Po těžkém dni stráveném na tréninku famfrpálu se Harry večer vrátil do chlapeckých ložnic, kde už všichni spali. Převlékl se a lehl si k sobě do postele. Zdál se mu sen: zaskřípala postel. Hned mu bylo jasné, že je to Ron "Kam jdeš?" zeptal se ospale Dean Thomas "Jenom na záchod". Když už si to namířil na toalety uslyšel něco ze společenské místnosti. Šel se podívat, co to je. Na jednom stole v rohu byla lahvička s inkoustem, brk a mnoho pergamenů. Na židli někdo seděl za skován za velkou starou učebnicí s názvem Poznejte lépe svého přítele pomocí čísel & Numerologie lásky a přátelství. "Není pozdě na učení?" nijak ho nepřekvapilo, když se za učebnicí ozval Hermionin hlas: "Co? Už je pozdě…to ne, už sou tři hodiny. Ten čas je zase proti mně". Hermiona položila knihu na stůl; měla hluboké temné kruhy po očima a ještě rozcuchanější než obvykle.
"Proč se učíš tak dlouho do noci?" zeptal se Ron a přisedl si k ní.
"Já se neučím, tohle není do školy. Tedy vlastně je - učím se něco navíc. Jo učím se něco na víc" odpověděla ospale a pořád si něco brumlala, že vědomostí není nikdy dost a že spaní je jen ztráta času…
"Pomůžu ti to odnést, já tu učebnici vezmu-ne neber ji Hermiono-pozor! Né, Hermiono!" Učebnice spadla na zem a vylila se lahvičku s inkoustem. Ten se rozlil po celém stole i na zem: "Ne to snad není pravda já jsem si polila tu učebnici! To snad není možné!" a zohla se pro ni, ale Ron ji předběhl, protože by mohla udělat zase další katastrofu.
"Trochu ji očistím" vzal si kapesník a otíral jím vázání knihy. Potom ji otevřel na místě, kde byla polita i zevnitř a snažil se alespoň trochu inkoust setřít. Otočil o pár stránek dál. Mezi stránky rozmáčenými inkoustem byl založený kus pergamenu popsaný různými grafy a nahoře bylo napsáno Ronald Weasley ,Co to asi je? Nechám si to a zítra se na to podívám. Že by Hermiona luštila čísly přátelství mezi ní a mnou?´ pomyslel si a trčil si papírek do kapsy. Hermiona si vůbec ničeho celou dobu nevšímala, byla ospalá a vlastním hábitem utírala stůl od inkoustu. Pomohl Hermioně s pomůckami a vyprovodil ji k dívčím ložnicím.
Když se Harry ráno probudil přemýšlel o tom snu: připadal mu tolik skutečný a přitom v něm vůbec nebyl. U snídaně si Hermiona ze začátku pořád stěžovala, že ztratila hábit, který měla včera na sobě.
"Ve společenské místnosti?" Zeptali se kluci už asi na desáté místo na hradě, kde by mohl hábit být.
"Tam byl jenom jakýsi smáčený černý hadr"
Mohli se jí ptát na všechno, ale "tam sem byla. Tam taky" Protože už Rona a Harryho nebavilo poslouchat její nadávky snažili se přeladit na jinou vlnu "Zdál se mi dneska sen, že v noci Ron vstal a našel tě ve společenské místnosti nad knihami…"
"To je zvláštní, mě se zdál ten stejný sen: učila jsem se a pak přišel Ron. Když se dvěma lidem zdají stejné sny může to být jedno z pěti znamení, četla jsem to v příručce Vše co sny dají, vše co sny berou-"
"Nebo to nebylo znamení, ale byla to zkutečnost" řekl vysmátě Ron "Hermiono ty si to nepamatuješ? Vždyť to se opravdu stalo, dneska v noci přece!" Nikdo Ronovi ale nechtěl věřit, když jim připomněl část snu, kdy Hermiona vylila inkoust a po snídani jim ukázal Hermioninu politou učebnici a Hermionin hábit celý od inkoustu uvěřili mu.
Večer si Ron zalezl do ložnice zatímco všichni byli ve společenské místnosti a podíval se na Hermionin pergamen, který jí včera ukradl. Všem těm číslům vůbec nerozuměl, ale (jak si včera nevšiml) na dolním okraji pergamenu byla čísla 651 5157 zakroužkována v srdíčku! Znamenalo to snad, že Ron a Hermiona jsou si předurčeni?
Další den když měli hodinu přeměňování poslal profesorka McGonagallová Hermionu a Rona do sklepení pro nějakou dívku Anogromu Fatovou.
"Hermiono, když jsem ti v noci pomáhal utřít vazbu té knihy utíral jsem jí i zevnitř a našel jsem tam kousek pergamenu, který byl popsaný nějakými čísly" řekl ostýchavě Ron Hermioně, když už byli skoro u dveří do Snapeovi učebny. Hermiona už nestačila odpovědět a otevřela dveře. Všichni žáci i Snape na ně upřely pohledy, pravděpodobně je vyrušili ze psaní nějaké eseje.
"Strhávám Nebelvíru 10 bodů za nezdvořilé chování!"
"Pane profesore, je tady Anograma Fatová?" zeptala se Hermiona klidně.
"Ne není. Je na ošetřovně" odpověděl Snape úsečně a všichni žáci Zmijozelu se začali hyhňat "Mlčte" křikl Snape, ale nic víc neříkal, protože nechtěl být zlý na svou vlastní kolej. "Tak jděte vyrušili jste nás z psaní"
"Já toho Snapea zabiju!" Křikl Ron ještě skoro Hermiona nezavřela dveře od jeho učebny "Jdeme tam jenom vyřídit jednu větu a on toho hned využije, aby Nebelvíru ubral další body!"
"Klid Rone, to není žádná novinka. Vrátila bych se k tomu pergamenu"
"Vzal jsem si ho"
"COŽE?!"
"No ano" Ron se to snažil nějak uklidnit "To co tam vyšlo, to znamená co?" V tu chvíli vyšla ze třídy obrany proti černé magii dívka, které držela jiného chlapce za ruku-dali si pusu. Hermiona i Ron se na ně podívali, pak se Ron podíval na Hermionu se zdviženým obočím, které naznačovalo: "Tohle?" a Hermiona přikývla………[bez závěru, ten si domyslete sami:-]