close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Otec a syn

9. května 2007 v 16:49 | Niki |  HARRY POTTER
Byla tichá černá noc. Nad bradavickým hradem se snášela podezřelá stříbřitá mlha a každým okamžikem nabývala na hustotě a objemu. Zatímco v Brumbálově komnatě probíhala velmi živá a naléhavá diskuze, zakrýval bílý oblak pomalu i hvězdy. Profesorka McGonagalová opět stáhla rty do tenké čárky a vypadala velmi rozrušeně. "Nemůžeme to dopustit. Nemůžeme je dobrovolně pustit! Zabili by je!" Brumbál se ani neusmál a ani se nesnažil profesorku uklidnit. Jen stál u velkého okna, hleděl na školní pozemky pokryté neprůstupnými oblaky a přemýšlel tak usilovně, že se z něj málem kouřilo. Pošuk Moody, Kingsley Pastorek, profesor Lupin a Tonksová jen napjatě čekali na jeho slova. Nakonec prohlásil velmi vážným zachmuřeným hlasem: "Obávám se, že není jiné východisko. Přiveďte pana Pottera a pana Malfoye." To byla ta osudná slova. Slova, kterých se každý v místnosti obával. Tato slova měla nadobro změnit osud a už ho nikdy nenavrátit do starých kolejí. Každé písmeno těch tří vět bylo jako zakleté. A každé písmeno tvořilo celek. Ten nesmírně strašlivý celek. "Jděte." Dodal ještě ředitel Bradavic a lidé v místnosti se jakoby probrali z okamžiku hrůzy. První vykročil profesor Lupin a Kingsley Pastorek. Odešli z komnaty a spěchali tmavými chodbami školy čar a kouzel v Bradavicích.
Harry se nacházel v komnatě profesora Brumbála. Všude kolem něj se snášelo milion útržků z Denního věštce. Jeden si chytil a přečetl ho. "Hurá! Sirius Black-známý vrah je konečně po smrti!" Harry ho roztrhal na malinké kousíčky a chytal další. "Vrah třinácti mudlů už nebude ohrožovat." "Ministerstvo slaví smrt Blacka." "Nikdo netruchlí." Harry noviny zuřivě trhal na kousíčky a v očích se mu začaly objevovat první slzy. Mával kolem sebe rukama jak chtěl od sebe odehnat ty strašlivé lži a pomluvy. Teď měl celé tváře mokré a polykal kapky slané příchuti. Jenže náhle se začaly útržky seskupovat a daly dohromady několik novin. Najednou a všechny naráz zaútočily na Harryho. "Sirius Black mrtvý! Po smrti! Nikdy už ho nikdo neuvidí! Ani Harry Potter! Je mrtvý...mrtvý...mrtvýýý!!!" "Neeeeee!!!!" řval Harry z plných plic a kopal a mlátil kolem sebe. A pak...
Harry otevřel oči. Hleděl do tváře profesoru Lupinovi a v pozadí spatřil Kingsleyho Pastorka. "Harry? Harry si v pořádku?" Až teprve teď si Potter uvědomil, že neleží ve své posteli, ale válí se na zemi zamotaný do přikrývky a tvář má celou mokrou od slz a potu. "Jo, dobrý, jsem-jsem v pořádku," koktal zmatený chlapec a otíral si obličej rukávem pyžama. "Obleč se a vem si s sebou hůlku. A prosimtě, pospěš si," naléhal Pastorek. "A-ale proč?" ptal se Harry. Profesor Lupin ho jen odbyl odpovědí, že se vše dozví později. Harry se v rychlosti oblékl a spěchal pryč, do nebezpečí, o jakém neměl zatím ani potuchy.
Ve zmijozelské společenské místnosti panovalo naprosté ticho. A to proto, že zmijozelská společenská místnost byla úplně prázdná. Až....na jednu vyjímku. V jedovatě zeleném hedvábném křesle seděla tmavá postava se světlými vlasy a přemýšlela. Bylo to zvláštní, ale seděl tam Draco Malfoy a přemýšlel o svém dosavadním životě. Moc dobře si uvědomoval, že ho nemá nikdo ve škole rád a každý se mu raději obloukem vyhýbá. Ale proč? Na tuto otázku také znal jasnou odpověď. Protože si znepřátelil Harryho Pottera, oblíbence mezi všemi. Jenže moc dobře věděl, že to nebyla tak zcela jeho vina. To jeho rodiče byli Smrtijedi a samozřejmě toužili mít dědice v podobě stejného vraha jako byli oni sami, a proto ho vychovali tak, jak ho vychovali. Chodil po škole a rozhlašoval o Potterovi lži a pomluvy, i když většina z nich nebyla pravdivá. A k tomu mu dopomáhali Crabbe, Goyle a Pansy Parkinsonová. I když je k smrti nesnášel, musel mít někoho, kdo jej obdivoval a chodil po škole s ním, protože jinak by ho ostatní naprosto zničili. Draco se už dávno chtěl změnit, chtěl se chovat naprosto jinak a nechtěl mít s Potterem vůbec nic společného. Jenomže ze školy přijel domů, kde měl svoje rodiče a ty ho zase utvrdili v názoru, že lord Voldemort je jeho pán.
