Tiše polkl a zahnal narůstající pocit velké nervozity a ještě většího strachu někde v břiše. Celou cestu prošel jako ve snách a teď najednou stál před hlavními dveřmi. Zhypnotizovaně zíral na dřevěné obležení s kovovými panty po stranách. Věděl, že Potter si nepočíná jinak. Cítil na svém zátylku chladný dech Kingsleyho Pastorka. "Jste připraveni?" pronesl téměř šeptem a posvátně. Draco zpomaleně viděl jak Potter omámeně přikývl. Svět se s ním začal rychle točit a on dostal závrať. Pomalu zavřel oči a snažil se uklidnit svůj dech. Vůbec nevěděl, co si má myslet. Věděl, že za chvíli přijde jeho čas, za chvíli zemře. Už nikdy neuvidí tuhle školu, už nikdy neuvidí tu dívku z Havraspáru, co se mu tak líbila, už nikdy...už nikdy. Přes to všechno cítil, jak se mu svaly na krku napjaly a on kývl. "Dobrá," pravil s odmlkou Kingsley. "Přeju vám hodně štěstí. Pamatujte, že ten, kdo přežije, musí být silný." Oba znovu přikývli. "Za několik okamžiků se hlavní brána otevře a vy půjdete ven. Brána se za vámi okamžitě zavře, aby mlha nepronikla do hradu. Tak já už půjdu. Ještě jednou přeju oběma hodně štěstí. Budete ho potřebovat," dodal ještě smířeným tónem a s těmi slovy se otočil na patě a odchvátal nahoru po schodech. Když odešel, Potter hlučně polkl a obrátil se na Draca. Ve tváři měl soucitný úsměv, nenávist, kterou tam měl vždy, když se na Draca jen podíval, úplně vyprchala. "Jeden z nás zemře," řekl nepřítomně.
"Já vím. Promiň." Pronesl Draco a zachvěl se.
"Za co?" zeptal se Harry krátce, protože na nic víc neměl sílu.
"Za ta všechna léta, kdy jsem tě ponižoval a tak. Před nějakou dobou jsem si uvědomil svojí chybu."
Potter se trochu zarděl. "No, víš, to nebyla zas tak moc tvoje vina. Neměl jsem tě hned odsoudit, co jsem tě uviděl. Taky se ti omlouvám." Draco přikývl a oplatil Harrymu nervózní úsměv. Ale hned se zase podíval před sebe, protože obrovská vrata se začala se skřípěním otevírat. Harry napřáhl paži směrem k Dracovi. "Zemřeme jako přátelé," pronesl slavnostně. "Jako přátelé," opakoval Draco a ruku mu s pevně stiskl. Ale na další prohlášení neměli čas, neboť se před nimi brána otevřela dokořán. Ještě než se něco začalo dít, vystoupili oba jako na povel ven na školní pozemky. Okamžitě je obklopila neproniknutelná bílá mlha a oba pocítili takový pocit, jaký ještě nikdy v životě nezažili, ani už nezažijí. Hluboko v duších jim vypukla doslova exploze bolesti. Dracovi se začaly myslí míhat ty nejhorší obrazy jaké kdy spatřil. Viděl umírat svou milovanou kočku,viděl tvrdé rány dopadající na jeho tělo skrčené v koutě, viděl všechny horory, jaké si kdy vymyslel nebo jaké kdy viděl v televizi. Viděl toho ještě spoustu známého a povědomého. To všechno zažil. Pak tu ovšem byly výjevy takové, jaké nikdy neviděl. Muž, který vysílá z hůlky zelenavé světlo s kletbou na rtech proti dívce, kterou nikdy neviděl. Věděl ale, že jí miluje. Snad to byla budoucnost. Potom viděl, že ten stejný muž zahalený v černé kápi ještě zabodává nůž do již mrtvé dívčiny hrudi. Pak háže její tělo z vysokého skalnatého útesu. Draco to nemohl vidět! Vší silou zavřel oční víčka, to však ani v nejmenším nepomohlo. Vrah v černém teď obrátil zahalenou tvář přímo proti němu. V natažené ruce svíral hůlku a přes popraskané rty se neslo zaklínadlo nejhoršího druhu a způsobu. Obrazy přeťal výkřik odněkud zdáli.
