, jako posledně."
Hermiona vzdychla, ale dala se do práce. Neslyšně mumlala a přeměňovala jednotlivé části Ronova těla. Rozhodli se mu vytvořit úplně novou identitu a věřili, že zlovolné charisma Bellatrix ho bude dostatečně chránit. Harry a Griphook měli být schovaní pod neviditelným pláštěm.
"Tak," řekla Hermiona, "jak vypadá, Harry?"
Rona bylo možno i přes přeměnu rozpoznat, ale Harry si pomyslel, že to je jen proto, že ho zná příliš dobře. Měl teď dlouhé vlnité vlasy, husté hnědé vousy s knírem, krátký široký nos bez pih a husté obočí.
"No, není můj typ, ale půjde to," odpověděl Harry. "Takže půjdeme?"
Všichni tři pohlédli na tiše stojící, tmavou Škeblovou chatrč stojící pod blednoucími hvězdami. Pak se otočili a vyšli k místu hned za ochranným valem, kde končilo Fideliovo zaklínadlo a odkud se mohli přemístit.
Když prošli bránou, ozval se Griphook.
"Nejspíš bych měl už vylézt nahoru, co říkáte, Harry Pottere?"
Harry se sklonil a skřet mu vylezl na záda a pevně se ho chytil pod krkem. Nebyl těžký, ale Harrymu se nelíbil pocit, že je tak blízko, ani síla, se kterou se briskně dostal nahoru. Hermiona vytáhla neviditelný plášť z malého batohu a přehodila ho přes něj. "Perfektní," prohlásila, když se sklonila, aby zkontrolovala Harryho nohy. "Není vidět vůbec nic. Můžeme jít."
Harry se otočil s Griphookem na zádech a soustředil se, jak nejvíc mohl na Děravý kotel, hospůdku, u vchodu do Příčné ulice. Skřet se k němu přitiskl ještě pevněji, jak se pohybovali mačkající tmou a o pár vteřin později Harryho nohy ucítily chodník a Harry otevřel oči přímo na křižovatce Charing Cross.
Míjeli je mudlové se znavenými tvářemi, obvyklými pro časné ráno a vůbec si nebyli vědomi, že tu stojí malá hospůdka.
Bar v Děravém kotli byl téměř prázdný. Tom, shrbený a bezzubý hospodský, leštil za barem sklenice. Dva čarodějové se tlumeně bavili ve vzdáleném rohu, ale při pohledu na Hermionu zmizeli dál do stínu.
"Madam Lestrangeová," zamumlal Tom a když kolem něj Hermiona prošla, kývnul poslušně hlavou.
"Dobré ráno," řekla Hermiona a Harry zahlédl Tomův překvapený pohled, jak se plížil za ní, stále s Griphookem na zádech.
"Jsi moc zdvořilá," zašeptal Hermioně do ucha, když vycházeli do dvora za hospodou. "Musíš se k lidem chovat, jako by byli smetí."
"No dobře!"
Hermiona vytáhla Bellatrixinu hůlku a poklepala s ní na cihlu na nenápadné zdi před nimi. Cihly se okamžitě začaly pohybovat a točit. Uprostřed se objevila díra, která se postupně rozšiřovala, až z ní vznikl vchod do úzké dlážděné Příčné ulice.
Všude bylo ticho, obchody ještě neotevřely, nikde žádní zákazníci. Zahnutá dlážděná ulice se nyní vůbec nepodobala té plné lidí, kterou Harry před několika lety navštívil, než jel poprvé do Bradavic.
Mnoho obchodů bylo zabedněných, ale viděli i pár nově otevřených, týkajících se černé magie. Z mnoha výkladních skříní se na ně dívala Harryho tvář na plakátech s nápisem Hledaný číslo jedna.
U dveří se choulila skupina otrhaných lidí. Slyšel, jak naříkají směrem k těm několika kolemjdoucím, prosí je o zlato, vykřikují, že opravdu jsou kouzelníci. Jeden z nich měl přes oko zkrvavený obvaz.
Žebráci pohlédli na Hermionu, když kolem nich procházeli. Zdálo se, jako by před ní roztávali, stahovali se kapuce do čela a prchali, jak nejrychleji mohli. Hermiona je zvědavě pozorovala, až muž se zakrváceným obvazem doklopýtal přímo před ní.
"Mé děti!" vykřikl a ukázal. Měl chraplavý, vysoko posazený hlas a zněl roztržitě. "Kde jsou mé děti? Co jim udělal? Ty to víš, ty to víš!"
"Já - já vážně..." zajíkla se Hermiona.