Přemýšlel by dál a možná by se jeho myšlenky stočily správným směrem, jenže vtom do společenské místnosti vstoupili dvě vysoké a urostlé postavy. Draco strnul a pozoroval je. Najednou se rozsvítila něčí hůlka. Malfoy zpozoroval jejího majitele a okamžitě v něm poznal profesora Lupina. Ten druhý stín stál v pozadí. "Malfoyi? Co tady děláš? Neměl bys dávno být v posteli?"
"Ehm, já...no...můžu vědět proč jste přišli?" oplatil jim to Draco. Profesor se zdál být zaražený a na jednu chvíli se mu v obličeji objevil zlostný výraz, ale hned jej zahnal a pokračoval klidným, vyrovnaným hlasem. "Samozřejmě. Musíš jít s námi. Proto jsme tady. Potom se vše dozvíš. A teď pojď," a to bylo všechno. Dracovi ani v nejmenším tohle vysvětlení nestačilo, ale byl moc zvědavý, proto vstal a vydal se za Lupinem a Pastorkem. Procházeli ztemnělými chodbami bradavického hradu a nakonec spočinuli před vchodem do kabinetu ředitele školy. "Chovejte se slušně Malfoyi a zatím nic neříkejte," napomenul ho Kingsley Pastorek. Jenže Draco až moc přemýšlel o sobě a svém chování, že by stejně neodporoval. A navíc byl na to až moc vystrašený. Trojice vešla do útulné kruhovité místnosti, kde seděl za stolem profesor Brumbál. "Dobrý večer, pane Malfoyi," řekl s odměřeným výrazem. Vedle učitelského stolu seděl na jednoduché dřevěné židli Harry Potter. Ve tváři měl kyselý výraz a byl docela vyděšený. Podíval se na něj a jeho pohled o něco zkysovatěl. Profesor Brumbál vstal a začal přecházet po místnosti. Profesor Lupin ani Kingsley u něj dosud nezaznamenali takové známky roztěkanosti a napětí, tohle nebyl ten starý moudrý a vždy klidný profesor. "Tak tedy..." jenže vtom vtrhl do kabinetu profesor Snape s roztrhaným hábitem, zkrvavenou tváří a prohnaným výrazem. "Pane řediteli! Je to pořád větší! Já......už-ne!" v tu chvíli se svalil na zem a Lupin s Pastorkem k němu přispěchali a pomáhali mu na nohy. Když se zvedal, viděli v jeho tváři dokonce slzy. Draco ani Harry neznali tenhle výraz učitele lektvarů a ani jeho tak utrápenou tvář. "C-co se děje?" optal se vystrašený Potter a přitom se mu chvěl spodní ret. Ředitel školy ho nevnímal. "Nesnažte se skrývat svou bolest, Severusi. Vím, jak vám je," pronesl laskavě. "Ne! Nikdo nemůže tušit jak mi je!" najednou upřel svůj pohled do dáli. "Ne! Mario! Vrať se, já-nemohu, už nemohu dál! Nemůžu bez tebe žít! Nejsem nic, nejsem nic....bez tebe..." a opakoval stále stejná slova, stejné věty. Stále promlouval k neznámé ženě jménem Maria a přidal ještě jedno jméno. Volal neznámou Eleanor. Profesor Lupin a Kingsley Pastorek ho dál přidržovali a nevěděli si s ním rady. Ředitel se konečně obrátil na Draca a Harryho. "Tak a teď vy. Musím vám vysvětlit určitých pár věcí. Víte, na světě je mnoho zla a musí se ničit. Není bezpochyby možné, aby bylo vybito všechno, protože se musí udržovat rovnováha. Ale ta by tu nenastala, kdyby..."
"Promiňte, že vás přerušuji, pane profesore, ale nemáme čas! Je to větší a větší. Za chvíli pronikne do hradu a zahubí všechno živé!" ozval se profesor Lupin. Brumbál se zamračil, ale pokračoval. "Tak tedy už nemáme času! Poslouchejte mě pozorně. Tentokrát vše řeknu na rovinu. Voldemort se dostal až k Bradavicím. Ano, až před naše brány. A teď potřebujeme vaši pomoc. Vytvořil kolem hradu obrovsky neprůstupnou bílou Mlhu utrpení. Když do ní vstoupíte, všechna bolest ve vás se probudí k životu a bude vás zevnitř užírat, pomalu, až najednou-zvolna vám doslova pukne srdce. Ale vy dva jste vyjímkou. Tedy přesněji jeden z vás. Jeden z vás je...........................syn Voldemorta." Po těch slovech zavládlo v místnosti naprosté ticho. Harry Potter třeštil oči na Brumbála a spodní čelist mu spadla až k hrudi. Draco se tvářil neutrálně, ale v těle mu narůstal strašlivý pocit a srdce začalo divoce bít. "To nejde," zašeptal sotva slyšitelně Draco.
"Co prosím?"
"Prostě to nejde," pokračoval zřetelněji Malfoy. "Já i Potter známe svého pravého otce." Brumbál vzdychl. Slova se ujal Lupin. "Vlastně je to tak, že byste oba mohli být synem lorda Voldemorta. Ty, Draco, pro tvůj osud je snadné vysvětlení. Voldemort mohl svého syna předat někomu ze svých Smrtijedů a to mohl být právě Lucius Malfoy, protože ten mu byl opravdu oddaný. Měl syna velmi rád, ale nemohl se o něj starat. A ty, Harry, to je stejně jednoduché. Matku bys měl stejnou, ovšem otec..."
"A dost! To není pravda! Nevěřím vám!" rozkřikl se Potter. Draco jen vzdychl. On byl opravdu psychicky labilní! "Uklidni se Harry..." a tak to šlo dál, až se Potter konečně uklidnil a rozhovor mohl pokračovat dál. "Takže, co hodláte udělat dál?" zeptal se Draco.
"Musíme-my my-musím-me vás......jediná záchrana spočívá ve vás. Kdyby jste šli ven a nějak Voldemorta zarazili, nebo-nebo......"
"Takže všechno závisí na nás. Jestli jsem to dobře pochopil, máme jít ven, kde jeden z nás zemře a druhý bude Voldemortův syn. Toho bude Pán zla lákat na svojí stranu, ale on nesmí podlehnout a zabít ho," pravil Draco.
"Ano, ano mladý pane. Takhle přesně to má být. Nejste tak proradný, jak mi bylo řečeno, jste naopak velmi inteligentní," divil se Kingsley Pastorek. Profesor Lupin se zachmuřil. "Takhle to ale nebude. Nemůžeme vás tam poslat. Nemůžeme prostě jednoho z vás obětovat!"
"Ale nemáte jinou možnost," povídal Draco a sám se divil, kde se najednou vzala ta hrdinská slova. Věděl, že tam prostě musí jít a zabít Voldemorta.....nebo zemřít. Potter je .......prostě Potter. Tomu všechno vždycky procházelo, vždycky věděl co říct a jak se chovat před Voldemortem. Draco nepochyboval o tom, že Potter zase vyvázne se zdravou kůží, přemůže Pána zla, zatímco on bude ležet mrtvý někde na školních pozemcích. Prostě to věděl. Potterův osud byl prostě jako vystřižený z nějakého románu a on byl zlo.
"Půjdeme tam," řekl. Brumbál se otočil na Harryho a čekal. Potter se jen klepal a zavíral a otvíral spodní čelist. Draco se dost divil, že je Potter tak vystrašený. Vždyť už čtyřikrát přemohl Voldemorta, ale Draco si prostě nemohl představit, že něco takového, jako je ta troska před ním by se mohla jen podívat do tváře Pána zla. Brumbál vyslal k Potterovi další tázavý pohled. "J-já nevím. Nechtěl bych umřít, ale...." vtom Draco cítil jak se mu o nohu otřel lehký vánek. Podíval se na Lupina a viděl jak pohybuje opatrně rty. "Je to pro dobrou věc. Bradavice nesmí zaniknout. Půjdu tam," pronesl odvážně Harry Potter. Teď už to bylo Dracovi jasné. Lupin vyslal kouzlo dodávající odvahu, aby se Potter vzchopil. Ale proč? Snad nebyl legendární Harry Potter takový hrdina, jak se na první pohled zdálo? Co když......, ale Dracovi úvahy přerušil profesor Lupin, který se zvedl a dovedl oba chlapce (Pottera teď už odvážně kráčejícího) ke dveřím kabinetu. Harry už šel ze schodů, ale Malfoy se zastavil ve dveřích a tázavě pohlédl na profesora. "Co...?" Lupin nahodil odmítavý výraz. "Teď ne, Draco. A Draco?" zavolal ještě Malfoye, když už scházel ze schodů. Chlapec se na něj tázavě obrátil. "Já....myslím, že-no...."
"Chcete říct sbohem," doplnil Draco.
"No já......vlastně ano...." a s tím pomalu zavřel dveře kabinetu. Před dveřmi na ně čekal Kingsley Pastorek. Vedl je dolů do Vstupní haly a tam se zastavil. Draco věděl, že všichni předpokládají, že on zemře, že on není Voldemortův syn. Bylo mu to nad slunce jasné. Ovšem i on si na 99% myslel, že právě pronáší svá poslední slova, že dělá poslední kroky... . Otočil se a pohlédl na obrovský bradavický erb nad schody. Měl tuhle školu rád. A jak moc. Ale nikdy si to nechtěl přiznat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama