Dobbyho enormní oči ve tvaru tenisových míčů byly doširoka otevřeny; třásl se od nohou až po špičky svých uší. Byl zpět v domě svých bývalých pánů, a bylo jasné, že je vyděšený.
"Harry Pottere," zapištěl co nejtišeji, "Dobby Vás přišel zachránit."
"Ale jak jsi…?"
Strašlivý řev dolehl k Harryho uším: Hermiona byla opět mučena. Zaměřil se na podstatné věci.
"Můžeš se přemístit z tohoto sklepa?" zeptal se Dobbyho. Ten kývl hlavou, uši se mu zatřásly.
"Můžeš s sebou vzít také lidi?"
Dobby opět přikývl.
"Dobře. Dobby, chci abys chytil Lenku, Deana, a pana Ollivandera a vzal je… vzal je k…"
"Billovi a Fleur," řekl Ron. "Jejich chata na okraji Tunworthu!"
Skřítek přikývl potřetí.
"A pak se vrať," řekl Harry. "Můžeš to udělat, Dobby?"
"Harry Pottere," zapištěl co nejtišeji, "Dobby Vás přišel zachránit."
"Ale jak jsi…?"
Strašlivý řev dolehl k Harryho uším: Hermiona byla opět mučena. Zaměřil se na podstatné věci.
"Můžeš se přemístit z tohoto sklepa?" zeptal se Dobbyho. Ten kývl hlavou, uši se mu zatřásly.
"Můžeš s sebou vzít také lidi?"
Dobby opět přikývl.
"Dobře. Dobby, chci abys chytil Lenku, Deana, a pana Ollivandera a vzal je… vzal je k…"
"Billovi a Fleur," řekl Ron. "Jejich chata na okraji Tunworthu!"
Skřítek přikývl potřetí.
"A pak se vrať," řekl Harry. "Můžeš to udělat, Dobby?"
"Samozřejmě, Harry Pottere," zapištěl domácí skřítek. Přispěchal k panu Ollivanderovi, který se zdál být stěží při vědomí. Vzal výrobce hůlek jednou rukou, druhou napřáhl k Lence a Deanovi. Ani jeden z nich se nepohnul.
"Harry, my ti chceme pomoct!" zašeptala Lenka.
"Nemůžeme vás tady nechat," řekl Dean.
"Jděte, oba! Uvidíme se u Billa a Fleur."
Když Harry mluvil, jeho jizva se rozbolela víc než předtím a několik vteřin shlížel dolů, avšak ne na výrobce hůlek, ale na jiného muže. Starého, vyzáblého, ale opovržlivě se smějícího.
"Tak mě tedy zabij, Voldemorte, já uvítám smrt! Ale moje smrt ti nepřinese, co hledáš… Je mnoho věcí, které nechápeš…"
Cítíl Voldemortův hněv, ale když Hermiona opět zakřičela, vrátil se odtamtud, zpět do sklepa a k hrůze, kterou zrovna zažíval on.
"Jděte!" zapřísahal Lenku a Deana. "Jděte! Půjdeme po vás, prostě jděte!"
Chytili se napřažených prstů domácího skřítka. Opět se ozvalo hlasité prásk a Dobby, Lenka, Dean a Ollivander zmizeli.
"Co to bylo?" zakřičel Lucius Malfoy nad nimi. "Slyšeli jste to? Co to bylo ve sklepě za hluk?"
Harry a Ron na sebe okamžik zírali.
"Draco… ne, zavolej Červíčka! Ať tam jde a zkontroluje to!"
Kroky nahoře prošly přes místnost a pak bylo ticho. Harry věděl, že lidé nahoře čekali na další hluk ze sklepení.
"Musíme ho zkusit odzbrojit," zašeptal Ronovi. Neměli na výběr: V okamžik, kdy by někdo vstoupil do místnosti a viděl, že tři vězni chybí, by byli ztraceni. "Nech svítit světla," dodal Harry a když zaslechli za dveřmi kroky, couvli ke zdi na protější straně.
"Ustupte," slyšeli Červíčkův hlas. "Odstupte od dveří. Jdu dovnitř."
Dveře se rozletěly. Zlomek vteřiny zíral Červíček na zdánlivě prázdnou celu osvícenou světlem ze tří miniaturních sluncí. Pak na něj Harry a Ron skočili. Ron chytil Červíčkovu ruku s hůlkou a namířil ji nahoru. Harry mu dal ruku přes pusu a utlumil tak jeho hlas. Tiše bojovali: Červíčkova hůlka vysílala jiskry; jeho stříbrná ruka chytila Harryho kolem krku.
"Co se děje, Červíčku?" zavolal Lucius Malfoy seshora.
"Nic!" zakřičel Ron a imitoval přitom Červíčkův sípavý hlas. "Všechno v pořádku!"
Harry mohl stěží dýchat.
"Ty se mě chystáš zabít?" Harry se dusil, avšak dál se pokoušel sundat stříbrné prsty. "Potom, co jsem ušetřil tvůj život? Dlužíš mi, Červíčku."
Stříbrné prsty povolily. Harry to nečekal: Užasle se uvolnil a dál držel ruku přes Červíčkova ústa. Viděl, že jeho malá vodnatá očka byla rozšířena strachem a překvapením: Zdálo se, že je stejně překvapen tím, co udělala jeho ruka v ten kraťoučký okamžik z milosrdnosti, kterou projevil, a bojoval dál ještě více, aby odčinil onu chvilku slabosti.
"To by bylo," zašeptal Ron a vytrhl Červíčkovi hůlku z jeho druhé ruky.
Bez hůlky a bez pomoci, Pettigrewovy zorničky se rozšířily strachem. Jeho oči sklouzly z Harryho tváře na něco jiného. Jeho vlastní stříbrné prsty se neúprosně blížily k jeho vlastnímu hrdlu.
"Ne…"
Aniž by se Harry nad tím zamyslel, pokusil se jeho ruku stáhnout zpět, ale nedala se zastavit. Stříbrná pomůcka, kterou dal Voldemort svému nejvíce zbabělému služebníkovi, se obrátila proti svému neozbrojenému a neužitečnému majiteli; Pettigrew platil za svou váhavost, za svou chvilku slabosti; byl škrcen před jejich očima.
"Ne!"
Ron také uvolnil Červíčka a spolu se pokusili uvolnit stříbrné prsty kolem Červíčkova krku, ale nebylo to k ničemu. Pettigrew již modral.
"Relashio!" řekl Ron a zamířil hůlku na stříbrnou ruku, avšak nic se nestalo; Pettigrew dopadl na kolena a ve stejný okamžik Hermiona opět srdceryvně vykřikla. Červíčkovy oči se v purpurové tváři protočily; naposledy se zaškubal a přestal se pohybovat.
Harry a Ron se na sebe podívali. Červíčkovo tělo nechali ležet za sebou a běželi nahoru po schodech vedoucích do salonu. Opatrně pokračovali, dokud nedorazili k pootevřeným dveřím. Nyní jasně viděli Bellatrix, která shlížela na Griphooka držícího Nebelvírův meč ve svých rukou. Hermiona ležela u Bellatrixiných nohou. Sotva se hýbala.
"Takže?" řekla Bellatrix Griphookovi. "Je to ten pravý meč?"
Harry čekal, zadržel dech, a bojoval proti bolesti v jizvě.
"Ne," odpověděl Griphook. "Je falešný."
"Jste si jistý?" zalapala po dechu Bellatrix. "Úplně jistý?"
"Ano," řekl skřet.
Po tváři se jí rozlila úleva, veškeré napětí vyprchalo.
"Dobře," řekla a nedbalým máchnutím hůlkou vytvořila další hluboký zářez ve skřetově tváři. Ten padl s řevem na zem. Odkopla ho stranou. "A teď," řekla hlasem, z něhož čišel triumf, "zavoláme Temného pána!"
Vyhrnula si rukáv a ukazováčkem se dotkla Temného znamení.
V ten okamžik měl Harry pocit, jako by mu jizva znovu explodovala. Vše okolo něho zmizelo. Byl Voldemort a kostnatý čaroděj před ním se bezzubě smál; byl rozzuřen vyrušením, které pocítil - varoval je, řekl jim, aby jej volali jedině kvůli Potterovi. Jestli se pletli…
"To mě raději zabij!" vykřikl starý muž. "Protože ty nevyhraješ, nemůžeš vyhrát! Ta hůlka nikdy nebude tvoje, rozumíš? Nikdy!"
