Pozdě v noci se Harry probudil. Ne proti, že venku byla obrovská bouřka, ale proto, že slyšel z Nebelvírské společenské místnosti hluk. Vstal a rozhlédl se kolem sebe. Postele všech chlapců v ložnici byly prázdné. ,Co se děje?´ pomyslel si Harry a šel se podívat do společenské místnosti. Byly tam snad všichni žáci Nebelvíru od 3. a 4. ročníku. uprostřed všech stál na židli Ron a snažil se všechny uklidnit a něco jim říct. Harry si stoupl za roh, tak aby ho nikdo neviděl a poslouchal, co Ron řekne. "Uklidněte se, prosím. Haló ticho" snažil se Ron překřičet hluk. Najednou Harry zpozoroval Hermionu, jak se blíží k Ronově židli: "TICHóóóó!" zakřičela Hermiona, když si stoupla na Ronovu židli. Náhle všichni ztichli. "Pokračuj prosím" řekla pak Hermiona laskavě Ronovi. Ten byl trochu zaražený z Hermioniného počínání, ale pokračoval: "Nesmíme to Harrymu říct. Je to velmi závažné, proto jsme vás museli probudit. Nikdo z nás mu neřekne ani slovo, jasné?" většina studentů kývli. Colin se však přihlásil, jako kdyby měl hodinu přeměňování a promluvil až po tom, co ho Ron "vyvolal" : "Nechápu, proč by chom mu to neměli říkat. On je přece opravdu velmi odvážný. Sami to víme-všichni. Už ani nespočítám kolikrát se setkal s Vy-víte-kým a přace vždy vyvázl živý, ne?" Ron jeho slova nebral moc vážně, protože Colin je na Harryho straně vždy a taky vždy jen proto, aby si u něj šplhl.
"No já bych ale z Colinem souhlasila" řekla Hermiona opatrně "proč by se měl bát takové maličkosti, když už ho potkali mnohem větší starosti?"
"Tohle není maličkost. Nedá se to srovnávat s tím, co zažil s Ty-víš-kým"
Harry vůbec nevěděl o čem je řeč; věděl jen, že se mluví o něm. S největší chutí by šel hned mezi žáky a prostě se jich zeptal co mu nechtějí říct, ale rozum mu v tom bránil velmi silně a tak jen poslouchal dál.
"Už se na nic nebudu ptát prostě mu to neříkejte" v davu se ozvalo nesouhlasné šumění "Já se vás na nic neptám prostě ani slovo" Harry ještě nikdy neslyšel Rona mluvit, tak přísně (bylo to skoro jako McGonagallová) a asi nebyl sám, protože hodně studentů už radši nic neříkali a jen kývli "Jasný? Můžete jít"
Harry rychle vyběhl do ložnice, lehl si a dělal, jako že spí. Slyšel dupání po schodech, jak se studenti vraceli do ložnic. Potom se vrátili i chlapci z jeho ložnice a ulehli. Harry si myslel, že už nemá cenu být vzhůru, ale o hodinu později, když už skoro spal uslyšel, jak se Dean a Seamus začali bavit a napnul sluch:
"Rone, Harry, Neville?" řekl do ticha Dean
"Dobrý spí. Tak co si myslíš o tom Harrym?" zeptal Seamus
"Nejspíš by to měl vědět, ale na druhou stranu by to raději neměl vědět-nevím" odpověděl Dean potichu. Harry čekal, kdy konečně někdo řekne, co se mu nechce říct.
"Já myslím, že by mu to někdo měl říct. Vždyť-zamysli se nad tím: někdy se to stejně doví, někdo mu to řekne" namítl Seamus. "Mohli by jsme to být my"
"Jasně zítra na snídani" pokračoval ironicky Dean "Ahoj Harry, jenom jsme to chtěli říct, že tvůj -"
"Počkej něco mě napadlo! Je jasný, že Ron by nás zabil" ach jo pomyslel si Harry "nalákáme na to někoho jinýho…… co třeba Colina-výš ne? Toho třeťáka"
"Jo to bychom mohli, ale dořešíme to až zítra. Chce se mi spát"
"Dobrou"
Takže se Harry nic nedozvěděl. trvalo mu než usnul, protože nad tím pořád musel přemýšlet a navíc vichřice mu bila do oken.
Ráno u snídaně se k němu Hermiona a Ron chovali dost podivně. Vlastně ne jen ráno, ale i celý den. Pořád mu uhýbali pohledem. Z toho měl Harry dost divný pocit. Nechovali se tak k němu jen Ron Hermiona, ale i všichni žáci, kteří byli včera v noci ve společenské místnosti. Když se někoho zeptal co se děje odpověděli vždy, že neví o čem mluví nebo podobně.
Když po obědě sám vyrazil k učebně profesorky Trelawneyové (protože Hermiona byla ještě v knihovně a Ron "musel jít dřív, protože…protože se musím na něco zeptat Trelawneyvé") Do jedné učebny ho někdo vtáhl. Byl to Colin, Seamus a Dean. "Ehm… co potřebujete?" snažil se být nenápadný.
"Harry" řekl Colin a podivně se začervenal "víš, jak si Snape vymyslel nějaký esej pro třetí i čtvrté ročníky?"
"Říkal mi o tom Ron, ale já na něm nepracuju. Byl jsem se zraněním na ošetřovně, když vám Snape říkal, co v něm má být a tak…"
"Ještě když si teda na té ošetřovně byl, tak jsme se do toho všichni pustili ve společenské místnosti a... já…já nevím jak bych to řekl-"
"Prostě ten lektvar o kterém jsme ty eseje psali je na poznávání rodinných vztahů. Když si ho dva lidé dají pár kapek na svou hůlku, a potom k sobě hůlky připojí a lektvar zčervená znamená to, že jsou ty osoby nějak pokrevně spjati. Ehm… tvá hůlka ležela na tvém nočním stolku a tak jsme to vyzkoušeli s tou tvou a s hůlkou- Ron ukradl Malfoyovi hůlku jednou při hodině lektvarů, protože ho strašně vytočil-"
"Harry, ty máš stejnou krev jako Malfoy-lektvar na vašich hůlkách zčervenal"
V tu chvíli se kolem Harryho všechno zatočilo.
Po chvilce se probral u sebe v ložnici.
"Myslíš, že mu bude vadit, že jsme ho neodnesli na ošetřovny?"
"Nevím, ale nejspíš ne-hele otevírá oči!" Nad Harrym se skláněl Seamus a Dean seděl na své posteli
"Harry?" řekl Seamus
"Doufám, že to co jste říkali v té učebně byl jen sen" Dean a Seamus se na sebe nervózně podívali.
"Né, to snad né" Harry samozřejmě z jejich tváří vyčetl odpověď "a on to ví?"
"Ne, ale asi by to měl vědět" řekl Dean
"No já být Malfoyem, tak to raději vědět nechci. Ale byla by hloupost mu to neříct, to je pravda. Nedá se nějak zjistit v jakém příbuzenském vztahu s ním jsem?"
"No to asi ne, teda co já vím. Možná by to věděla Hermiona, ale té nemůžeme říct, že jsme ti to řekli" řekl Dean
"Proč? Vždyť včera v noci na té schůzce, s Ronem moc nesouhlasila" namítnul Harry
"Cože? Jak víš o té schůzce?" vykřikl Seamus a Dean se podíval dost vyjeveně.
"No prostě jsem to slyšel. Ale to je jedno. Já myslím, že Hermioně bychom to mohli říct"
"No tak jo, zkusíme to"
U večeře si Harry sedl s Seamusem a Deanem. Ron na večeři nebyl a tak zavolali Hermionu, aby si k nim přisedla a všechno jí pověděli.
"No možná by byl způsob, jak to zjistit. No po večeři půjdeme někam, aby nás nikdo neotravoval. Harry vezmi si svou hůlku a ty Deane nebo Seamusi, to je fuk, nějak přemluvte Rona, aby vám půjčil Malfoyovu hůlku. Já se zatím v knihovně podívám po nějaké vhodné učebnici"
Takže udělali přesně to, jak jim Hermiona nařídila a sešli se ve společenské místnosti:
" Tak kam půjdeme?" zeptala se Hermiona
"No Ron se někam vypařil a Neville sedí támhle, takže můžeme jít do naší ložnice" tak tedy šli
Hermiona otevřela učebnici a jela prstem po obsahu: "Ááá tady to je" zalistovala příručkou, pak se zastavila zhruba v polovině knihy a četla: "Položte vedle sebe dvě hůlky, tak aby se dotýkali. Namiřte ne ně jinou hůlkou a vyřkněte zaklínadlo Anidor. Po vyslovení nad hůlkami musíte dvakrát zakroužit do tvaru srdce. Pokud se odkutálí hůlka na pravé straně jsou v rodinném vztahu bratranec nebo sestřenice. Pokud se odkutálí hůlka na levé straně jsou to bratři nebo sestry." Hermiona se zamyslela a pak řakla: "Je to jednoduché. Podej mi svou hůlku Harry… Díky. Máš ji Deane?"
"Jasně, tady je" podal jí Dean Malfoyovu hůlku.
"Takže, dáme hůlky k sobě tak, aby se dotýkaly" začala Hermiona "Ariador!" pronesla a dvakrát obkroužila hůlky do tvaru srdce. Hůlky se chvíli jen tak chvěly, ale po tom se odkutálela Harryho hůlka, který byla na pravé straně straně: "Ještě že nejsem jeho bratr!" řekl Harry
"Teď si s ním, ale musíš nějak domluvit sraz nebo něco, abys mu to řekl!"
Další den měli lektvary a tam se nějak Harry pokoušel říct Malfoyovi, aby ho vyslechl:
"Hele Malfoy, já ti musím něco říct, nemohl bys-"
"Ale, ale Pottere, co bys tak ode mě chtěl? Přeměnit plenky? Tak s tím nepočítej!" zmijozelští, kteří to slyšeli se začali smát
"Malfoy, já ti vážně musím něco říct!"
"Ticho!" řekl úsečně Snape "Odebírám Nevelvíru pět bodů za neustálé vyrušování"
Do konce hodiny se z Malfoyem nedalo rozumně promluvit. Ale po hodině šel Draco něco říct Snapeovi a tak na něj Harry počkal před učebnou.
"Malfoy, já si nedělám srandu! Musím ti říct něco vážného, mě taky netěší, že se s tebou musím bavit"
"No tak mluv, ale dělej"
"Za prvé: tady máš hůlku"
"Já jsem ji hledal ty ko…., -"
"Klid vysvětlím ti to někdy jindy. Teď k tomu hlavnímu: víš, ten esej o lektvaru pro rodinné vztahy. Zjistil jsem, že jsme-"
"Ne neříkej to, neříkej to. Ty … to snad…. děláš si srandu? My jsme-bratři?"
"No to naštěstí ne" bylo vidět, že Malfoyovi se opravdu ulevilo, ale ještě nevěděl všechno:
"My jsme - bratranci"
ahoj cody chtěla by jsem tě za kluka a kolik ti je