close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15.kapitola - Skřetí pomsta 3.část

12. ledna 2008 v 13:06 | Niki |  Harry Potter a Relikvie smrti
"Brumbálův portrét - nemohl bys ho sem přivést s sebou, do svého obrazu?"

Phineas Nigellus se otočil směrem, odkud zněl Harryho hlas.

"Očividně nejen mudlovští šmejdi jsou ignoranti, Pottere. Portréty v Bradavicích mohou mezi sebou cestovat, ale nemohou pryč z hradu, s výjimkou návštěv obrazů jich samotných jinde. Brumbál sem se mnou nemůže, a po tom, co jste mi tu provedli, vás mohu ujistit, že ani já vás již znovu nenavštívím!"

Harry sklíčeně sledoval Phineasovy další pokusy opustit obraz.

"Profesore Blacku," řekla Hermiona, "nemohl byste nám říci, kdy naposledy byl meč vyndán z vitríny? Myslím předtím, než ho ukradla Ginny."

Phineas si netrpělivě odfrkl.

"Myslím, že naposledy jsem viděl Nebelvírův meč vyndaný když jej profesor Brumbál použil, aby se dostal do nějakého prstenu."

Hermiona se podívala po Harrym. Ani jeden z nich se neodvažoval před Phineasem Nigellem Blackem, který se opět pokoušel dostat k východu, říkat cokoli dalšího.

"Takže dobrou noc vám všem," řekl trochu jízlivě a začal opouštět obraz.

Ještě než úplně zmizel, Harry náhle vykřikl, "Počkejte! Řeknete Snapeovi, že jste nás viděl?"

Oslepená hlava Phinease Nigella se vrátila do obrazu.

"Profesor Snape má mnohem důležitější věci na starosti. Dobrou noc, Pottere!"

S těmito slovy zmizel úplně a nenechal za sebou nic, kromě temného obzoru.


"Harry!" vykřikla Hermiona.

"Já vím!" zvolal Harry.

Začal máchat rukama ve vzduchu, protože se nemohl ovládat. To bylo mnohem více než čekal. Chodil sem a tam po stanu a měl pocit jako by mohl uběhnout míli. Už ani necítil hlad. Hermiona uklidila obraz Phinease Nigella zpět do batohu, rychle jej zadělala, odhodila do rohu a s rozzářeným výrazem pohlédla na Harryho.

"Ten meč dokáže zničit viteály! Skřetí čepele vstřebají jen to, co je posílí - Harry, ten meč je nasáklý baziliščím jedem!"

"A Brumbál mi ho nedal, protože ho stále ještě potřeboval, chtěl ho použít na ten medailon…"

"… a musel si uvědomit, že by ti nedovolili si ho nechat podle jeho poslední vůle…"

"… takže vyrobil kopii…"

"… a falešný meč vložil do vitríny…."

"… a ten skutečný nechal… kde?"

Dívali se jeden na druhého a Harry cítil, že odpověď neviditelně plula ve vzduchu nad nimi, na dosah ruky. Proč mu to Brumbál neřekl? Nebo snad řekl, ale Harry si to neuvědomoval?

"Přemýšlej!" zašeptala Hermiona. "Mysli! Kde by ho mohl nechat?"

"V Bradavicích ne," odpověděl Harry, který stále ještě pochodoval po místnosti.

"Někde v Prasinkách?" hádala Hermiona.

"Chroptící chýše?" řekl Harry. "Nikdo tam přeci nechodí."

"Ale Snape ví, jak se tam dostat, nebylo by to trochu riskantní?"

"Brumbál Snapeovi věřil," připomněl Harry.

"Ne dost na to, aby mu řekl, že vyměnil meče," řekla Hermiona.

"Jo, to je pravda!" odpověděl Harry a cítil se potěšen, že Brumbál Snapeovi přeci jen úplně nevěřil.

"Takže ukryl meč někde daleko od Prasinek, že? Co myslíš ty, Rone? Rone?"

Harry se rozhlédl. Na okamžik ho napadlo, že Ron opustil stan, ale pak si všiml, že leží ve stínu svého lůžka a má velice tvrdý výraz.

"Oh, vy jste si na mě vzpomněli?" řekl.
"Cože?"

Ron si odfrkl a díval se na spodek vrchní palandy. "Jen pokračujte, vy dva. Nenechte mě rušit vám zábavu."

Harry se zmateně podíval na Hermionu, ale ta jen zatřásla hlavou, očividně v koncích stejně, jako on.

"Co máš za problém?" zeptal se Harry.

"Problém? Žádný není," odpověděl Ron, stále odmítající se podívat do Harryho tváře. "Nic, co by tě mělo zajímat."
Bylo slyšet zvláštní klapání nad jejich hlavami, začínalo pršet.

"Takže ty nemáš problém?" nevěřil Harry. "Vyklop to."

Ron zahoupal svýma dlouhýma hohama a posadil se. Vypadal umíněně, což bylo pro něj neobvyklé.

"Jak chceš. Nečekej ode mě, že budu skákat kolem stanu a hledat ztracenou věc. Je to nesmysl, pokud si to neuvědomuješ."

"Neuvědomuješ?" opakoval Harry. "Neuvědomuješ?"

Kap, kap, kap. Déšť nyní padal více a silněji. Harry jakoby předpokládal, že něco podobného z Rona vypadne, ale že to bude takový dopad, to nečekal ani v nejmenším. Donutilo ho to mírně se zamyslet.

"Není fér, že zde nemám ani kousek svého života," řekl Ron. "Víš přece, že mám obvázanou paži a je mi zima a jsem hladový. Myslel jsem si, že po tolika týdnech hledání bychom něčeho mohli dosáhnout."

"Rone," řekla Hermiona tak tiše, že ji Ron přes padající a bubnující kapky deště stěží slyšel.