Voldemortova zuřivost se zlomila, výbuchy zeleného světla zaplnily vězeňskou celu, křehké staříkovo tělo bylo vyzvednuto z tvrdého lůžka, potom mrštěno bez života zpět a Voldemort se vrátil k oknu, jen stěží dokázal opanovat svůj vztek. Jestli nemají opravdu dobrý důvod k tomu, že ho přivolali, pocítí jeho hněv...
"Myslím," bylo slyšet Bellatrixin hlas, "že teď se můžeme zbavit té mudlovské šmejdky. Šedohřbete, vem si ji, jestli chceš."
"NÉÉÉÉ!"
Ron vrazil do pokoje, Bellatrix se v úžasu ohlédla, zamířila hůlku na Rona místo, aby...
"Expeliarmus!" zařval Ron a ukázal na ní Červíčkovu hůlku, zatímco její vylétla do vzduchu, takže se jí mohl zmocnit Harry, který sprintoval za Ronem.
"Co se děje, Červíčku?" zavolal Lucius Malfoy seshora.
"Nic!" zakřičel Ron a imitoval přitom Červíčkův sípavý hlas. "Všechno v pořádku!"
Harry mohl stěží dýchat.
"Ty se mě chystáš zabít?" Harry se dusil, avšak dál se pokoušel sundat stříbrné prsty. "Potom, co jsem ušetřil tvůj život? Dlužíš mi, Červíčku."
Stříbrné prsty povolily. Harry to nečekal: Užasle se uvolnil a dál držel ruku přes Červíčkova ústa. Viděl, že jeho malá vodnatá očka byla rozšířena strachem a překvapením: Zdálo se, že je stejně překvapen tím, co udělala jeho ruka v ten kraťoučký okamžik z milosrdnosti, kterou projevil, a bojoval dál ještě více, aby odčinil onu chvilku slabosti.
"To by bylo," zašeptal Ron a vytrhl Červíčkovi hůlku z jeho druhé ruky.
Bez hůlky a bez pomoci, Pettigrewovy zorničky se rozšířily strachem. Jeho oči sklouzly z Harryho tváře na něco jiného. Jeho vlastní stříbrné prsty se neúprosně blížily k jeho vlastnímu hrdlu.
"Ne…"
Aniž by se Harry nad tím zamyslel, pokusil se jeho ruku stáhnout zpět, ale nedala se zastavit. Stříbrná pomůcka, kterou dal Voldemort svému nejvíce zbabělému služebníkovi, se obrátila proti svému neozbrojenému a neužitečnému majiteli; Pettigrew platil za svou váhavost, za svou chvilku slabosti; byl škrcen před jejich očima.
"Ne!"
Ron také uvolnil Červíčka a spolu se pokusili uvolnit stříbrné prsty kolem Červíčkova krku, ale nebylo to k ničemu. Pettigrew již modral.
"Relashio!" řekl Ron a zamířil hůlku na stříbrnou ruku, avšak nic se nestalo; Pettigrew dopadl na kolena a ve stejný okamžik Hermiona opět srdceryvně vykřikla. Červíčkovy oči se v purpurové tváři protočily; naposledy se zaškubal a přestal se pohybovat.
Harry a Ron se na sebe podívali. Červíčkovo tělo nechali ležet za sebou a běželi nahoru po schodech vedoucích do salonu. Opatrně pokračovali, dokud nedorazili k pootevřeným dveřím. Nyní jasně viděli Bellatrix, která shlížela na Griphooka držícího Nebelvírův meč ve svých rukou. Hermiona ležela u Bellatrixiných nohou. Sotva se hýbala.
"Takže?" řekla Bellatrix Griphookovi. "Je to ten pravý meč?"
Harry čekal, zadržel dech, a bojoval proti bolesti v jizvě.
"Ne," odpověděl Griphook. "Je falešný."
"Jste si jistý?" zalapala po dechu Bellatrix. "Úplně jistý?"
