Harry upadl na trávu, těžce si oddychnul a okamžitě se vydrápal zpátky nahoru. Vypadalo to, že přistáli do prachu na okraji pole. Hermiona již obíhala v kruhu okolo nich a mávala svou hůlkou.
"ProtegoTotalum … Salvio Hexia …"
"Ten proradný, starý příživník," funěl Ron, objevil se z pod neviditelného pláště a hodil ho Harrymu. "Hermiono, ty jsi genius, úplný genius. Nemůžu uvěřit, že jsme se z toho dostali."
"Cave Inimicum…Neříkala jsem, že to byl jednorožcův roh, neříkala jsem mu to? A teď je jeho dům rozpadlý!"
"Posloužil mu dobře," řekl Ron a prohlížel si své roztrhané džíny a zářezy na nohou.
"Co si myslíš, že mu udělají?"
"Doufám, že ho nezabili!" naříkala Hermiona, "proto jsem chtěla, aby Smrtijedi zahlédli Harryho ještě než zmizel. Poznali tak, že jim Xenophilius nelhal!"
"A proč jsi mě přesto schovávala?" zeptal se Ron.
"Ty máš být v posteli s kropenatkou, Rone! Unesli Lenku, protože její otec podporoval Harryho! Co by se stalo tvé rodině, kdyby věděli, že jsi s ním?"
"Ale co tvoje máma a táta?"
"Jsou v Austrálii," řekla Hermiona. "Měli by být v pořádku. Nic neví."
"Jsi génius," opakoval Ron s úctou.
"Jo, to jsi, Hermiono," horlivě souhlasil Harry. "Nevím, co bychom bez tebe dělali."
Zazářila, ale najednou zvážnila.
"A co Lenka?"
"No, jestli říkali pravdu, tak je pořád na živu ---," začal Ron.
"Neříkej to, neříkej to!" zakňučela Hermiona. "Musí být na živu, musí!"
"Tak to předpokládám, že bude v Azkabanu," řekl Ron. "Jestliže přežije toto místo....mnozí ne…"
"Přežije," řekl Harry. Nesnesl pomyšlení na jinou možnost.
"Lenka je silná, silnější, než by sis myslel. Nejspíš učí své spoluvězně o stachopudech a škrknách."
"Doufám, že máš pravdu," řekla Hermiona. Rukou si zakryla oči. "Je mi tak líto Xenophilia, kdyby -"
"---kdyby se nás právě nepokusil prodat Smrtijedům," dokončil Ron.
Postavili si stan, vlezli dovnitř a Ron jim uvařil čaj. Po tom, jak těsně vyvázli, se jim toto studené a zatuchlé místo zdálo jako domov: bezpečné, známé a přátelské.
"Proč jsme sem chodili?" povzdechla si Hermiona po několikaminutovém tichu.
"Měl jsi pravdu, Harry, byl to Godrikův důl úplně od začátku, naprosté plýtvání časem!
Relikvie Smrti…taková blbost…ačkoliv vlastně," vypadalo, že ji něco náhle napadlo, "mohl si to vymyslet, ne? Nejspíš sám vůbec nevěří na Relikvie Smrti a chtěl nás jenom zdržet, než přijdou Smrtijedi!"
"To si nemyslím," řekl Ron. "Je zatraceně těžké vymýšlet si něco, když jsi ve stresu, těžší než si myslíš. Zjistil jsem to, když mě bandita chytil. Bylo mnohem jednodušší předstírat, že jsem Stan, protože jsem o něm něco málo věděl, než kdybych si vymýšlel celou novou osobu. Starý Láskorád byl pod silným tlakem, když se snažil zajistit, abychom se nehnuly z místa. Počítám s tím, že nám řekl pravdu a nebo to, o čem si myslel, že pravda je, abychom s ním pokračovali v rozhovoru."
"No, domnívám se, že na tom nezáleží," povzdechla si Hermiona. "I kdyby byl upřímný, nikdy za celý svůj život jsem neslyšela takový nesmysl."
"Počkej přece," řekl Ron. "Tajemná komnata měla být taky jen pověst, že?"
"Ale Relikvie Smrti nemohou existovat, Rone!"