Harry viděl své umírající rodiče, Cedrika, svíjejícího se Červíčka, tvář lorda Voldemorta v několika podobách. Viděl toho mnoho, ale většinu už nedokázal rozeznat. Konec představ byly už jen mlžné rozmazané opary. Potom se mu zatmělo před očima a on pocítil v celém těle obrovskou bolest. Všechny vzpomínky se v něm zamíchaly a utvořili pouto s jeho fyzickou bolestí. Hlasitě vykřikl a svíjel se v křečích. Upadl na zem a najednou byl hrozně slabý.
Draco prudce otevřel oči a rozhlížel se kolem sebe. Nejhorší bolest měl za sebou, ale přesto zůstávala. Klekl si na kolena a šmátral kolem sebe rukama. Možná byl ten výkřik jen v jeho mysli, možná to byl výplod jeho fantazie, nevěděl to jistě. Nic už nevěděl jistě. Nevěděl kde je, kdo je a co má udělat. Všechny jeho dosavadní vzpomínky se rozplynuly a zůstala po nich jen neproniknutelná mlha. Všude kolem něj byla bílá mlha. Najednou narazil na něco pevného a mokrého. Zvedl to blízko ke svým očím, aby to viděl. Najednou měl před sebou tvář, staženou neskonalou bolestí. Tvář černovlasého chlapce s jizvou na čele a zavřenýma očima. Dacovy vzpomínky proťaly jeho mysl jako zářivý blesk tmavou oblohu. Najednou si všechno pamatoval do nejmenších detailů. Už věděl kdo je a co musí udělat. Sáhl Harrymu na krk, aby nahmatal krční tepnu, ale cítil jen slabý, hodně slabý puls. "Harry! Harry!" křičel z plných plic a svíral pevně jeho bezvládné tělo. Potter pootevřel zelené oči a upíral je na Draca. "Voldemort.....musí zemřít!" šeptal slabě. "Jdi! Prosím!" Draco měl jeho tvář těsně před tou svou. "Ne! Pro-promiň!" vzlykal. Nikdy by neřekl, že měl Harryho tak rád. Teď mu po tváři kanuly teplé slzy a on nevěděl jak je zastavit. "Řek-řekni Ronovi a...a Her-Hermioně, že, že je mám rád. A Hagridovi. Řekni to všem. A-a Cho...Cho řekni, že-že jí, že jí...miluju..." s těmi slovy zavřel oči a naposledy vydechl. "Neeeeeeeee! Prosím! Měl jsem to být já! Promiň, promiň, omlouvám se ti!" Draco si Harryho mrtvé tělo tiskl k hrudi a plakal a řval do nebe, že to měl být on. Ještě nikdy se tak nechoval, nikdy by neřekl, že mu Harryho ztráta bude tak vadit. Celé roky žil v nenávisti k němu a teď v posledních chvílích se stal jeho nejlepším přítelem. Brečel ještě chvíli, když se mlhou až k němu nesl pronikavý hlas. "Draaaaaacccccoooo!" šeptal až něžně. Šeptal to s otcovskou láskou. Draco pustil Harryho tělo a vzpřímeně se postavil. Uvědomil si, že tedy on je Voldemortův syn. Viděl, že se k němu blíží tmavá silueta v dlouhém hábitu. Najednou se objevila přímo před ním. Dlouhý černý plášť s kápí mu skrýval tvář. Zastavil se přímo před ním a dlouhou chvíli nic neříkal. "Draco!" řekl konečně teď už pevným a střízlivým hlasem. "Můj synu!" s těmi slovy prudce sňal kápi z hlavy. Draco viděl mladý obličej lemovaný hnědými vlasy spadajícími do bledé tváře s velkýma jiskrnýma očima. Na svůj věk vypadal Voldemort dost mladě a Draco nemohl uvěřit tomu, že vidí svého otce.Voldemort rozpřáhl paže, aby ho mohl obejmout, ale Draco ustoupil. "Ne! Ty nejsi můj otec!" vykřikl a bolest se opět přihlásila a zasáhla ho přesně uprostřed srdce. Cítil, jak mu pot stéká po šíji. Voldemort zachmuřil svou mladou tvář nad tím odvážným prohlášením. "Ale ano, Draco. Já jsem tvým pravým otcem a nikdo jiný!"
"Pravý otec by nedal za nic na světě svého syna do rukou někoho jiného!" ohradil se Draco, který cítil, jak zlost vůči tomuhle člověku v něm narůstá.
"Ty nevíš, jak jsem trpěl!" vykřikl najednou rozzlobený Voldemort, ale hned se uklidnil. "Nikdy jsem se nepřenesl přes to, že jsem tě ztratil. Byl jsem tak slabý jako ještě nikdy a zešílel jsem žalem. Proto je teď ze mě tohle! Proto celou dobu pátrám po svém synovi a proto kvůli němu i vraždím!"
"Věděls přece, že jsem tvůj syn!"
"Ne! Při-při tvé adopci došlo k malým komplikacím. Dal jsem tě dvoum Smrtijedům, které neznáš, ale mezi černokněžníky se strhla válka. Každý chtěl mít mého syna. Tví adoptivní rodiče s tebou utekli, ale našli je zavražděné někde na západním pobřeží Anglie. Po dítěti ani stopy. Někdo ho ukradl. Roky jsem prověřoval děti ve tvém věku v Anglii. Roky mi trvalo, dokud jsem nepřišel na to, že bys to mohl být ty nebo Harry Potter. Neptej se mě jak jsem na to přišel. Ale věděl jsem to. Buď Potter nebo ty. Potterovi jsem zabil a Harry mi odolal, to mě utvrdilo v názoru, že on je můj syn. Tví noví rodiče se dali do mých služeb a já nic netušil! Och, jak jsem byl pošetilý! Celé roky jsem se honil za Potterem, přitom jsem měl svého syna přímo před očima! Došlo mi to až dnes! Teď už vím, že jen ty jsi mým pravým synem a jsem na to hrdý!"
"Neeeeee!" křičel Draco, zatímco Voldemort se jen smál. Ale když vytáhl Draco hůlku, úsměv se z jeho tváře vytratil. "Co to děláš? Nemůžeš mě zabít! Jsem tvůj otec a navíc nejsi dost silný!" Draco jeho slov nedbal. Hůlku sevřel ještě pevněji. "Avada..." začal, ale Voldemort měl v mžiku hůlku v ruce. "Expeliarmus!" Dracova hůlka odlétla asi metr od něho. Draco se zhroutil na zem a začal vzlykat, přitom složil hlavu do dlaní. Cítil, jak k němu Voldemort přistoupil. Vzhlédl. Viděl Voldemortovu tvář, jak na něj hledí s něžným úsměvem a s citem v očích. "Draco" zašeptal. Draco se váhavě postavil na nohy a hleděl uslzenýma očima do těch Voldemortových. Možná se mýlil, ale viděl v nich něco jako lásku, otcovskou lásku. Najednou mu bylo líto toho, co musí udělat. Voldemort ho najednou objal. Draco chvíli vychutnával ten pocit a teď už s určitostí věděl, že Voldemort ho miluje a on miluje jeho, jako otce. Ale věděl, co musí udělat a s tou vidinou se mu z očí vyhrnul nový proud slz. Vytáhl si z kapsy kapesní nůž, co s sebou pořád nosil, otevřel ho a napřáhl se nad Voldemortova záda pokrytá černým hábitem. Ještě pár vteřin váhal. Pak vrazil prudkým pohybem nůž do Voldemortových zad. Uslyšel překvapený vzdech. Pustil nůž a odtáhl se od Voldemorta, který stále stál, ve tváři překvapený výraz a vyvalené modré oči. Voldemort se zhroutil na zem a zíral do nebe. Černou látkou si klestila cestu temně rudá skvrna. Draco se vrhl ke svému otci a mezi přívalem slz ho pevně objímal. "Draco, synu? Vě-věděl jsem...že to-to uděláš...Ne-nechtěl jsem-jsem umřít jinou rukou...než-než tou tv-tvou..."
"Pro-promiň," vydechl Draco. "Tati!" dodal ještě. Voldemort se šťastně usmál a pomalu zavřel oči. "Ne," zašeptal Draco, i když věděl, že se to muselo stát.
Bílá mlha se rozplynula a na bradavických školních pozemcích se dalo spatřit to, co ještě nebylo spatřeno. Milující syn pevně objímal svého mrtvého milujícího otce.....
čau mrkni na můj blog adresa : www.yarisss.blog.cz