Muž se na ni vrhnul a natahoval se po jejím hrdle. Rána a výbuch červeného světla ho odmrštily zpět na zem, kde ztratil vědomí. Ron stál s hůlkou stále napřaženou a pod vousy se mu stále zračilo překvapení. V oknech na obou stranách ulice se objevily tváře, ale malý hlouček přihlížejících, kteří stáli poblíž se zahalili do svých hábitů a svižným krokem odcházeli, aby byli co nejrychleji pryč.
Jejich vstup do Příčné ulice nemohl být nápadnější. Harry na chvíli zauvažoval, jestli by nebylo lepší teď odejít a zkusit vymyslet lepší plán. Než se ale mohli přesunout nebo se spolu poradit, ozval se za nimi další výkřik.
"Ale, madam Lestrangeová!"
Harry se bleskurychle otočil a Griphook se ho chytil o něco pevněji. Dlouhými kroky k nim mířil vysoký, hubený kouzelník s hustými šedivými vlasy a dlouhým, ostrým nosem.
"To je Travers," zasyčel skřet Harrymu do ucha, ale Harrymu v tu chvíli vůbec nedošlo, kdo Travers je. Hermiona se narovnala, aby vypadala vyšší, a řekla s největším možným opovržením, kterého byla schopná,
"A vy chcete co?"
Travers se zastavil a tvářil se uraženě.
"Je to Smrtijed!" vydechl Griphook a Harry se pokradmu přiblížil k Hermioně, aby jí zašeptal tu informaci do ucha.
"Chtěl jsem vás pouze pozdravit," odpověděl chladně, "ale pokud je má přítomnost nevítaná..."
Harry okamžitě rozpoznal jeho hlas. Travers byl jeden ze Smrtijedů, kteří dorazili do Xenofiliova domu.
"Ne, ne, vůbec ne, Traversi," řekla Hermiona rychle, aby napravila svůj omyl, "jak se daří?"
"Abych řekl pravdu, jsem překvapen, že vás vidím venku, Bellatrix."
"Opravdu? Čím to?" zeptala se Hermiona.
"Tedy," odkašlal si Travers, "slyšel jsem, že obyvatelé Malfoyva sídla dostali zákaz opustit dům, po tom...ehm...úniku."
Harry si zoufale přál, aby Hermiona něco vymyslela. Pokud to byla pravda, Bellatrix vůbec neměla být na veřejnosti...
"Pán Zla odpouští těm, kteří mu v minulosti věrně sloužili," odpověděla Hermiona a brilantně přitom napodobila Bellatrixinu nejpohrdavější intonaci. "Možná, že jeho mínění o vás není tak vysoké jako o mě, Traversi."
Ačkoliv se Smrtijed tvářil uraženě, rozhodně již nevypadal tak podezíravě. Pohlédl na zem na muže, kterého Ron před chvíli omráčil.
"Jak vás urazil?"
"Na tom nezáleží, už se to nebude opakovat," pronesla Hermiona chladně.
"Tihle ´bezhůlkoví´ umí být otravní," řekl Travers. "Pokud pouze žebrají, nic proti tomu nemám, ale minulý týden si mě jedna z nich dovolila požádat o přímluvu na ministerstvu. Jsem čarodějka, pane, já jsem čarodějka, dovolte mi, abych vám to dokázala!" napodobil ji pištivě. "Jako bych ji měl půjčit svoji hůlku...ale" zarazil se a zvědavě se zeptal: "čí hůlku teď používáte vy, Bellatrix? Slyšel jsem, že vaše vlastní byla..."
"Tady mám svou hůlku," odpověděla Hermiona chladně a ukázala na Bellatrixinu hůlku. "Nevím, jaké fámy jste poslouchal, Traversi, ale nejste moc dobře informovaný."
Travers vypadal překvapeně a otočil se nyní na Rona.
"Kdo je váš přítel? Neznám ho."
"To je Dragomir Despard," vysvětlila mu Hermiona.
Usoudili, že pro Rona bude nejbezpečnější, když se bude vydávat za vymyšleného člověka. "Neumí příliš anglicky, ale sympatizuje s cíly Pána Zla. Přijel se z Transylvánie podívat na náš nový režim."
"Skutečně? Těší mě, Dragomire,"
" - Eší me," řekl Ron a napřáhl ruku.
Travers roztáhl dva prsty a potřásl Ronovi rukou, jako by se bál, že se tím ušpiní.
"A co vás a vašeho - milého - přítele přivádí takto časně do Příčné ulice?" zeptal se Travers.
"Potřebuji zajít do Gringottovy banky," odpověděla Hermiona.
Hermiona neměla na vybranou, musela následovat Traverse klikatou dlážděnou ulicí až k místu, kde nad ostatními obchody vyčnívala sněhobílá budova Gringottovy banky. Ron kráčel vedle nich a Harry s Griphookem je následovali.
