"Výborně!" zašilhala. "Draco, zvedni je! Temný pán už přichází, Harry Pottere, tvoje smrt je blízko!"
Harry to věděl, jeho jizva vystřelovala bolestí a cítil, jak Voldemort letí temnou oblohou daleko, daleko odtud, přes rozbouřené moře a za chvíli už bude natolik blízko, že se sem bude moci přemístit. Harry neviděl žádný způsob, jak uniknout.
"A nyní," řekla Bellatrix měkce, zatímco Draco už k ní spěchal s hůlkami, "Cissy, myslím, že bychom měly tyhle malé hrdiny zase svázat, zatímco se Šedohřbet bude věnovat slečně šmejdce. Jsem si jistá, že by ti Temný pán to děvče neupřel, po tom, co jsi dnes v noci dokázal, Šedohřbete."
Při jejích posledních slovech něco nad jejich hlavami zaskřípalo. Všichni vzhlédli právě včas, aby viděli, jak se křišťálový lustr zatřásl, a pak, s vrzáním a cinkáním, se utrhl.
Harry to věděl, jeho jizva vystřelovala bolestí a cítil, jak Voldemort letí temnou oblohou daleko, daleko odtud, přes rozbouřené moře a za chvíli už bude natolik blízko, že se sem bude moci přemístit. Harry neviděl žádný způsob, jak uniknout.
"A nyní," řekla Bellatrix měkce, zatímco Draco už k ní spěchal s hůlkami, "Cissy, myslím, že bychom měly tyhle malé hrdiny zase svázat, zatímco se Šedohřbet bude věnovat slečně šmejdce. Jsem si jistá, že by ti Temný pán to děvče neupřel, po tom, co jsi dnes v noci dokázal, Šedohřbete."
Při jejích posledních slovech něco nad jejich hlavami zaskřípalo. Všichni vzhlédli právě včas, aby viděli, jak se křišťálový lustr zatřásl, a pak, s vrzáním a cinkáním, se utrhl.
Bellatrix stála přímo pod ním, pustila Hermionu a s výkřikem se vrhla stranou. Lustr narazil na podlahu, bylo to jako výbuch krystalů a řetízkou, padl na Hermionu a skřeta, který stále ještě svíral Nebelvírův meč. Třpytící se střepy křišťálů létaly všemi směry, Draco si rukama chránil zkrvavený obličej.
Když Ron vyskočil, aby vytáhl Hermionu z trosek, Harry se chopil šance, naklonil se přes křeslo a vykroutil z Dracova sevření tři hůlky, zamířil s nimi na Šedohřbeta a vykřiknul:
"Mdloby na tebe!" Trojité kouzlo zvedlo vlkodlaka z podlahy, vylétl ke stropu a potom byl sražen k zemi.
Narcissa strhla Draca do bezpečí. Bellatrix vyskočila na nohy, vlasy jí vlály, když mávala stříbrným nožem, ale Narcissa ukázala hůlkou na dveře.
"Dobby!" zavřeštěla tak, že i Bellatrix ztuhla. "Ty, to ty jsi shodil lustr?"
Domácí skřítek vklusal do pokoje, třesoucí prst namířený na svou bývalou paní.
"Nesmíte ublížit Harrymu Potterovi!" kvílel.
"Zabij ho, Cissy!" ječela Bellatrix, ale ozvalo se další hlasité prásknutí a Narcissina hůlka odlétla na druhou stanu pokoje.
"Ty špinavá malá opice!" vyla Bellatrix. "Jak se opovažuješ zmocnit se hůlky? Jak se opovažuješ vzdorovat svým pánům?"
"Doby nemá žádného pána!" pištěl. "Dobby je svobodný skřítek. Dobby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele!"
Bolest v jizvě Harryho omračovala. Byl si jistý, že od příchodu Voldemorta ho dělí jen pár okamžiků, několik vteřin.
"Rone, drž se.. a JDEM!" vykřikl, hodil mu jednu z hůlek, pak se sehnul, vytáhl Griphooka zpod lustru. Přehodil si sténajícího skřeta, který stále ještě nepustil meč přes jedno rameno a chytl se Dobbyho, aby se mohli přemístit.
Jak vířil v temnotě, uviděl ještě na jeden okamžik pokoj, v něm bledé zmrazené postavy Draca a Narcissy, rezavou čmouhu Ronových vlasů a modrý záblesk stříbrného nože, který Bellatrix vrhla přes místnost do místa, kde právě mizeli...
Billova a Fleuřina … Škeblová chajda … Billova a Fleuřina...
Zmizel kamsi. Jediné, co mohl dělat, bylo opakovat jméno místa a doufat, že to bude stačit k tomu, aby se tam opravdu dostal. Bolest z jizvy jím pronikala, tíha skřeta ho táhla dolů, cítil jak mu čepel Nebelvírova meče naráží do zad. Dobbyho ruka se v jeho dlani cukala, nevěděl, zda se skřítek snaží převzít velení, odtáhnout je správným směrem, tak se mu snažil stiskem ruky dát najevo, že takhle je to v pořádku...
Najednou narazili na pevnou zem a ucítili slaný vzduch. Harry padl na kolena, vymanil se z Dobbyho sevření a pokusil se Griphooka šetrně položit na zem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, protože se skřet nehýbal, ale Griphook jen zakňoural.
Harry se rozhlédl po temnotě, která je obklopovala. Vypadalo to, že chatrč je od nich vzdálená jen malý kousek cesty, měl dokonce pocit, že ve světle hvězd před ní zahlédl nějaký pohyb.
Když Ron vyskočil, aby vytáhl Hermionu z trosek, Harry se chopil šance, naklonil se přes křeslo a vykroutil z Dracova sevření tři hůlky, zamířil s nimi na Šedohřbeta a vykřiknul:
"Mdloby na tebe!" Trojité kouzlo zvedlo vlkodlaka z podlahy, vylétl ke stropu a potom byl sražen k zemi.
Narcissa strhla Draca do bezpečí. Bellatrix vyskočila na nohy, vlasy jí vlály, když mávala stříbrným nožem, ale Narcissa ukázala hůlkou na dveře.
"Dobby!" zavřeštěla tak, že i Bellatrix ztuhla. "Ty, to ty jsi shodil lustr?"
Domácí skřítek vklusal do pokoje, třesoucí prst namířený na svou bývalou paní.
"Nesmíte ublížit Harrymu Potterovi!" kvílel.
"Zabij ho, Cissy!" ječela Bellatrix, ale ozvalo se další hlasité prásknutí a Narcissina hůlka odlétla na druhou stanu pokoje.
"Ty špinavá malá opice!" vyla Bellatrix. "Jak se opovažuješ zmocnit se hůlky? Jak se opovažuješ vzdorovat svým pánům?"
"Doby nemá žádného pána!" pištěl. "Dobby je svobodný skřítek. Dobby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele!"
Bolest v jizvě Harryho omračovala. Byl si jistý, že od příchodu Voldemorta ho dělí jen pár okamžiků, několik vteřin.
"Rone, drž se.. a JDEM!" vykřikl, hodil mu jednu z hůlek, pak se sehnul, vytáhl Griphooka zpod lustru. Přehodil si sténajícího skřeta, který stále ještě nepustil meč přes jedno rameno a chytl se Dobbyho, aby se mohli přemístit.
Jak vířil v temnotě, uviděl ještě na jeden okamžik pokoj, v něm bledé zmrazené postavy Draca a Narcissy, rezavou čmouhu Ronových vlasů a modrý záblesk stříbrného nože, který Bellatrix vrhla přes místnost do místa, kde právě mizeli...
Billova a Fleuřina … Škeblová chajda … Billova a Fleuřina...
Zmizel kamsi. Jediné, co mohl dělat, bylo opakovat jméno místa a doufat, že to bude stačit k tomu, aby se tam opravdu dostal. Bolest z jizvy jím pronikala, tíha skřeta ho táhla dolů, cítil jak mu čepel Nebelvírova meče naráží do zad. Dobbyho ruka se v jeho dlani cukala, nevěděl, zda se skřítek snaží převzít velení, odtáhnout je správným směrem, tak se mu snažil stiskem ruky dát najevo, že takhle je to v pořádku...
Najednou narazili na pevnou zem a ucítili slaný vzduch. Harry padl na kolena, vymanil se z Dobbyho sevření a pokusil se Griphooka šetrně položit na zem.
"Jsi v pořádku?" zeptal se, protože se skřet nehýbal, ale Griphook jen zakňoural.
Harry se rozhlédl po temnotě, která je obklopovala. Vypadalo to, že chatrč je od nich vzdálená jen malý kousek cesty, měl dokonce pocit, že ve světle hvězd před ní zahlédl nějaký pohyb.
"Dobby, je to Škeblová chajda?"zašeptal a v ruce svíral dvě hůlky, které získal u Malfoyů, připravené k boji, kdyby bylo třeba. "Jsme tu správně? Dobby?"
Ohlédl se, skřítek stál ani ne půl metru od něj.
"DOBBY!"
Skřítek se trochu zakymácel, hvězdy se zaleskly v jeho doširoka otevřených, zářících očích. Oba pohlédli dolů na střenku stříbrného nože trčící ze skřítkovy zvedající se hrudi.
"Dobby, ne! POMOC!" Harry se rozkřičel směrem k chajdě, k lidem kteří se před ní pohybovali. "POMOC!"
Nevěděl, zda jsou to mudlové nebo kouzelníci, přátelé nebo nepřátelé, a bylo mu to jedno, viděl před sebou jen temný pramínek vytékající z rány. Dobby vstáhl k Harrymu ruce s prosebným pohledem. Harry ho zachytil a položil do chladné trávy.
"Dobby, ne, neumírej, neumírej!"
Skřítkovy oči se na něj upřely, rty se mu zachvěly, jak se snažil promluvit:
"Harry... Potter..."
Pak se malinko zachvěl a zůstal klidně ležet, jeho oči už nebyly ničím než velkými skleněnými koulemi, odrážely se v nich hvězdy, které už nemohl vidět.
Ohlédl se, skřítek stál ani ne půl metru od něj.
"DOBBY!"
Skřítek se trochu zakymácel, hvězdy se zaleskly v jeho doširoka otevřených, zářících očích. Oba pohlédli dolů na střenku stříbrného nože trčící ze skřítkovy zvedající se hrudi.
"Dobby, ne! POMOC!" Harry se rozkřičel směrem k chajdě, k lidem kteří se před ní pohybovali. "POMOC!"
Nevěděl, zda jsou to mudlové nebo kouzelníci, přátelé nebo nepřátelé, a bylo mu to jedno, viděl před sebou jen temný pramínek vytékající z rány. Dobby vstáhl k Harrymu ruce s prosebným pohledem. Harry ho zachytil a položil do chladné trávy.
"Dobby, ne, neumírej, neumírej!"
Skřítkovy oči se na něj upřely, rty se mu zachvěly, jak se snažil promluvit:
"Harry... Potter..."
Pak se malinko zachvěl a zůstal klidně ležet, jeho oči už nebyly ničím než velkými skleněnými koulemi, odrážely se v nich hvězdy, které už nemohl vidět.