"Ano," řekl skřet.
Po tváři se jí rozlila úleva, veškeré napětí vyprchalo.
"Dobře," řekla a nedbalým máchnutím hůlkou vytvořila další hluboký zářez ve skřetově tváři. Ten padl s řevem na zem. Odkopla ho stranou. "A teď," řekla hlasem, z něhož čišel triumf, "zavoláme Temného pána!"
Vyhrnula si rukáv a ukazováčkem se dotkla Temného znamení.
V ten okamžik měl Harry pocit, jako by mu jizva znovu explodovala. Vše okolo něho zmizelo. Byl Voldemort a kostnatý čaroděj před ním se bezzubě smál; byl rozzuřen vyrušením, které pocítil - varoval je, řekl jim, aby jej volali jedině kvůli Potterovi. Jestli se pletli…
"To mě raději zabij!" vykřikl starý muž. "Protože ty nevyhraješ, nemůžeš vyhrát! Ta hůlka nikdy nebude tvoje, rozumíš? Nikdy!"
Voldemortova zuřivost se zlomila, výbuchy zeleného světla zaplnily vězeňskou celu, křehké staříkovo tělo bylo vyzvednuto z tvrdého lůžka, potom mrštěno bez života zpět a Voldemort se vrátil k oknu, jen stěží dokázal opanovat svůj vztek. Jestli nemají opravdu dobrý důvod k tomu, že ho přivolali, pocítí jeho hněv...
"Myslím," bylo slyšet Bellatrixin hlas, "že teď se můžeme zbavit té mudlovské šmejdky. Šedohřbete, vem si ji, jestli chceš."
"NÉÉÉÉ!"
Ron vrazil do pokoje, Bellatrix se v úžasu ohlédla, zamířila hůlku na Rona místo, aby...
"Expeliarmus!" zařval Ron a ukázal na ní Červíčkovu hůlku, zatímco její vylétla do vzduchu, takže se jí mohl zmocnit Harry, který sprintoval za Ronem.
Lucius, Narcissa, Draco a Šedohřbet se otočili, Harry vykřikl "Mdloby na tebe!" a Lucius Malfoy se zhroutil, zasažen do hrudi. Proudy světla vytryskly z Dracovy, Narcissiny a Šedohřbetovy hůlky, Harry sebou praštil na zem a odkutálel se za pohovku, aby se jim vyhnul.
"STŮJTE, NEBO ZEMŘE!"
Těžce oddychujíc, nakoukl Harry přes okraj pohovky. Bellatrix držela Hermionu, která se zdála být v bezvědomí, malou stříbrnou dýku jí tiskla k hrdlu.
"Odhoďte hůlky," zašeptala, "odhoďte je, nebo uvidíte, jak moc špinavá ta její krev ve skutečnosti je!"
Ron stál bez hnutí a svíral Červíčkovu hůlku. Harry se vztyčil a Bellatrixinu měl stále v ruce.
"Řekla jsem, odhoďte je!" zavřískla a přitiskla čepel ještě těsněji k Hermionině krku, Harry viděl, jak se objevilo několik kapek krve.
"Dobrá!" vykřikl a upustil Bellatrixinu hůlku k nohám, Ron udělal totéž s Červíčkovou. Oba zvedli ruce vzhůru.
"STŮJTE, NEBO ZEMŘE!"
Těžce oddychujíc, nakoukl Harry přes okraj pohovky. Bellatrix držela Hermionu, která se zdála být v bezvědomí, malou stříbrnou dýku jí tiskla k hrdlu.
"Odhoďte hůlky," zašeptala, "odhoďte je, nebo uvidíte, jak moc špinavá ta její krev ve skutečnosti je!"
Ron stál bez hnutí a svíral Červíčkovu hůlku. Harry se vztyčil a Bellatrixinu měl stále v ruce.
"Řekla jsem, odhoďte je!" zavřískla a přitiskla čepel ještě těsněji k Hermionině krku, Harry viděl, jak se objevilo několik kapek krve.
"Dobrá!" vykřikl a upustil Bellatrixinu hůlku k nohám, Ron udělal totéž s Červíčkovou. Oba zvedli ruce vzhůru.
super