"To ty pořád říkáš, ale jedna z nich může," řekl Ron. "Harryho neviditelný plášť ---"
"Příběh tří bratrů je jenom pohádka," řekla Hermiona rozhodně. "Pohádka o tom, jak se lidé bojí smrti. Jestli zůstat naživu je tak snadné, jako se skrýt pod neviditelný plášť, tak už máme vše, co potřebujeme!"
"Nevím. Mohlo by to být něco s neporazitelnou hůlkou," řekl Harry a otáčel trnkovou hůlkou, kterou tak neměl rád, ve svých prstech.
"Žádná taková věc není, Harry!"
"Říkala jsi, že je spousta hůlek --- Smrtící hůlka nebo jak tomu říkají---"
"Dobře, i když si chceš dělat srandu, že prastará hůlka je skutečná, tak co ten
životodárný kámen?" naznačila prsty uvozovky kolem tohoto názvu a tón jejího hlasu byl sarkastický. "Žádná kouzla nemohou vzkřísit mrtvé, tak je to!"
"Když se má hůlka spojila s tou Ty-Víš-Koho, objevili se máma a táta…a Cedric…"
"Ale oni nevstali skutečně z mrtvých, že?" řekla Hermiona. "Tyhle ---vybledlé napodobeniny nejsou to samé, jako když někoho doopravdy oživíš."
"Ale ta dívka z příběhu se ve skutečnosti nevrátila, ne? Příběh říká, že jakmile je někdo mrtvý, patří k mrtvým. Ale ten druhý bratr ji stále viděl a mluvil s ní, že? Dokonce s ní nějaký čas žil…"
V Hermionině výrazu uviděl znepokojení a ještě něco hůře rozpoznatelného.
Jak se podívala na Rona, Harry si uvědomil, že to byl strach: vyděsil ji svým povídáním o životě s mrtvými.
"Takže o tom chlápkovi Paverellovi, který je pohřben v Godrikově dole," řekl spěšně, snažil se, aby to znělo normálně pevně, "o něm nic nevíš, ne?"
"Ne," odpověděla, změna tématu jí pomohla. "Po tom, co jsem viděla tu značku na jeho hrobě, jsem si vyhledala, jestli byl slavný nebo udělal něco důležitého, jistě bude v jedné z našich knih. Jediné místo, kde se mi podařilo nalézt jméno 'Peverell', je Přirozená ušlechtilost: Kouzelnický rodokmen. Půjčila jsem si ji od Krátury,"
vysvětlila, když Ron povytáhl obočí. "Je to seznam čistokrevných rodin, které vymřely po mužské linii. Zřejmě byli Paverellovi jedni z těch, kteří zmizeli nejdříve."
"Vymřeli v mužské linii?" opakoval Ron.
"To znamená, že jejich jméno zaniklo," řekla Hermiona, "již před stoletími v případě Peverellových. Pořád mohli mít potomky, ale ti by se jmenovali nějak jinak."
A najednou, při zvuku toho jména "Peverell", Harrymu v paměti vysvitlo: špinavý starý muž, který se oháněl před obličejem ministerského úředníka ošklivým prstenem a hlasitě křičel,
"Rolvoj Gaunt!"
"ProtegoTotalum … Salvio Hexia …"
"Ten proradný, starý příživník," funěl Ron, objevil se z pod neviditelného pláště a hodil ho Harrymu. "Hermiono, ty jsi genius, úplný genius. Nemůžu uvěřit, že jsme se z toho dostali."
"Cave Inimicum…Neříkala jsem, že to byl jednorožcův roh, neříkala jsem mu to? A teď je jeho dům rozpadlý!"
"Posloužil mu dobře," řekl Ron a prohlížel si své roztrhané džíny a zářezy na nohou.
"Co si myslíš, že mu udělají?"
"Doufám, že ho nezabili!" naříkala Hermiona, "proto jsem chtěla, aby Smrtijedi zahlédli Harryho ještě než zmizel. Poznali tak, že jim Xenophilius nelhal!"
"A proč jsi mě přesto schovávala?" zeptal se Ron.
"Ty máš být v posteli s kropenatkou, Rone! Unesli Lenku, protože její otec podporoval Harryho! Co by se stalo tvé rodině, kdyby věděli, že jsi s ním?"
"Ale co tvoje máma a táta?"
"Jsou v Austrálii," řekla Hermiona. "Měli by být v pořádku. Nic neví."
"Jsi génius," opakoval Ron s úctou.
"Jo, to jsi, Hermiono," horlivě souhlasil Harry. "Nevím, co bychom bez tebe dělali."
Zazářila, ale najednou zvážnila.
"A co Lenka?"
"No, jestli říkali pravdu, tak je pořád na živu ---," začal Ron.
"Neříkej to, neříkej to!" zakňučela Hermiona. "Musí být na živu, musí!"
"Tak to předpokládám, že bude v Azkabanu," řekl Ron. "Jestliže přežije toto místo....mnozí ne…"
"Přežije," řekl Harry. Nesnesl pomyšlení na jinou možnost.
"Lenka je silná, silnější, než by sis myslel. Nejspíš učí své spoluvězně o stachopudech a škrknách."
"Doufám, že máš pravdu," řekla Hermiona. Rukou si zakryla oči. "Je mi tak líto Xenophilia, kdyby -"
"---kdyby se nás právě nepokusil prodat Smrtijedům," dokončil Ron.
Postavili si stan, vlezli dovnitř a Ron jim uvařil čaj. Po tom, jak těsně vyvázli, se jim toto studené a zatuchlé místo zdálo jako domov: bezpečné, známé a přátelské.
"Proč jsme sem chodili?" povzdechla si Hermiona po několikaminutovém tichu.
"Měl jsi pravdu, Harry, byl to Godrikův důl úplně od začátku, naprosté plýtvání časem!
Relikvie Smrti…taková blbost…ačkoliv vlastně," vypadalo, že ji něco náhle napadlo, "mohl si to vymyslet, ne? Nejspíš sám vůbec nevěří na Relikvie Smrti a chtěl nás jenom zdržet, než přijdou Smrtijedi!"
"To si nemyslím," řekl Ron. "Je zatraceně těžké vymýšlet si něco, když jsi ve stresu, těžší než si myslíš. Zjistil jsem to, když mě bandita chytil. Bylo mnohem jednodušší předstírat, že jsem Stan, protože jsem o něm něco málo věděl, než kdybych si vymýšlel celou novou osobu. Starý Láskorád byl pod silným tlakem, když se snažil zajistit, abychom se nehnuly z místa. Počítám s tím, že nám řekl pravdu a nebo to, o čem si myslel, že pravda je, abychom s ním pokračovali v rozhovoru."
"No, domnívám se, že na tom nezáleží," povzdechla si Hermiona. "I kdyby byl upřímný, nikdy za celý svůj život jsem neslyšela takový nesmysl."
"Počkej přece," řekl Ron. "Tajemná komnata měla být taky jen pověst, že?"
"Ale Relikvie Smrti nemohou existovat, Rone!"
"To ty pořád říkáš, ale jedna z nich může," řekl Ron. "Harryho neviditelný plášť ---"
"Příběh tří bratrů je jenom pohádka," řekla Hermiona rozhodně. "Pohádka o tom, jak se lidé bojí smrti. Jestli zůstat naživu je tak snadné, jako se skrýt pod neviditelný plášť, tak už máme vše, co potřebujeme!"
"Nevím. Mohlo by to být něco s neporazitelnou hůlkou," řekl Harry a otáčel trnkovou hůlkou, kterou tak neměl rád, ve svých prstech.
"Žádná taková věc není, Harry!"
"Říkala jsi, že je spousta hůlek --- Smrtící hůlka nebo jak tomu říkají---"
"Dobře, i když si chceš dělat srandu, že prastará hůlka je skutečná, tak co ten
životodárný kámen?" naznačila prsty uvozovky kolem tohoto názvu a tón jejího hlasu byl sarkastický. "Žádná kouzla nemohou vzkřísit mrtvé, tak je to!"
"Když se má hůlka spojila s tou Ty-Víš-Koho, objevili se máma a táta…a Cedric…"
"Ale oni nevstali skutečně z mrtvých, že?" řekla Hermiona. "Tyhle ---vybledlé napodobeniny nejsou to samé, jako když někoho doopravdy oživíš."
"Ale ta dívka z příběhu se ve skutečnosti nevrátila, ne? Příběh říká, že jakmile je někdo mrtvý, patří k mrtvým. Ale ten druhý bratr ji stále viděl a mluvil s ní, že? Dokonce s ní nějaký čas žil…"
V Hermionině výrazu uviděl znepokojení a ještě něco hůře rozpoznatelného.
Jak se podívala na Rona, Harry si uvědomil, že to byl strach: vyděsil ji svým povídáním o životě s mrtvými.
"Takže o tom chlápkovi Paverellovi, který je pohřben v Godrikově dole," řekl spěšně, snažil se, aby to znělo normálně pevně, "o něm nic nevíš, ne?"
"Ne," odpověděla, změna tématu jí pomohla. "Po tom, co jsem viděla tu značku na jeho hrobě, jsem si vyhledala, jestli byl slavný nebo udělal něco důležitého, jistě bude v jedné z našich knih. Jediné místo, kde se mi podařilo nalézt jméno 'Peverell', je Přirozená ušlechtilost: Kouzelnický rodokmen. Půjčila jsem si ji od Krátury,"
vysvětlila, když Ron povytáhl obočí. "Je to seznam čistokrevných rodin, které vymřely po mužské linii. Zřejmě byli Paverellovi jedni z těch, kteří zmizeli nejdříve."
"Vymřeli v mužské linii?" opakoval Ron.
"To znamená, že jejich jméno zaniklo," řekla Hermiona, "již před stoletími v případě Peverellových. Pořád mohli mít potomky, ale ti by se jmenovali nějak jinak."
A najednou, při zvuku toho jména "Peverell", Harrymu v paměti vysvitlo: špinavý starý muž, který se oháněl před obličejem ministerského úředníka ošklivým prstenem a hlasitě křičel,
"Rolvoj Gaunt!"
"Prosím?" řekli Ron a Hermiona najednou.
"Rolvoj Gaunt! Dědeček Ty-Víš-Koho! V myslánce! S Brumbálem! Rolvoj Gaunt říkal, že pocházel od Peverellových!"
Ron a Hermiona vypadali ohromeně.
"Ten prsten, ten prsten, který se stal viteálem, Rolvoj Gaunt řekl, že je na něm erb
Peverellových! Viděl jsem, jak s ním mává před obličejem chlápka z ministerstva, skoro mu ho strčil do nosu!"
"Erb Paverellových?" řekla ostře Hermiona. "Viděl jsi, jak to vypadá?"
"Moc ne," řekl Harry a snažil se vzpomenout si. "Nebylo na tom nic fantastického, co bych mohl vidět; možná pár škrábanců. Zblízka jsem ho doopravdy viděl jenom potom, co byl rozbit."
Harry viděl, že mu Hermiona porozuměla, když najednou rozšířila oči. Ron užasle hleděl z jednoho na druhého.
"Hrome…Domníváš se, že to zase byl ten znak? Znak relikvií?"
"Proč ne," řekl Harry vzrušeně, "Rolvoj Gaunt byl ignorantský měšťák, který žil jako prase a jediné, o co se staral, byl jeho původ. Jestli byl ten prsten předáván po století, nemusel vědět, co to ve skutečnosti je. V tom domě nebyly žádné knihy a věřte mi, že on nebyl ten typ, co čte příběhy pro děti. Zamiloval si pomyšlení, že ty škrábance na kameni jsou erbem, jak tím byl zaujatý, protože mít čistou krev tě udělá prakticky královským."
"Ano…to je všechno velice zajímavé," řekla opatrně Hermiona, "ale Harry, jestli si myslíš, co já si myslím, že si myslíš ---"
"No, proč ne? Proč ne?" řekl Harry, opouštěje opatrnost. "Byl to kámen, ne?" Podíval se na Rona a hledal u něj podporu. "Co když to byl životodárný kámen?"
Ron otevřel pusu.
"Hrome--- Ale bude to pořád fungovat, když ho Brumbál rozbil --- ?"
"Fungovat? Fungovat? Rone, on nikdy nefungoval! Žádná taková věc jako životodárný kámen neexistuje!"
Hermiona vyskočila na nohy, vypadala popuzeně a naštvaně. "Harry, ty se snažíš všechno napasovat do té povídačky o relikviích ---"
"Napasovat?" opakoval. "Hermiono, ono to pasuje samo! Vím, že znak relikvií byl na tom kameni! Gaunt řekl, že pochází z Peverellových!"
"Před minutou jsi nám řekl, že jsi nikdy pořádně tu značku na kameni neviděl!"
"Kde si myslíš, že je ten prsten teď?" zeptal se Ron Harryho. "Co s ním Brumbál udělal poté, co ho rozevřel?"
Ale Harryho představivost běžela kupředu, daleko za tu Ronovu a Hermioninu…
Tři předměty, nebo relikvie, které spolu dohromady udělají ze svého majitele pána Smrti…Pána…Přemožitele…Vítěze…Poslední nepřítel, který má být zničen, je smrt.
A on, majitele všech tří relikvií, se postaví Voldemortovi, jehož viteály se jí nemohou rovnat…Ani jeden nemůže žít, dokud je ten druhý naživu…Byla toto odpověď? Relikvie proti viteálům? Je zde možnost, po tom všem, zajistit, že to bude on, kdo triumfuje? Kdyby byl pánem Relikvií Smrti, byl by zachráněn?
"Harry?"
Ale Harry ji stěží uslyšel. Vytáhl neviditelný plášť a nechal ho klouzat mezi prsty, látka vláčná jako voda, lehká jako vzduch. Nikdy neviděl nic podobného za svých sedm let v kouzelnickém světě. Plášť byl přesně takový, jak ho Xenophilius popsal. Plášť skutečně a opravdově poskytoval svému nositeli neviditelnost, trval navěky a nabízel mu stálé, neproniknutelné utajení, ať na něj bylo sesláno jakékoliv kouzlo…
A pak si s vyjeknutím vzpomněl-
"Brumbál měl můj plášť tu noc, kdy zemřeli mí rodiče!"
Třásl se mu hlas a cítil, jak se mu hrne krev do obličeje, ale nestaral se o to.
"Moje máma řekla Siriusovi, že si Brumbál plášť vypůjčil! Tak proto! Chtěl ho prozkoumat, protože si myslel, že je to třetí relikvie! Ignotus Peverell je pochován v Godrikově dole…"
Harry chodil naslepo kolem stanu, Cítil, že se kolem něho otevírají skvělé nové výhledy. "Je to můj předek. Pocházím z třetího z bratrů! Všechno to dává smysl!"
Cítil se vyzbrojený svou jistotou, svou vírou v relikvie, jakoby pouhá myšlenka na jejich vlastnictví mu poskytovala ochranu, cítil se šťastný a vrátil se k ostatním dvěma.
"Harry," řekla opět Hermiona, ale on byl příliš zaměstnaný otevíráním váčku, který měl kolem krku. Ruce se mu silně třásly.
"Přečti si to," řekl a strčil jí matčin dopis do ruky. "Přečti si to! Brumbál měl plášť, Hermiono! Na co jiného by ho chtěl? Nepotřeboval plášť, mohl vykonat zastírací kouzlo tak silné, že by byl naprosto neviditelný!"
Něco spadlo na zem, zatřpytilo se a zakutálelo se pod židli: Když vyndával dopis, vypadla mu i zlatonka. Sklonil se, aby ji zvedl. A pak, právě načatý pramen báječných objevů ho překvapil dalším darem, šok a údiv v něm vybuchly a on zakřičel.
"JE TADY! Ponechal mi ten prsten - je v té zlatonce!"
"Ty --- myslíš?"
Nemohl pochopit, proč to Rona zarazilo. Bylo to tak zřejmé, bylo mu to jasné. Všechno to pasovalo, všechno…jeho plášť byl třetí relikvií, a až přijde na to, jak otevřít zlatonku, bude mít druhou, a poslední co potřebuje, je nají první relikvii, starodávnou hůlku, a potom ---
Jako by opona padla na osvětlené jeviště: Všechno jeho vzrušení, všechny jeho naděje a štěstí byli naráz uhašeny, postával sám ve tmě a to skvělé kouzlo bylo pryč.