"Myslel jsem si, že víš, pro co ses to rozhodl."

"Jo, já taky."

"Takže kterou část jsi, zatímco putujeme, nečekal?"
Naštvanost se Harrymu vtírala pomalu do hlasu, ačkoli před tím se jen bránil.
"Myslel sis, že budeme nocovat v pětihvězdičkových hotelích? Že najdeme viteál každý den? Že se vrátíš k mamince do Vánoc?"

"Mysleli jsme si, že víš, co děláš!" křikl Ron a jeho slova bodla do Harryho jako nože. "Mysleli jsme si, že ti Brumbál řekl, co dělat, že máš reálný plán!"

"Rone!" řekla Hermiona už teď o trochu hlasitěji, Ron ji však i přes to ignoroval.

"Pak promiň, že jsi spadl na zem," namítl rozhořčeně Harry. "Jsem s tebou jako ty se mnou od začátku, ne? Řekl jsem ti vše, co řekl Brumbál mně. A konečně jsi přece nic nenamítal, našli jsme jeden viteál-"

"Jo ale jen to, že bychom ho měli zničit a pak najít ty zbylé - vždyť to jsou prázdná slova."

"Rone, sundej si ten medailon, ano?" řekla Hermiona nezvykle vysokým hlasem. "Dej ho dolů, úplně ti zatemňuje úsudek ve věcech, které říkáš!"

"Však on to udělá!" zvolal Harry, který neměl pro Ronovo chování žádnou omluvu. "Myslíš si, že jsem tak blbý, že jsem nezjistil to, že si o mně za zády povídáte? Myslíš si, že jsem neuhádl, co si myslíte?"

"Harry, my jsme ne-"

"Nelži, Hermiono!" okřikl ji Ron hněvivě. "Copak jsi sama neříkala, že jsi zklamaná. Že si myslíš, že Harry nemá ani-"

"Takhle jsem to - takhle jsem to neřekla, Harry!" vyjekla Hermiona.

Déšť bušil do stanu, kapky padaly na Hermionin obličej a vzrušení z těch pár sekund bylo pryč, jako by nikdy nebylo. Ještě doutnající oheň vyhasnul a vše se obrátilo do tmy a zimy. Nebelvírský meč byl schován, ale oni nevěděli kde. Tady ve stanu byli tři adolescenti, jejichž jediné štěstí bylo, že doposud žijí.

"Tak proč jsi stále tady?" zeptal se Harry Rona.

"Zkus si tipnout," na to Ron.

"Pak můžeš jít domů," řekl Harry.

"Jo! Možná půjdu!" zařval Ron. "Tys neslyšel, co říkali o mé sestře? Ale ty neuděláš zhola nic, je to přece jenom Zapovězený les, že? Setkal jsem se s nejhorším Potterem! Ty se vůbec nestaráš - dobře, tak já to udělám. Skvěle! Obří pavouci a duševní záležitosti -"

"Jen jsem řekl - byla s ostatními, kteří byli s Hagridem-"

"Jo, slyšel jsem to! Nestarej se! A co zbytek mé rodiny: Weasleyovi nepotřebují další zraněné dítě. Slyšel jsi i toto?"

"Já jo-"

"Ale přece se nebudeš trápit, že?"

"Rone!" řekla hlasitě Hermiona, snažící se vynutit přístup mezi ty dva. "Nemyslím si, že se to doopravdy stalo, nic přece nevíme: přemýšlej, Rone! Bill je vyděšený, spousta lidí to musí vidět, George přišel o ucho a ty logicky předpokládáš, že jsi teď na řadě. Myslím, že jen mínil, že-"

"Ach, takže ty jsi si jistá, jo? Dobrá tedy, nebudu se o ně trápit. Pro tebe je to jednoduchý, že? Když jsou tvoji rodiče daleko-"

"Moji rodiče jsou mrtví!" vykřikl hněvivě Harry.

"Jo a moji ty tvé můžou každým dnem následovat!" uhodil na něj Ron.

"Tak BĚŽ!" zakřičel na něj Harry. "Utíkej za svou maminkou, jen si jdi! Aby dala hodně dobrého jídla, když je to tady tak na-"

"Prestego!" zaječela Hermiona mezi Harrym a Ronem vznikla neviditelná stěna. Oba se vyděsili, když je ta nově vytvořená bariéra od sebe odhodila. Harry pocitíl něco pálivého vůči Ronovi a Ron také: něco se mezi nimi zlomilo.

"Nech tady viteál," řekl Harry.

Ron odhodil řetízek na nejbližší židli. Otočil se k Hermioně.

"Co to děláš?"

"Co tím míníš?"

"Ty tu zůstáváš, nebo co?"

"Já...," její obličej se stáhnul do úzkostné grimasy. "Ano -ano. Já zůstávám. Řekli jsme přece, že půjdeme s Harrym, že mu pomůžeme-"

"Hm bezva," odtušil Ron, "takže sis vybrala jeho."

"Rone, ne! Vrať se zpátky, prosím, vrať se zpátky!"

Byla zastavena vlastním štítovým kouzlem, které vytvořila včerejší noci na jeho ochranu

Harry pořád tiše stál a naslouchal Hermioninu vzlykání a volání Ronova jména.

Po několika minutách se vrátila. Mokré vlasy se jí lepily na obličej.

"J-je p-p-pryč! Z-zmizel!"

Zhroutila se na židli a dala se do bezútěšného pláče.

Harry byl jako omámený. Sehnul se pro viteál a pověsil si ho na krk. Zakryl Ronovým povlečením Hermionu, měl o ni starost. Poté vlezl do své postele a zíral do tmy na plátěnou střechu stanu a poslouchal bubnující déšť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama