Do sedmého dílu se toho samozřejmě hodně změní takže se nelekejte. A taky myslím, že by bylo vhodné pustit si k tomu nějakou dojemnou pomalou hudbu-bude to víc působit na vaše city.
….Jak se Harry probudil jen opatrně a jen trošičku pootevřel oči a zjistil, že se probudil na zvláštním místě-tam ještě nikdy nebyl. Probudil se na židli uprostřed učitelského jídelního stolu-probudil se na Brumbálově místě v jídelně. Ve všech čtyřech stolech-vlastně né čtyřech byl přistavený i pátý stůl, ve kterém seděli samé kouzelnické "vysokopostavené hlavy" jako například Kornelius Popletal zastupitel ministra kouzel, Percy Weasley ministr kouzel, Albus Brumbál, manželé Diggorovi, Skrk, Alastor Moody, pan Krákora z oddělení pro věci, o kterých se nemluví, všichni učitelé a další. Tak tedy všech pět stolů bylo poseto žáky a jinými osobami, které se dívali přímo na něj. Harry se podivil. Mírně otočil do leva hlavu a viděl, že vedle něj sedí Ron a dívá se na něj-ale nevšiml si, že má pootevřené oči. Harry se otočil na druhou stranu-tam seděla Hermiona a ani ta si nevšimla, že je Harry probuzený. Neviděl však, kdo sedí za Herminou ani za Ronem. Našel v sobě poslední sílu a zvedl hlavu-do úplného ticha, kde nikdo opravdu ani nedýchal a řekl: "Jsem v nebi?" ve velké síni se to rozlehlo jako v dlouhém dlážděném tunelu. Hned jak to dořekl všichni žáci, učitelé i ostatní prudce vstali a začali zuřivě tleskat, křičet dupat-několik studentek z Mrzimoru dokonce měli obrovský papír, na kterém měli napsána velmi výrazným písmem: "děkujeme ti Harry". Harry se štípl-nebo spíš štípal-štípal se pořád do noh jestli je to opravdové a jestli je živí. "Harry my jsme to zvládli, my jsme to zvládli!" křičela donekonečna Hermiona. A měla pravdu byla to skutečnost: Harry zabil Voldemorta s pomocí jeho kamarádů a…a oživil všechny hodné, které Voldemort zabil-pamatuje si to-z Voldemortové hůlky, která spadla o kus dál od jeho mrtvého těla, vyletěli těla, které se postupně zhmotňovaly. Z toho vyplynulo jediné, co mohl Harry říct. otočil se k Ronovi: "Kde jsou mí rodiče?" Ještě něž začal mluvit jakoby celá velká síň zpozorovala, že chce něco říct a všichni ztichli, takže to slyšely všechny uši, které v místnosti byly. "Všichni jsou na ošetřovně" odpověděl mu Brumbál
"Můžu jít za nimi?" jejich rozhovor slyšeli všichni
"Pokud nemáš hlad?!" usmál se Brumbál. Harry si řekl, že hlad by byl poslední, kdo by ho zastavil. Rozběhl se do ošetřovny-rychleji nikdy neběžela zároveň se nikdy necítil tolik vysílený-spíš to bylo jako kdyby ho pohánělo, nějaké kouzlo. Ostatně mu to bylo stejně jedno. Doběhl do ošetřovny, kde bylo mnohem víc lehátek. Kolem všech pobíhali domácí skřítkové. Harry hledal své rodiče mezi spícími tvářemi, ale nemohl je najít. Cítil se zoufale. Najednou do ošetřovny vběhla madam Pomfreyová "Pottere! Ani mě nepřekvapuje, že tu jste. Vaši rodiče leží v učebně přeměňování. Lehátky jsou totiž rozmístěna i do několika dalších místností. Těch pacientů je příliš. Musí mi s tím pomáhat tihle skřítci-nemám v nich moc důvěru, ale co mám dělat…."Harry už byl daleko od ošetřovny, ale madam Pomfreyová si pro sebe pořád něco brumlala. Celý upocený vletěl do učebny přeměňování. A najednou je uviděl-oba své rodiče-leželi tam ponoření do spánku, ale Harrymu se ztratil z hlavy všechen rozum a začal je probouzet. "Maminko, tatínku-prosím probuďte se, mami, tati!" Oba pootevřeli oči. v jejich tvářích bylo takové blaho. Usmívali se sice jen mírně, ale byli opravdu šťastní. Oba je objal. Lily se opravdu bezmezně rozplakala i James měl zasklené oči. A Harry měl tak zvláštní pocit-tohle byla nejkrásnější chvíle v jeho životě-ten moment neměl žádnou chybu. Když se setkal se Siriusem byl sice opravdu šťastný, ale tížilo ho, že nechal uprchnout Červíčka a že Voldemort stále někde je. Teď byl Voldemort i vše, co by ho mohlo zastoupit pryč a všichni které kdy zabil byli zpět. "Nechcete přijít na hostinu?"
"Nemáme ještě moc síly zlatíčko moje" řekla mu mamka a Harrymu se vrátila vzpomínka z minulosti: bylo to ještě před tím než rodiče zemřeli, maminka mu tak vždycky říkala zlatíčko moje.
"Lily" řekl na půl prosebně Harryho taťka "snad to nějak zvládnem"
Tak se vydali pomaloučku do velké síně. Harry nahlédl: všichni už se ládovali a bavili se. V místnosti nebyl nikdo, kdo by se neusmíval. "Pojďte" tak tedy vstoupili. Harry uprostřed po pravé s ruce maminkou a po levé s tatínkem. Všichni si znovu stoupli a zase začali tleskat. Spoustu studentů i učitelů se rozbrečelo. Vydali se k učitelskému stolu v čele všem ostatním, kde už se Harryho přátelé posunuli, aby se celá rodina Potterů mohla posadit. Na pravém kraji teď seděl Draco [poznámka webmasterky: už od předchzích ročníků byli dobří přátelé podobně jako s Ronem] , vedle něj Colin Creevey [totéž] , potom Ron vedle něj Lily, Harry, James, Hermiona, Cho Changová a Viktor Krum. Byl to nejkrásnější večer, který kdy zažil.
,,Pottre! Vstávej, dělej"
,,Dneska je ti jedenáct"
,,Jedeme do zoo"
Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé: všech těch sedm let v Bradavicích byl sen! Probudil se do slunečného rána v Zobí ulici číslo 4 ve svém přístěnku pod schody.
,,Pottre! Vstávej" zahulákala mu teta Petunie za dvířkami. Když Harry vstal prvního koho uviděl byl jeho bratránek Dudley, "Já vím, co je dneska za den: dnes máš narozeniny-je ti jedenáct"řekl mu
,,To je prima, že umíš počítat" přišel do kuchyně, kde už seděl strýček Vernon ,,Musíš jít s námi do ZOO, protože paní Figgová má zlomenou nohu a nemůže tě hlídatů"
A co bylo v ZOO? Samozřejmě, že na Harryho promluvil had. A co bylo několik dnů po tom? Přicházeli dopisi adresátované Harrymu, které mu strýc s tetou nechtěli nechat přečíst. A co bylo potom? Harry přece odjel do Bradavic! A začalo to znovu! Hahaha!