Pozorný Smrtijed bylo to poslední, co potřebovali. Nejhorší na tom ovšem bylo, že s Traversem po boku fiktivní Bellatrix neměl Harry nejmenší možnost s Hermionou nebo Ronem jakkoliv komunikovat. Až příliš brzy dorazili k mramorovému schodišti vedoucímu k velkému bronzovému vchodu. Jak je Griphook varoval, místo skřetů v livreji, kteří obvykle postávali kolem vchodu, tu nyní čekali dva kouzelníci. Každý z nich v ruce svíral dlouhý zlatý prut.
"Ah, sondy spolehlivosti," vzdychl Travers teatrálně. "Uboze jednoduché, ale přitom tak účinné!"
Vydal se po schodech nahoru a kývnul doprava i doleva na čaroděje, kteří zvedli zlaté pruty a projeli ho jimi nahoru a dolů.
Harry věděl, že sondy rozpoznaly ukryté kouzelnické předměty. Měl pouze pár vteřin, takže vytáhl Drakovu hůlku a namířil ji postupně na každého hlídače a zašeptal dvakrát "Confundo." Oba strážci se na moment zarazili, když je kouzlo zasáhlo, ale Travers, který se díval za bronzovou bránu do vstupní síně, si ničeho nevšiml.
Hermioně se zavlnily dlouhé černé vlasy, když vyšla schody.
"Moment, madam," řekl strážce a zvedl sondu.
"Ale právě jste to přece udělal!" pronesla Hermiona Bellatrixiným arogantním rozkazovačným hlasem.
Travers se se zvednutým obočím otočil. Strážce vypadal zmateně. Pohlédl na úzkou zlatou sondu a pak na svého kolegu, který mu lehce omámeným hlasem řekl,
"Jo, Mariusi, zrovna jsi ji zkontroloval."
Hermiona s Ronem po boku vykročila a Harry s Griphookem je pod neviditelným pláštěm následovali. Harry se na prahu otočil. Oba kouzelníci se škrábali na hlavě.
Před vnitřními stříbrnými dveřmi, na kterých stálo varování o strašlivé odplatě pro zloděje, stáli dva skřeti. Harry pohlédl na báseň a z ničeho nic se mu vybavila vzpomínka, na dobu, kdy na to samém místě stál v den svých jedenáctých narozenin, těch nejlepších v životě.
Hagrid stál vedle něj a povídal, "Jen blázen by se je pokoušel vykrást..."
Gringottova banka mu tehdy přišla jako zázračné místo, začarované skladiště se zlatem, o kterém nikdy neměl tušení, že je jeho a ani ve snu ho tenkrát nenapadlo, že by se sem měl vrátit a krást...Ale za pár vteřin už stáli v rozsáhlé mramorové hale uvnitř banky. U dlouhého pultu seděli na vysokých stoličkách skřeti a věnovali se prvním zákazníkům. Hermiona, Ron a Travers zamířili ke starém skřetovi, který lupou zkoumal velkou tlustou minci. Hermiona nechala Traverse popostoupit dopředu, aby mohla Ronovi vysvětlit charakteristiku haly.
Skřet položil zkoumanou minci stranou a bezadresně pronesl "Leprikóní". Pak pozdravil Traverse, jenž mu podal malý zlatý klíček. Skřet jej prozkoumal a vrátil mu jej zpět.
Hermiona vykročila k němu.
"Madam Lestrangeová!" pronesl skřet evidentně překvapen. "Ach můj bože! Mohu - mohu Vám pomoci?"
"Přeji si jít do svého trezoru," odpověděla Hermiona.
Skřet trochu couvnul. Harry se rozhlédl. Travers nebyl jediný, kdo postával kolem a pozoroval je. Řada skřetů přerušila práci a dívala se na Hermionu.
"Můžete se...identifikovat?" zeptal se skřet.
"Identifikovat? Nikdy - nikdy v životě jsem se nemusela identifikovat!" oponovala mu Hermiona.
"Oni to ví!" zašeptal Griphook Harrymu do ucha. "Museli je varovat, že se sem může někdo pokusit vniknout."
"Postačí vaše hůlka, madam," řekl skřet. Natáhl chvějící se ruku a Harry si v hrozivé vteřině uvědomil, že skřeti Gringottovy banky ví, že Bellatrixina hůlka byla ukradena.
"Jednej, jednej rychle!" šeptal Griphook Harrymu do ucha, "kletba Imperius!""
Harry zvedl pod pláštěm hlohovou hůlku, namířil ji na starého skřeta a poprvé v životě zašeptal, "Imperio!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama